|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Probouzíš se do nádherného rána
však přes duši jako by ti přeletěla vrána.
Je to snad spěvem ptáků vítajících nový den,
že dnešní noc ti připadá jenom jak zlý sen?
Až teď - a jak silně - ucítils pach krve.
Bože! máš ji na rukách... všude.
Tak odporně je hnědá, a pálí přes svůj chlad,
čí asi byla, kdo doplatil na tvou touhu, na tvůj hlad.
Vždyť poprvé to ale nebylo, tohles už prožil, tohle znáš,
ta postava ve tmě, už si vzpomínáš.
Ale tvář si neviděl - jako vždy - jen tu můzu,
co ti nedovolí pohlédnout do těch očí, jen cítíš jejich hrůzu.
Jsi syn Satana? Snad... nevíš,
ale proč? a kolikrát ještě?!... brečíš
|
|
|