|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
|
Jsou chvíle, kdy chce člověk nebýt. Určitě každý z nás takovou zažil.
Ráno, v nelidských šest hodin se rozeřve budík a já v zrcadle, poté co se nemotorně vyhrabu z peřin, zjišťuju, že můj účes má získal po noci formát dikobraza. A to ze sebe musím udělat do půl hodiny aspoň něco, co se zdánlivě podobá člověku. Dnes dělám zkoušku ze statistiky a má včerejší snaha nacpat látku za celý semestr do hlavy, bude mít úspěch asi jako projev lidoopa u státnic. Jenže razím zásadu, že zkouška je od slova zkusit a já patřím k těm,co zkouší pravidelně. Chci nebýt …
Sedím, zašitá v jedné z posledních lavic učebny a choulím se tak, abych byla menší, menší nejmenší … prostě toužím se stát trpaslíkem. Tím, kdo mě nesmí odhalit, je vyučující statistiky, který hlídá u zkouškové písemky. Já, můj soused a asi skoro všichni zde přítomní (vyjma „Hujerů“), doufají v zázračnou moc těch malých pomocníků, které se snažíme porůznu ukrývat … ti moji (mám jich ze zásady víc-člověk nikdy neví) se schovávají ve dlani, poskládané do harmoniky. Na pravítku mám ještě taháka na taháka, to pro případ, že bych ztratila docela orientaci.
Je docela zábava, jak asi 60 špionů nenápadně pozoruje každý pohyb vyučujícího a marně doufá, že se třeba na chvíli otočí nebo třeba zakopne …
Najednou ve mně hrkne. Teď … teď mě určitě viděl!!! Chci nebýt …
Neumím opisovat. Vím to o sobě od prváku a stejněm si před každou zkouškou kazím oči. Jednou jedinkrát jsem mohla své dílo zůročit, a to když nám jeden doktorant nabízel výměnou za taháka 4body. Nikdo se ale dobrovolně neprozradil. Já jsem o tom uvažovala, dobré 4bodíky (z 30), ale pak jsem si řekla, že by mi 4 body připsal a 10bodů podle strhl, že jsem chtěla opisovat (mimochodem, zase mi byly k ničemu a já neopsala ani tečku).
Klasika. Můj soused opisoval jak o život. Divila jsem se, že se mu nezačalo z propisky kouřit … a já tam seděla jako bambula a v hlavě si vybavovala, na které stránce že daná otázka je …
Chci nebýt…ty výsledky budou Hirošima …
Chci nebýt, protože každé zkouškové je pro studenty malá VELKÁ, opakující se pohroma. Ale na druhou stranu, jeden z nejhezčích pocitů je, když odcházím s podpisem zkoušejícího v indexu a v duchu si řeknu: „Tak, a teď můžu všechny ty kecy zapomenout….“ …takže ono to moje „Chci nebýt“ se týká jen vybraných dní v roce a já si uvědomuju, že sluníčko je krásná věc … takže pádím se opalovat … užívat si teplíčka a pohody, vždyť další zkoušku mám až za týden a to znamená,že mi zbývá ještě 5 dní pohody, oproti 2 dnům stresu, no řekněte, nestojí už jen za toto BÝT? …
|
|
|
