|
Z myšlenek černých utkal jsem Ti plášť.
O, jaký kontrast, když ho oblékáš,
tvoří ta barva a Tvé plavé vlasy.
S úsměvem tajemným ho nosila jsi
a možná ani nevěděla, že je ode mne.
Přec to je jedno, kdo si vzpomene?
Vzpomínek stíny končí v zapomnění.
Co se tím změní?
Pouhé nic.
Setkání očí snad mělo být víc?
Pohled těch očí, o něž prý tu nejde.
Ten, kdo z nich zmizí, ten i z mysli sejde.
Z myšlenek černých utkal jsem se v plášť.
A Ty to nevíš, jen tajemně se usmíváš.
Když mne za nocí chladných nosíváš,
jsem stále s Tebou - pro Tvůj smích i pláč.
| 
