Moravané II - Moravští Slovinci

V místech kde „stezka jantarová“ protínala „stezku východní“ leží rovina dlouhá dva dny cesty a široká co by člověk ušel od rána do večera. Ta rovina sluje Moravské pole. Na severu a na západě uzavírá ji pahorkatina a vidlice řek dělí ji od roviny východní a od roviny jižní. Je úrodná, je žírná. Křižující se cesty ji skýtali mnohou výhodu - a učinili ji místem bohatství a moci.

Slované, kteří bydlili v Končinách Moravského pole byli ve století šestém pastevci - a tu i tam i rolníky. I přiházelo se, že někteří z nich pasouce stáda, nebo snad orajíce podél některé stezky - zahlédly přicházející kupce. I běželi k nim a podivovali se nákladu kupeckému, a chválili užitečné kusy zboží a s pohrdáním patřili na kusy jiné. Tak seznamovali se s kupci a dávali jim svou zásobu - aby získali kovové hroty k šípům a mohli z jejich měchů píti víno. Ten vlídný mrav však neplatil mezi Slovany bez výhrady. A vždy bylo dosti těch, co se vrhali na cizí hloučky- aby je pobyli.

Užívání meče bylo tak častější a častější - neboť ke končině Slovanské se přibližovala válka...

Válka kráčela s východu, šla s kmeny turko-tatarskými a Dunaj značil jí cestu. V první polovině století šestého vytrhli se svých asijských vlastí Avaři a dali se na pochod v kraje slovanské. Táhli v houfcích, táhli rozptýleni - aby žádná kořist jim neunikla. Ale v místech, kde sídliště byla četnější a kde lid vstával k odporu - sráželo se ti jezdcové avarští ve veliký zástup a vítězili - i množstvím - i divokostí.

odkaz na rozcestník Moravští Slovinci Břeclav na stránkách Zaniklé obce