Znovu jsem umřela,

mé srdce přestalo bít -

už asi po sté...

Tak je to pořád,

když mě dohoní můj nůž,

zapíchne se mi do hrudě.

Má duše se rozpláče

a oči zalejí krvavé slzy.

Bolest ovládne mé tělo.

Stane se klecí

nabitou elektrickým proudem.

Při každém pokusu o útěk

mě stihne trest.

A pak se najednou rozplyne,

bolest se ztratí,

ale ne na dlouho -

mým stínem je ostrý nůž...

A smrt je trpělivá...