Je čas žít
to velké ticho.
Ticho odevzdání
a ticho bezmoci.

Ticho Velkého Pátku.

Já už vím, Bože,
že šlo jen o to se odevzdat
Tenkrát u moře . . .

A pak to ticho vesmíru
který čeká na Tvé Slovo
na svůj velký třesk
stejně jako dítě čeká
na své narození
na svůj první křik

Pořád znovu to všechno prožíváme
nekonečné vnitřní vesmíry
malé velké třesky a laskavá narození
Můžeme doopravdy zemřít ?

Tenkrát u moře . . .
Strachy jsem utekla . . .

A bojím se i teď
v tichu svého Velkého Pátku
Bojím se že nevstanu . . .
. . . že doopravdy umřu.