Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Úterý 26.11.
Artur
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

 
Záchranná akce u Matterhornu
Autor: cyklista (Občasný) - publikováno 16.10.2000 (20:48:00), v časopise 17.10.2000
Walliské Alpy I – Matterhorn 2000
aneb záchranná akce a vše co následovalo poté…


Letos jsem se vydal na svůj druhý zájezd jako průvodce a již dlouhou dobu jsem přemýšlel, co mě asi čeká, zda eventuelní komplikace budu schopen vyřešit apod., v žádném případě jsem ale neočekával to, co pak nastalo.
Jak už z názvu vyplývá, vydali jsme se do Švýcarska, abychom se pokusili zdolat čtyřtisícové vrcholy. Již během přepravy jsme se před klienty zmiňovali, jak důležité je znát předpověď počasí, jak jsou hory zrádné apod.
Dorazili jsme tedy do kempu v Randě a tam se už každý vydal svojí cestou, někteří se rozhodli, že se vrátí až v den odjezdu, jiní že se pokusí zdolat jeden vrchol, pak se vrátí do kempu a poté dle počasí se uvidí dále.
My jsme si tedy zvolili druhou variantu a vydali se na Stralhorn (4190m), který jsme v druhý den pochodu zdolali a opět sestoupili do bezpečné výšky (2700m), odkud jsme třetí den sestoupili zpět do kempu v Randě u Täsche. Tam jsme se dozvěděli o studené frontě a deštích, které mají v následujících dnech přijít.
Další dny jsme tedy zůstali v kempu a s napětím očekávali, jestli se všichni vrátí v pořádku. A osud chtěl, aby nastaly problémy. Den před odjezdem se vrátili dva klienti s tím, že byli zachráněni leteckou záchrannou službou Air Zermatt v nouzi, v bezvýchodiskové situaci, jelikož ztratili cestu. Aby toho nebylo málo, několik hodin po nich přišel další člen našeho zájezdu, že byl také zachráněn, tentokráte ale po pádu, při kterém ztratil mačku, cepín a tak nebyl schopen vrátit se dolů a tak mu byl jeho kolegou přivolán vrtulník. Mimo jiné se navíc ještě od svého kolegy v husté mlze ztratil a pak následoval již zmíněný pád. Naštěstí se ale všichni vrátili zpět živí a zdraví.
Přespali jsme tedy v kempu a druhý den jsme se vypravili(já jako vyjednavač a ti tři zachránění) na sídlo Air Zermatt. Tam jsme byli přijati velmi slušně a hned po chvíli jsme se dozvěděli, jak na tom jsme. Byli jsme obeznámeni s tím, že první let stojí 2900,- CHF a druhý 3100,-CHF (celkem tedy cca 140 000,-kč) a že nám nemohou dát pasy zpět, dokud nebudou mít záruku, že jim tato částka bude zaplacena. Tak jsem začal postupovat, jak by asi začal každý průvodce. Zavolal jsem tedy asistenční službu přes kterou jsme měli naše pojištění, podotýkám hned na začátku, že pojištěni jsou všichni naši klienti automaticky, a vzhledem k tomu, že naše CK je sportovně zaměřená, tak za klienty uzavírá pojištění do výše druhého stupně horolezecké obtížnosti. Toto pojištění bylo uzavřeno u Živnostenské pojišťovny. Jakmile jsem se tedy dovolal zmíněné asistenční službě, bylo mi sděleno, že klienti nemají nárok na úhradu záchranných letů, jelikož se jim nic nestalo. Hned jsem namítl, že byli v nouzové situaci a pokud by tam zůstali déle, zahynuli by, ale bylo mi opět řečeno, že pokud nejsou zraněni, nemůže to pojišťovna uhradit. Zavěsil jsem tedy silně znechucen a tuto skutečnost sdělil vedoucímu horské služby a klientům. Ty jsem tedy nepotěšil, ale horská služba přišla s řešením, že se nemusí jednat jen o úraz, kdy je to pojišťovna povinna zaplatit. A tak byl přivolán lékař, který důkladně vyšetřil klienty a zjistil u nich několik věcí, které již byly důvodem k tomu, aby byla helikoptéra přivolána. Jednalo se o totální vyčerpání a podchlazení klientky a v druhém případě o sněžnou slepotu, popálené oči a obličej v důsledku ztráty brýlí po pádu druhého klienta. Toto bylo vše sepsáno a opět jsem se spojil s asistenční službou a tyto podklady jim odfaxoval, to samé udělal ten lékař a zavolal na generální sídlo asistenční služby, které je v Paříži. Bylo nám slíbeno, že se to bude řešit a že se máme stavit asi za tři hodiny znova.Tak jsme odešli a ve stanovenou dobu se opět vrátili do sídla letecké záchranné služby. Jenže žádná zpráva nepřišla, ani za další hodinu a tak jsem se zase dal do telefonování, do Paříže, do Prahy, do kanceláře naší CK apod. Asi v 15:45 jsem se neoficielně dozvěděl, že pobočka pojišťovny byla zavřena již v 15:00 hodin! Oficielně mi to bylo potvrzeno až v 16:00 asistenční službou s tím, že pojišťovna odložila náš případ na pondělí, ten den byl totiž pátek! A to tedy prý znamená, že asistenční služba se za nás bez souhlasu pojišťovny nemůže zaručit. Já jsem ale zásadně s tímto nemohl být spokojen, jelikož na mě čekalo v kempu 40 lidí, kteří měli právě ten den odjet. To jsem tedy sdělil asistenční službě s tím, aby vymysleli, co v této situaci máme podniknout, záchranáři nám totiž pasy ber záruky zaplacení vydat nemohli. Bylo mi slíbeno, že Paříž s Prahou něco vymyslí. A tak jsme zase čekali, a čekali dlouho, celou hodinu, až do 17:00, kdy se ozvali, že musíme napsat prohlášení, že pokud to nebude shledáno pojistnou událostí, budou zásah vrtulníku klienti muset uhradit sami. To musíme odeslat do Prahy, ta to potvrdí a pošle dále do Paříže a ti se za nás zaručí. To jsme tedy hned napsali a odfaxovali do Prahy s tím, že do 17:45 musíme to mít potvrzeno zpět, protože se centrála Air Zermatt zavírala, to mi bylo přislíbeno, prý to do té doby zařídí. V 17:30 jsem obdržel zprávu, že konečně byly dokumenty odeslány do Paříže. A tak jsme čekali, bylo 17:45, 18:00 poté 18:15 a pak 18:30 a nic nepřišlo a pak když už tam byl šéf záchranářů 3/4 hodiny s námi přesčas, tak nás na dobré slovo propustil a dal nám pasy s tím, že mu snad někdy budou tyto dva záchranné lety proplaceny. Rozloučili jsme se s ním a odjeli do kempu, kde už na nás nedočkavě ostatní klienti čekali. Nebylo se co divit, že byli netrpěliví, když bylo asi 19:00, co jsme se vrátili a odjíždět se mělo už v 16:00.
Chtěl bych tedy teď vše trochu shrnout. Na centrále Air Zermatt jsme strávili od 9:30 do 18:30, tedy 9 hodin a nakonec nám stejně žádná pojišťovna ani asistenční služba nepomohla!!! Na rovinu říkám, kdybychom neovládali dobře němčinu či narazili na jiného šéfa záchranářů, tak se také mohlo stát, že bychom neodjeli vůbec a byli ponecháni benevolenci českých úředníků!!! Jak je možné, že lidem v nouzi nikdo nepomůže … a to navíc, když si člověk zaplatí pojištění, tak si na kartičce přečte veliký nápis: „V případě nouze volejte na číslo …“ a když se náhodou zeptáte, co to znamená, „páni pojišťováci“ vám řeknou, že v jakékoli situaci a se všemi problémy se na tuto linku můžete obrátit a vše bude za vás vyřešeno, a prý se o nic dále nemusíte starat! To jsme si také mysleli a OMYL. Museli jsme se z toho dostat sami. Pak se tedy ptám: „Proč vůbec něco jako asistenční služby existuje??? Když vás pak stejně nechají v problémech sami; a kliente, starej se sám!!!“
A jestli vás zajímá, jak to dopadlo, kdo to zaplatil, tak na to ještě nelze odpovědět, ačkoli je to už více než dva měsíce, co se to stalo. Jednoduše řečeno, pojišťovna se z toho vykrucuje!
A ponaučení pro příště, ač je to absurdní, zní takto: „Až budete v podobné nouzové situaci aniž by jste byli zraněni a přesto se budete muset nechat zachránit vrtulníkem, nezbude vám asi nic jiného, než si třeba sami sobě zlomit ruku či nohu a nebo se aspoň pořezat o led, pokud chcete, aby vám ten nutný zásah vrtulníkem pojišťovna uhradila.“ Ač se to vymyká logickému rozumu, je to tak! Já to jednání vedl a toto si z toho vzal jako ponaučení!!! Jsem z toho znechucen a je mi líto všech lidí, kteří se nechávají pojistit, aniž by toto věděli.

