|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
|
Většinu lidí ani nenapadne zamýšlet se nad tím, proč naše gramatická pravidla jsou taková jaká jsou, nebo jestli jsou snad opravdu k něčemu, nebo jestli jde jen o zkostnanělou tradici. Většina zkrátka gramatiku přijme jen proto "protože tomu vždycky tak bylo". Jak už jste možná poznaly, mě gramatika osobně činí určité problémy. A nejsem sám. Je nás víc. Možná jsem hlupák, možná ne. Každopádně pokud se kdosi potýká s pravidly českého pravopisu tak dlouho, jako já, napadá ho: "je chyba opravdu ve mně?". A o tom to je tenhle článek. Myslím si totiž, že není. Myslím, že čas a námaha kterou musíme obětovat ke zvládnutí jakýchsi krkolomných konvencí nestojí za námahu která musí být vynaložena. Pochopitelně že nečekám, že to nějaká podstatnější skupina přijme, ale schválně, poslechněte si mé proti-argumenty a zkuste je vyvrátit:
Setkal jsem s kdejakými argumenty ve prospěch stávajícího "gramatického řádu". Některé byly doslova směšné, nebo možná intelektuálně ubohé - třeba argumentem, že úvahy o zjednodušení gramatických pravidel je pouze snahou lenivých ignorantů a kdybychom všechno zjednodušovaly, stanou se z lidí za chvíly jen vylízaný mozky. S tím opravd u jen těžko mohu souhlasit, už třeba jen proto, že se za lenivého ignoranta nepovažuju. Uznávám, že člověk na kterého se kladou menší nároky určitě dosáhne také nižších výsledků - nebo-li lidé se zkrátka naučí jen to, co opravdu potřebují, to co je po nich požadováno. Ale co je na tom špatně? Chyba přece není v lidech. Osobně tedy alespoň nepovažuji za dobré, pokud se učíte něco, co nepotřebujete, co je vám k ničemu. Někteří podobné učení zdůvodňují potřebou "naučit se učit". Já naopak říkám, že umět se učit je důležité, zdřejmně i to nejdůležitější umění které by si člověk měl osvojit (pominu-li rozvíjení charakteru apod. věci), ovšem učit se učit učením pitomostí je podle mého názoru stěží víc, než poloviční pitomost. Pokud se máme "učit učit učením", proč se neučíme na něčem užitečném, abychom spojily "nevyhnutelné s užitečným", nebo "příjemné s užitečným" a ne "užitečné s ignorancí"? Takže ať mi nikdo neříká, že složitá pravidla člověka povznášejí jen proto že jsou složitá. Pokud jo, naordinoval bych mu zcela nesrozumitelná pravidla silničního provozu - ať se všichni zušlechtíme, no ne?
Další oblíbená argumentace na obranu pravopistu se nese ve stylu "pravidla budou pokaždé otravovat lidi" a "všechno něco stojí". To mne také dvakrát nedojímá - naopak, přivádí mě to k přirovnání k řidiči automobilu: nacpěte mu do auta milión budíků které jej budou informovat o spoustě zajímavých údajů (třeba o teplotě motoru, oleje, tření v motoru, teplotě výfukových plynů, okolí, těsnění oken, dveří a proudění vzduchu okolo stěrače) - ocení to? Bude mít přeci lepší přehled o tom co se kolem něj děje... Nebo ztrojnásobte počet dopravních značek abyste jej lépe informovaly o výmolech na silnici, vzdálenosti dalšího přechodu, pamětihodnostech krajiny, momentálním bočním větru, předpovědi počasí apod. Posloužíte mu tím? Nemyslím. Myslím, že jde o rozumný kompromis - zabývat se tím co je skutečně důležité a naopak to nedůležité pominout. V případě gramatiky tedy podle mě také jde o míru mezi jednoduchostí a účelností, přičemž v tom správném poměru by myslím gramatická pravidla lidi neotravovala prostě proto, že by jasně viděly, jak je ta hrstka těch co platí důležitá...
Gramatická pravidla jistě jakýsi účel mají, to nemíním zpochybňovat. Ovšem otázkou je, zda jejich současná podoba a způsob jejich "legalizace" tomuto účelu odpovídá. Docela zajímavé by z tohoto hlediska bylo poukázat na rozdíl mezi vývojem jazyka a gramatiky - ten spočívá mimo jiné i v tom, že zatímco se jazyk vyvíjí spontálně, na základě opravdové potřeby (ačkoliv si jeho změnu veřejnost čas od času odmítá pripustit), o gramatických pravidlech to říci rozhodně nemůžeme. Kdo totiž o nich rozhoduje? Vy? Já? Společnost? Kdepak. Gramatická pravidla se neutváří "sama". Kdo se nás ptal když se před časem pravidla pravopisu měnila? Nikdo. Pokud vím, rozhoduje o těchto pravidlech parta učených mloků, kteří rozhodují co se smí a co ne veskrze podle své libovůle a schopnosti ji prosadit. Nejde tu tedy o nutnost, přirozený vývoj, účelnost, ale o pouhé lidské rozhodnutí. A jako každé lidské rozhudnutí, i tohle je možné (a potřebné) posuzovat a případně i kritizovat.
