Dramatem hořkým slunce se stává,

když za obzor klesá a své sbohem nám dává.

Však jak mám skrýt svou zlost,

když.......když co?

ach, když mám už všeho právě dost!

Chtěla bych psát, ale nemám slova,

rýmy nenacházím - zas a znova.

Být dítětem v téhle době, v tomhle věku,

je mi trestem prostým......Zač?

Za to, že své sny sdělovat chci světu!

Naivita se kdys dávno cení,

dnes již nikomu nic po ní není.

Naivní dítě, užívej si svých drobných starostí přec.

Neruš! Což nevidíš? Dospělí řeší vážnou věc!

Však slyšte jak vaše dítě praví:

Naivita není sladkým dědictvím předků mých,

je to právě ona, kvůli komu chci křičet v nocích bezesných!