Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Úterý 26.11.
Artur
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Ústup
Autor: MZF (Občasný) - publikováno 26.5.2003 (01:21:01)

     Díval jsem se na svého koně, který ležel ve škarpě a z posledních sil namáhavě odfukoval. Byla zima a bahno smíšené se sněhem se mu lepilo na jeho krásnou kaštanovou kůži. Po hřebeni mu stékaly úzké praménky krve, jež dopadaly na bílý sníh a vytvářely tak krutý kontrast života a smrti. Mé srdce bylo sklíčené smutkem a beznadějí, jako kdybych viděl umírat svou vlastní matku a nemohl jí nikterak pomoci.

     Vedle mě stáli Frank a Herman. Nevnímal jsem je. Oči jsem měl upřené na zlověstné dílo, jež dokázal vykonat člověk.

     „Musíme pokračovat Adolfe,“ řekl rádoby chápavým hlasem Frank. Ničemu však nerozuměl. Jeho mozek byl již natolik degradován válkou, že nedokázal pochopit city druhých. Ba ani ty svoje. Stala se z něj pouhá loutka, kterou dokázal ovládat jen pud sebezáchovy. „Když nestřelíš ty, střelí on tebe.“ Taková slova nám vnucovali před vpuštěním na frontu. Nikdy bych neuvěřil, že se jim někdo podvolí. V tuto smutnou chvíli ale musím konstatovat, že i já jsem z velké části nalomen.

     Herman mi podával revolver. Vypadal, jako by ho ovládal někdo jiný. Asketicky jsem přijal jeho zbraň. Bylo mi jasné, co musím udělat. Nedokázal jsem se však tak rychle rozloučit s kamarádem. Má mysl hledal omluvu pro následující čin.  

     „Určitě by zemřel hladem. Nemohl by dojít až na konec naší cesty. Byl beztak už příliš sláb. Nedokázal by to. Jistě by ho někteří z našich v šílenství z hladu později rozsápali. Není jiné východisko. V tuto chvíli musím udělat to, co je pro něj nejlepší,“ uklidňoval jsem své svědomí. Jaké svědomí však může mít člověk po letech ve válce.

     V očích se mi objevily kapky slz. Byly prvním příznakem citů od doby, kdy jsem vstoupil do armády.

     Potlačil jsem je tak razantně, jak dokáže jen dobře vycvičený voják, namířil revolver na hlavu koně a stiskl spoušť. Ozval se výstřel. Ticho zalilo mojí mysl.

     Vrátil jsem revolver Hermanovi. Dali jsme se znovu do chůze.

     „Ti proradní Sověté nás ženou zpátky stejnou cestou, jakou jsme přišli. Nemáme šanci,“ přerušil okamžik ticha Frank.



Poznámky k tomuto příspěvku
barlach (Občasný) - 26.5.2003 > Poslední věta se mi nelíbí, ne snad, že by tam nepatřila obsahově, ale přijde mi přebroušená. Povídka je zajímavá, z doby mně blízké (myslím zajímavé:)), zabývající se tradiční otázkou lidského svědomí a schopností jeho degradace, potažmo pak degradace samotného lidství v člověku jako v jednotlivci. Samozřejmě, i na tak malé prostoru, se Ti tohle podařilo vyjádřit. Ovšem text mi neplyne jako myšlenka ani jako napínavé vyprávění. Použitý styl je totiž rozháraný a přelévá se podle mého názoru z akorátnosti do přebroušenosi.

př. Nemám rád vulgarizmy v literatuře (je-li jich moc a šly by obejít), ale opravdu myslíš, že by zmrzlý německý voják tahnoucí se bůhvíjak dlouho planinami zřejmě před Moskvou :-) řekl :" Ti proradní Sověté nás..."
A takových okamžiků je tam podle mého názoru víc. Ovšem opět je to jen můj osobní názor. Fuj, to jsem se zase rozepsal:-(
<reagovat 
Lian (Občasný) - 26.5.2003 > Je to...zvláštní....ten jazyk mi k tomu nějak...nesedne..
<reagovat 
jelen (Občasný) - 26.5.2003 >

Asketicky jsem přijal zbraň? Víš, co znamená slovo asketicky? Předpokládám že ne.

Jinak v poho, takový kovbojský, ale zase bysem ti vytk, že to přesoluješ. Zkus si vybrat míň vypjatý téma.


<reagovat 
Quotidiana (Občasný) - 26.5.2003 >

"po hřebeni?" nějak mi to tam nesedí, snad "po hřbetě" ale nejsem koňák, takže...

... mám tak nějak pocit, že je to trochu moc "přestylizované". Kdyby to bylo napsané jednodušejí,  obyčejnými slovy možná  by to nepůsobilo tolik těžkopádně


Body: 3
<reagovat 
fungus2 (Občasný) - 26.5.2003 >

Hm. Celkem zajímavě zachycený okamžik bolestného rozhodnutí ve vypjaté chvíli.


Body: 3
<reagovat 
MZF (Občasný) - 26.5.2003 > Všem díky za přečtení a připomínky.
<reagovat 
Leora (Občasný) - 26.5.2003 > No, na styl mám stejný názor jako Barlach a ani povídka mě nezaujala. Myslím, že se málo soustředíš na vztah mezi koněm a Adolfem. Vyplývá z toho akorát to, že ten kůň tam trpí, tak ho zastřelím...nevím...jo zastřelím...
Body: 3
<reagovat 
Leora (Občasný) - 26.5.2003 > Hřeben je místo, kde koni končí hříva, měří se tam výška koně...tak nějak.
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je čtyři + devět ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter