Tenkrát noc s bubínky
vstoupila v kaštan, bylo to na podzim
koníci divocí
proběhli alejí
nažrat se, napít
v té noci, nemoci. Kaštánky přežraná
stala se první noc
zásadně hebká.
Dlouhými řasami
nahnědle mrkala. A měsíc zíral
pohledem žirafy. Byli jsme dojemní
a taky průsvitní, - tolik jsme dýchali
tak vidíš, můj milý, tenkrát to znělo
lahodným akordem. Pastevci na oheň
už zase přiloží, ovečka ze spánku
ospale bekla. A hvězd je nad hlavou
víc než kdy jindy. Hřeješ mě
hřeji tě, medem tě obložím
citrónem zakapu
masitou nohu
tlustého šneka
který nám šmajdavě
přináší trampoty.
Jakpak to,
tak se ptám, stalo se pravidlem
že vzduch tam na horách
náhle zní vřeštivě? Poslední polínko
v ohni už růžoví, až trochu do šeda.
Jakpak to, můj milý
že citrón jedině
zkřivuje ústa?
Hned takhle za rána.
Sloty a trampoty
skučí do trumpety.
|