Metafory v praxi...  
(17.10.2002 13:58:46 )
Já i manžel milujeme poezii - sebe už méně. Oba se jí věnujeme takřka dnem i nocí a nekedy aj poobede, podílíme se na literárních pořadech  festivalech a rózných mecheche všeho druhu, ale hlavně píšeme, píšeme a píšeme. Není snad proto divu, že jsem svého manžela poznala na jednom literárním serveru. V té době jsem byla členkou redakce poezie, do které můj manžel pravidelně posílal své hovadiny.

Z prvu jsme si povídali jen o poezii. O jeho textech, o mých textech, o sexu a jeho úchylkách které provozuje na mladých děvčatech 

 ... a nevím proč, dostala jsem bláznivý nápad a pozvala ho na své narozeniny, které jsem slavila v jedné pražské restauraci se svými přáteli. Opravdu přišel... vydržel až do konce, byl šaramantní, vtipný, perverzní a ohromně mu to slušelo. Po oslavě jsme se rozloučili a každý zamířil ke svému domovu. Bylo to naše první setkání ... Rozhodně však nemělo být posledním.

Kdy jsem se do něj zamilovala? Možná už na svých narozeninách. Nevím. Jisté je, že si mou lásku pojistil hned na první schůzce kde mi ukázal své vybavení. Sešli jsme se v té samé restauraci, popovídali beze svědků a abychom si užili trochu romantiky, jeli jsme na vyhlídku na Prosek kde zas ho vytasil, já tam bydlela a sousedi byli divní. Snad třikrát jsem ho ujistila, že je to v pořádku, že jim to nevadí že to dostanu a že se nemůže nic stát... ale stalo! Tehdy ještě svobodný básník zahučel do mého nemalého ďolíku a proděravěl mi výfuk. Bylo mi mizerně. Pocit, že jsem mu svou nepozorností zničila jeho vybavení, mně úplně rozhodil.

Stála jsem na vyhlídce, svobodný básník mlčel, já byla nervózní, pořád jsem se mu dokola omlouvala... Jen tu a tam řekl, že je vše v pořádku. Teprve po chvilce jsem si všimla, že chodí kolem mě dokola jako ježek. Tma a nikde nikdo. Jen svobodný básník v kabátě po paty, který na proseckém kopci chodil kolem mladé holky dokola ... beze slov a s cigaretou v ruce.. Samotnou mě překvapilo, že můžu být ještě více nervózní... Vždyť jsem ho moc neznala.

Nakonec jsem to nevydržela a špitla jsem, jestli je všechno v pořádku. A proč pořád chodí dokola kolem mne. Usmál se a řekl mi: "nic, jen se ti snažím zamotat hlavu a kurevsky mě to lochtá mezi nohama... "

Podařilo se. Za půl druhého roku jsem se za muže, kterému nevadilo, že jsem zavinila na druhé schůzce amputaci jeho ´šéfredaktora´ jak mu žertovně říkal , provdala o půl noci na Vyšehradě. Všude hořely svíčky, pochodně a kolem dokola Myslbekových soch nám naši přátelé

pospevovali ó tanenbaum. Na vzdory veškerým hadičkám měl zdenda tu noc moč na zemi... ale to už je zase jiný příběh...

Ps: jen má kamarádka, když jsem jí o našem seznámení vyprávěla, sarkasticky poznamenala: "můžeš být ráda, že tebou neprošel skrz ..."