Ráno jsem se probudila

jak by mě zabili

za stromem číhal

a do domu mi lez

vylámal zámek

možná rozbil sklo

výkladní skříně

byl to možná ten

možná jiný, šest let

dvanáct let, skrz naskrz

proťapaná ťápotama

veliký slimák, leze v trávě

a všude zanechává

tak krásnou stříbrnou stopu

to jenom zblízka páchne

a co je komu po počtech

po leštěnkách na nábytek

Bistrolech, Cifech

a co je vlastně mně

po hrůze, že ráno

cítím jenom děs

z muže? Ráno ty sny

pokrytecky vyčešu

do drdolu dámy odvedle

to abych byla stejná.

A tam, kde přečouhne

jediný vlas

zbaběle je

ostříhám.

Jsem přece žena.