Pokud vám jako důvod k užívání a lpění na čemsi stačí vědomí, že jste to zdědily po předcích, že dodržujete a ctíte prastaré tradice, nebo že tak kdosi rozhodl, lituji vás. Naopak blahořečím svým předkům kteří dokázaly tradice odvrhnout, vyměnit oštěp za luk, husí brk za plnící pero a hrůzovládu za demokracii.
Osobně soudím, že by pravopisná pravidla, nebo řekněme gramatika, by měla být co nejjednodušší, neměla zbytečně "otravovat lidi". Jako naprosto zvrácenou (ale bohužel v praxi velmi častou) bych pak označil situaci, kdy je čísi text posuzován především podle (kvality použítí) těchto prostředků, nikoliv podle (kvality) své skutečné náplně, informační hodnoty textu.
Někteří v tomto ohledu argumentují tím, že "Pokud chci ovládat něco pořádně, musím se obětovat a něco se naučit." Souhlasím. Ale v případě gramatiky si nejsem jist, nakolik je tento argument skutečně k věci. Je opravdu dokonalé ovládání gramatiky tím nezbytným základem, bez něhož nelze pokračovat, bez něhož nelze zaznamenávat své myšlenky, nebo jde o to, že to co chceme skutečně ovládat je vyjadřování, a v tom je gramatika tou nejméně podstatnou věcí (a lze ji tedy, způsobuje-li neúměrně mnoho problémů, pominout)?
Možná by nebylo na škodu pátrat po účelu písma, důvodu proč existuje a z tohoto bodu se logicky dopracovat i k tomu, proč dnešní gramatická pravidla jsou taková jaká jsou, nebo alespoň jaká by snad ve skutečnosti měla být. Osobně bych se přikláním ke zjednodušenému výkladu který jako hlavní účel písma označuje zaznamenání mluveného slova.
Protože v textu samozdřejmě nemůžeme dost dobře zaznamenat intonaci, citový náboj a spousto jiných věcí, a čistě fonetický pravopis by nám nestačil, musíme jej doplňovat i o další prvky, jakými jsou například čárky a tečky za větou. Čistě fonetický pravopis tedy neexistuje nikde na světě a všude se psaná forma různou měrou odlišuje od textu mluveného.
Ovšem ikdyž psaný text existuje paralelně s řečí a obojí na sobě není přímo závislé, trochu odvážně můžeme tvrdit, že písmo a řeč, je ve skutečnosti dvojí podobou jednoho a toho samého - vyjadřování našich myšlenek, šíření informací, které jen probíhá různou, ale v mnohém dosti podobnou formou. Už jen samotné poslání však tyto dvě věci spojuje, svazuje. Mají identický účel, byť ho naplňují v jiných podmínkách a jinou formou. Tímto účelem je vypovědět, svěřit se s určitou myšlenkou ostatním, rozšířit určitou informaci. Už proto by tedy bylo myslím hloupé od sebe písmo a řeč násilně oddělovat, "neslučovat" je. Proto přeci máme abecedu stejnou u řeči i u písma. Nesnažme se tedy vydávat písmo za něco úplně jiného než řeč (resp. naopak). Nesnažme se naznačovat, že jedno může víc a proto by se mělo řídit jinými pravidly, ikdyž se tím od druhého vzdálí. Kam bychom tím došly? Předpokládám, že k těsnopisu. To je skutečně náš cíl? Nemyslím. Jestliže tedy písmo používá nějaké jiné prostředky než řeč, nemusí to být nutně na škodu, ovšem tyto prostředky by opětovně měly lidem pomáhat, ne je svazovat. Dělají to snad současná gramatická pravidla? Myslím že jednoznačně spíše ne.
Pokud hodnotím kvalitu záznamu mluvené řeči grafickými znaky, je to především vypovídací hodnota, jakou daný text bude mít, nikoliv použité prostředky, co mě zajímá. Ty beru v potaz jen potud, dokáží-li daný úkol splnit efektivně, čily bez zbytečných komplykací a těžkostí (a jsme kde?).
