Jako každé ráno pospíchal pan Krajonek do svého úřadu kolem oprýskaného domečku obecního metaře Pracky. Tentokrát jej však neminul, dveře domku zaskřípaly a Pracka vyhlédl zpoza nich.

„Na chvilinku, sousede!“

Krajonek pohlédl výmluvně na své cibule, výmluvněji však napřáhl Pracka ruku a vtáhl souseda do své světnice.

 „No jak bych to…“, drbal se mezi očima, nevěda náhle jak začít.

„…spc…ase….íry…mehlo!“, syčelo a šustilo to za Prackovými zády a Krajonek si všiml, že za Prackovýma tlustýma a chlupatýma nohama stojí ještě jedny, stejně tlusté a o něco méně chlupaté, zpola zakryté noční košilí, nohy jeho ženy Berty. Pracka spustil.

„No, máme sice na dvorku slepice, chmmm, ale sousede, co je z nich za užitek, sem tam ňáký to prasklý vejce a jinak bordelu po celým dvorku…“ „A kdo to má furt zametat!“ vyštěkly Prackovy záda, až se sám Pracka zakoktal. „Ta-tak jsme si s Bertičkou řekli, no, pořídíme si čuníka. Vono, sousede, mezi náma, prase, to je základ domácnosti. Sem tam něco zbyde od oběda, a když zametám po obecním zasedání,“ Pracka začal šeptat, „sousede, to byste měl vidět, co tam po radních zůstává, srce mi krvácí, dyž to mam bez užitku zahodit do stoupy, a co bych to nepřiznal,“ Pracka se naklonil a šeptal teď tak neslyšně, že se i Krajonek musel naklonit k němu a chmýří na jejich pleších se propletlo, „semtam něco donesu domu, ženě a dětem na přilepšenou, a sám si taky kousnu, no plejtvat božím darem je přece hřích!“

Poslední slova zahřměla malou světnicí jako z kazatelny.

Krajonek nezměnil výraz tváře, jen mu trochu zacukalo v koutku levého oka, to proto, že si vzpomněl na svého představeného, který teď hlídá u vchodu do úřadu vteřinovou ručičku radničních hodin. Pokrčil rameny a třikrát krátce ze strany kývnul hlavou, jakože prase je dobrý nápad, obecní zasedání je věc veřejně známá a proti obsahu žaludků rodiny Prackových nemá námitek, neboť ty nejsou v jeho kompetenci.

Pracka sebou cuknul, jakoby ho v zádech píchla vosa, a pokračoval téměř rozněžněle.

„No a každý prase potřebuje ňáký místo, kde by mělo to svý korejtko na ty obecní dobroty, kde by pod sebe dělalo, jako každý prase dělá, a chrochtalo a rylo rypáčkem, kvičelo a ňufalo ze spanííí, „ (poslední dvě í měly zřejmě na svědomí zase vosy). „Zkrátka sousede, postavim chlívek. Takovej docela malej, na jednoho čuníka akorát tak pro potřeby naší rodiny, lehká prkýnková konstrukce, co dyby přišlo zemětřesení že jo, cihla spadne čuněti na rypák, čuně přijde pryč a eště platit asanák, prej to zase zdražili.“

Krajonek zase kývnul hlavou a přešlápl.

„Což vo to,“ hlemejždil se Pracka se svým monologem, „ chlívek já postavim natotata, dyť i to zametání mi jde vod ruky, ale sousede, vám to nemusim říkat, na každej chlívek a chov prasat je potřeba povolení, a to je běhání a jednání a razítek vod všech ouřadů, na to já při všem zametání nemam moc času, a taky tomu tak nerozumím, já spíš poznám smeták vod koštěte, než štempl vod razítka. Ženu já bych na úřad poslal, to jako mojí důvěru má, ale vona se musí starat vo ty slepice a haranty, tak sme si řikali, sousede, že vy chodíte na ouřad každej den, že byste se zmínil a to povolení, na tu boudičku, ten chlívek, jako na toho čuníka domácího, že byste levou zadní snadno zařídil, dyť na to máte hlavu, na papíry, to my vo vás víme.“

Ten konec byl pronesen mírně a bez podtextu, Krajankovi uchu však, vycvičenému dlouholetou úřední praksí, zazněl poněkud výhružně, takže koutek Krajonkova oka se rozvibroval a byl k neutišení. Prackovi to nemohlo uniknout, vyložil si to po svém a pospíšil si, aby měl tu nepříjemnost z krku.

„Dyť my sme slušný lidi, to vy přece víte. Já metu řádně jaksepatří, daně za slepice odvádíme, haranti chodí do školy čistý, tak co bysme si nemohli pořídit prase. Jenomže s ouřadama je potíž, voni mluví jinou řečí a tu vy umíte líp než já. Vim, že je to vod vás velká pomoc, pane sousede, na to já pamatuju. No, dybych moch ten chlívek stlouct do tejdne, do příštího zasedání obce vyberu úspory a seženu podsvinče, a počítám že už vo masopustu bysme to píchli. „

Krajonek zrovna opět pohlédl na cibule, kde ubíhaly minuty jako o závod, a před očima vyvstávala rudnoucí tvář představeného. Couval pozadu ze dveří, zatímco na něj Pracka šeptal: „Paní ouřadová by vám mohla mazat k svačince krajíc se škvarečkama, jitrnička by byla v neděli… Ouředně dovoleno dyby bylo, pane soused, to my uznání, jako že bysme měli….“

Šepot slábl a když spočinul Krajonek oběma nohama zpátky na obecní komunikaci, ustal úplně a dveře Prackovic domu se zavřely.

Krajonek prchal do úřadu, kde mu rozlícený představený nejdříve nastavil před obličej jeho vlastní cibule, pak ho přetáhl Knihou příchodů a odchodů přes hlavu a nakonec mu rozházel doručenky na stole. Ubohý úředník Krajonek je musel sbírat, třídit podle barvy, čísla, typu písma, barvy razítka a místa doručení, pak počítat a zařazovat ještě dlouho po úředních hodinách. Když se stmívalo, zařadil konečně poslední doručenku do spisu, spolkl drobečky ze svačiny, ubrousek rozložil na stole, vyndal ze šuplíku razítko, šuplík zamkl, razítko zabalil do ubrousku a vstrčil do kapsy. Při odchodu z úřadu ho představený jako obvykle prošacoval, sáhl mu do kapsy a povytáhl z něj ubrousek. Znechuceně ubrousek spustil do kapsy a mávl před Krajonkem rukou, jako že může jít. „Možná bysme mu mohli přidat na hodnocení,“ myslel si za ním unaveně, „aby nemusel nosit k svačině starej chleba tvrdej jak dřevo. Von zas toho tolik nezkazí. Chodí sice občas pozdě, ale spisy má vždycky v zákrytu.“

Krajonek šel domů a před Prackovic domem se rozhlédl. Bylo už po klekání a v rozhlase zrovna dávali Špitálskou romanci, na ulici bylo vylidněno. Krajonek přistoupil k domku, vybalil razítko, dýchl na něj a na poslední kus omítky, který ještě neopadl a zůstal trochu bílý, jej pěkně s láskou obtiskl. Vytáhl z náprsní kapsy brk a dopsal Chlívek se dovoluje!

Druhý den přišel do práce včas a razítko vrátil. V pondělí po masopustu přišel do úřadu s lesklými rty a od chleba se škvarkama zamastil svrchní spis. Když to zjistil jeho představený, roztrhal nový platební výměr a bylo vše při starém.

Jenom na dvorku u Pracků chrochtalo nové podsvinče.