Do ulic už dávno vtekly stíny průchodů,
Když jsem se nechal spolknout podloubím.
Kočičí hlavy ani necekly,
Jen pocuchaný psisko na mě baflo
A houmles v tmavym koutě zanaříkal
Kýval hlavou do rytmu mých kroků
A když jsem prošel kolem a psisko stáhlo ocas,
Řekl mi: „Chcípni, hajzle!“
A já povídám: "Panna nebo orel, otče?"
Poplašení holubi z něj vytloukli odpověď
A mince padla k nohám.
Panna i orel vážily ten večer stejně.
Pat!
Houmles po ní chňapnul a nacpal si ji do úst.
Pokrčil jsem rameny a napočítal 665 kroků,
Než mi došlo, že bych mu to měl přát.
To víte, člověk nikdy neví!
