Evangelium, protože chci
Ze svých batyskafů vypouštím girlandy kyslíku,
řetízky na břiše zlaté velryby, počitky nejkrásnějších měsíců:
mé naivní slunce, paprsky tečeš po mrznoucí zemi;
táhnu ti v ústrety, opakuji si tě,
i můj příběh běží znovu; už mi nevadí,
že tě nerozliším v paměti, už mi nevadí být věčný ve všem,
řítíš se povrchem džbánu a to bude mizejícím světlem...
...dobrou noc, asi to není džbán, ale to předbíhám,
dětská má čmáraná záře, bude to tím, že
mám strach podobný velkému čtverci, jsi uvnitř?
- smrt nevypadá takhle,
nemoc takhle nevypadá,
život takhle nevypadá,
prostě jsem naivní v slunci v kapkách na čelním skle,
a vážně - takhle moudrost nevypadá...
- třeba je to všechno jen kotva, neděle večer,
stesk a swing pro pamětníka;
- všichni jste měli pravdu – totiž: vy všichni proti mně:
všechno je smrtelné a živoucí; mé hladové slunce, dohasínáš,
a pakliže ne tam, tak - ano, tady: všichni něco měli,
už nevím, je září, papír pokryla rez...
...parkem jaroměřického zámku pluly šedé postavy,
v hospodě na rynku měli desítku a sýr,
mně nebylo nijak, trochu pršelo a teď -
- je noc; džbán umyla voda z vany, je lesklý a ztrácí se,
takže to už nedopíšu - a stejně už nevím... - ale
takhle konec nevypadá...
|