Martin Stiller, průvodce CK Turistika a Hory


Poznámky k tomuto příspěvku
čtenář Kája - 29.5.2003 > Ahojky Martine, já Vím, že se nebudeš chtít touto cestou seznámit, ale přesto to zkusím. Takovýho chlapa scháním už od dětských let, hledám někoho takovýho jako jsi Ty: nejlepší, největší, nejsilnější a nejchytřejší! Můžeš být také nejgalantnější a odepsat mi? Dávám Ti za 1, protože to je příběh zkutečného hrdiny! Odepiš, prosím...
<reagovat 
 cyklista (Občasný) - 4.11.2003 > čtenář> ahoj,tvou poznamku jsem si cetl az nyni.dlouho jsem na techto strankach nebyl.mej se a napis.MS-deadm@seznam.cz
<reagovat 
HACKMAN (Občasný) - 26.10.2000 > Martine, dobře napsaná reportáž, ale ne povídka. Osobně znám všechny ty místa o kterých jsi psal, protože jsem dost dlouho se flákal po horách i jejich stěnách a hřebenech. Přeřadím to do reportáží. Doufám, že ti nebude vadit.A jsem rád že tady oživuješ cestopisy a reportáže a snad se dočkám i dobré povídky. Určitě jich máš schované v kapse spoustu.
Body: 5
<reagovat 
Čtenář - 30.11.2000 > Cau Martine. Este zes tam byl s nima!!!!!! No nebejt tebe a tve skvjele nemciny tak nevim co by si pocali!!! Pripomel jsi mi jeden "skvely" americky serial. Myslim, ze se jmenoval McGyver. Celej ty.
Taky vsecko znal, vsude byl, proste nejlepsi. Jako ty!!!
Nechces misto toho pruvodcovani delat pro jednu ceskou komercni televizi? Myslim, ze by te Vlada bral, treba do poradu Obcanske judo. Koukam, ze jsi od minule povysil.(viz podpis)
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je šest + pět ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter