Rok 1992 znamenal pro ves Sidonii, obklopenou malebnou scenerií Bílých Karpat, nečekaný otřes. Začínalo být jasné, že Československo se rozpadne, a lidnatou osadu, vinoucí se podél historické hranice zemí Koruny české a Uher, měla rozetnout hranice mezi dvěma novými samostatnými státy, Českou republikou a Slovenskem. Domy před potokem Vlárkou, což byla větší část vsi, měly zůstat na Moravě, obydlí za bystřinou pak na Slovensku. Což byl první problém vsi rozdělené státní hranicí.

Ovšem je na místě zmínit, že ves (či osada) Sidonie je poměrně dlouhá a rozptýlená - tvořená dvěma dílčími osadami, což jsou Kopanice a Rajčurna - a rozdělení hranicí se dotklo jen Rajčurny.

Přišel rok 1993...

Potok byl sice byl vnitrostátní hranicí mezi Moravou a Slovenskem i za Československa, ale nikdo nevěřil, že bude reálná státní hranici uprostřed dědiny.

Další změnu přinesl rok 1997...

Dne 25. července 1997 došlo k úpravě česko-slovenské státní hranice a malé území na levém břehu s několika domy v centru Sidonie se stalo součástí Česka (vyměněnou za osadu U Sabotů u Javorníku). Státní hranice je rovněž od té doby vedena středem silnice z Vlárského průsmyku. Zdánlivě tedy bylo vše vyřešeno, ale jen zdánlivě.

Druhý problém vsi Sidonie rovněž souvisel se státní hranicí a přetrval i po úpravě hranice. Tímto problémem byli celnice.

Malá osobní vzpomínka - podle všeho ze Sidonie pocházel šéf z mého bývalého zaměstnání. Jednou cestou na firemní večírek se překvapivě rozvykládal a zmínil se mimo jiné i o absurdních hraničních kontrolách ve vesnici odkud pochází. Vcelku jsem nechápal.

Když jsem se mnohem později začal o problém zajímat - dočetl jsem se třeba, že česká celnice stála před vsí - a slovenská naopak až za vsí. Celní kontroly v letních měsících trvaly i hodiny.

Jak mohlo dojít k takto specifické situaci? Nezbylo než prostudovat mapu. Cesta do Sidónie tvoří jakousi odbočku z hlavní silnice přes Vlárský průsmyk. A česká celnice byla postavená před touto odbočkou, slovenská zase za odbočkou do Sidonie. A při odbočení do Sidonie se tak dotyčný ocitl v jakémsi zvláštním území mezi dvěma státy.

To se ale změnilo vstupem České republiky a Slovenska do schengenského prostoru.

Schengenský prostor (zkráceně Schengen) je označení pro území 29 evropských států, na kterém mohou osoby překračovat hranice smluvních států na kterémkoliv místě, aniž by musely projít hraniční kontrolou.

Za předchůdce vlastní Schengenské dohody se považuje Saarbrückenská dohoda z roku 1984. Ta byla uzavřena mezi Německem a Francií na základě protestů řidičů kamionů proti nekonečným frontám na hraničních přechodech mezi oběma státy. K nim se přidaly Belgie, Lucembursko a Nizozemsko, které již dříve vytvořily svoji celní a hospodářskou unii Benelux s omezenými kontrolami na vnitřních hranicích.

Těchto pět států pak roku 1985 podepsalo smlouvu u vesnice Schengen v mezinárodních vodách řeky Mosely na výletní lodi Princesse Marie-Astrid. Představitelé těchto států se dohodli na zrušení veškerých kontrol osob cestujících v rámci těchto zemí. Vesnice Schengen byla vybrána symbolicky proto, že bezprostředně u ní se stýkají hranice Německa, Francie a Lucemburska.

Původní Schengenská smlouva (podpis 1985 /implementace 1995) byla platná pro státy Belgie, Francie, Lucembursko, Německo, Nizozemsko.

Roku 2004 podepsala vstup do Schengenu i Česká republika. K naplnění - implementaci došlo ovšem až roku 2007.