Uvedu příklad: v současné e-mailové komunikaci, chatu i jinde na netu se v bohaté míře objevuje tendence nepoužívat háčky, čárky. Podle některých z je to bezesporu zvěrstvo, hanobení jazyka (národu, rasy, přesvědčení...). Svou logiku i opodstatnění to však má. Kdo to popírá, zdřejmně ještě nedostal do ruky zkomolený text ve kterém jsou písmena š nahrazena znaky "%" a písmena é nahrazena "#" apod. Je to zkrátka v této situaci účelné a vhodné. Srozumitelnost textu tím paradoxně ani v nejmenším neutrpí - po několika stránkách textu to prakticky nevnímáte a co se týče aplykace, o tom jak je návyková, dostatečně vypovídají někteří se kterými se na internetu máte možnost setkat. Taktéž nemohu říci, že by to mělo dopad na schopnost daného individua normálně a srozumitelně hovořit. Kdybych tedy byl opravdovým extrémistou v oblasti odsuzování pravopisu, mohl bych tu s klidem vykřikovat: "zruste psani hacku a carek, obejdeme se bez nich, s jedinou klavesnici (místo té anglické a české) a jeste usetrime litry inkoustu".
Ovsem pokud přijmeme myšlenku, že hlavním důvodem existence písma je zachycení řeči, můžeme s klidnou myslí začít s naprostým zpochybňováním téměř všech částí našeho českého pravopisu. Pokud se totiž i/y v řeči nerozlišuji, je je nutné rozlišovat v textu? Pokud se při mluvení obejdeme bez „i“ a „y“, troufám si říci, že se bez nich obejdeme i při psaní. Když bych totiž opětovně hodnotil kvalitu záznamu mluvené řeči grafickými znaky, zajímá mě zase především vypovídací hodnota, jakou daný text bude mít, nikoliv použité prostředky. Ty mě zajímají jen potud, dokáží-li daný úkol splnit efektivně, čily bez zbytečných komplykací a těžkostí.
Rozlišování měkkých a tvrdých i/y v textu opravdu v několika výjmečných případech alespoň nějaký ten význam má. Ovšem odpovídá a stojí tento význam za komplykace které přináší? Myslím, že ne. Rozhodně tedy nejde o nutnost, jak se to často prezentuje. Nezlobte se, ale to opravdu ne a kdo si to myslí, měl by se vážně zamyslet kdy opravdu takovéto rozlišení i/y někdy naposedy skutečně potřeboval.
Smysl slov a vět je totiž dostatečně patrný z kontextu. A navíc - i zcela stejná slova (a myslím tím i stejně PSANÁ slova) mohou mít v určitých situacích naprosto rozdílný význam. Rozumíme jim proto, že každá "civilizovaná" komunikace probíhá řetězci slov, vět a myšlenek. Není odtržená a heslovitá. A i pokud bychom takovou našly, myslím že se shodneme, že svůj smysl získává především v kontextu s situací a okolnostmi v nihž probíhá, nikoliv nějakým i/y. Zdůvodnění i/y v rozlišení smyslu slov se mi proto zdá směšné a ryze účelové. Podobnou logikou bychom mohly zdůvodňovat, že patník existuje proto, aby na něj mohl pes čůrat. Taky je v této roli "užitečný", ale jeho existenci tím asi jen těžko ospravedlníme.
Snad existují i nějaké jiné důvody pro existenci i/y, mnohem závažnější a třeba i nezpochybnitelné (já o tom pochybuji, ale kdo ví). Pokud tomu tak je, proč se na tím ale musíme zamýšlet? Pokud je něco důležíté, zpravidla o tom víme, nemůžeme to pominout. Já osobně o ničem takovém z hlediska pravopisu nevím - vím proč existují háčky, čárky a středníky, ale pokud se nad hodnotou i/y se musím zamýšlet, asi to není zcela normální a v pořádku. Mezi lidmi, kteří se mnou kdy vedly diskuse o pravopisu (a kteří byli většinou proti mému názoru a současnou gramatiku obhajují), nebyl nikdo, kdo by byl schopen přesvědčivě říci, proč tu vlastně i/y máme - jediné alespoň částečně rozumné vysvětlení (rozlišení smyslu slov) se mi zdá natolik směšné, že jej prostě odmítám přijmout.
Pokud totiž přijmu jako důvod existence dvou i/y jejich jediný dosud mě známý přínos - rozlišení smyslu slov, pak výtěžek naprosto neodpovídá úsilý které to stojí. Kolikrát za život dvou i/y v této roli využijeme? A kolik času se zabýváme tím, jak se to či ono správně píše? Pominu-li pravopisné diletanty jako sem já, kteří tím nejspíš stráví celý život, i průměrný člověk to nejspíš nezvládne dřív než za pár let, vyplítvá na to dlouhé hodiny a hodiny svého mládí ve školních lavicích.
To tedy byla jen a pouze otázka i/y, ale není to docela jedno? Pokud jsou mé závěry v této oblasti správné, dává mi to samo o sobě za pravdu, že "cosi schnilého je ve státě Dánském" jak by řekl klasik - gramatika je dnes v mnohém spíše modlou a otrokářem, než pomocníkem.
|
|
|
