Taky byly chvíle

v téhle zimě

že lehnout se chtělo

do závěje

a nevstat více.

Sníh svítil do modra

modrou

tu já měla

vždycky ráda.

Modré žilky

svítící na mých prsou

když jsem děti kojila.

Taky byly chvíle

v téhle zimě

kdy jsem v kruzích běhala

vydupala jsem

stopy v blátě

v tom výběhu

s drátěným plotem

kde jsem byla chována

já vlčice. Bidlem

mi podávali seno a banány

taková planá strana

když já toužila

mít zase zuby krvavé.

Já nechtěla jenom

tichoulince kňučet

když mě povalili na záda

a drbali mezi tlapkama

já chtěla být pravá vlčí

čarodějnice a výt, výt

jako za mlada. Já chtěla

aby ta zima nebyla taková

jalová. A už zase línám.

Až bude má srst lesklá

vzbouřím se, potokem

poběžím, abych jim

stopy zmátla.  Voní

voní vzduchem

že je třeba pelíšky

vystlávat a bradavky

masírovat. Budou zase

nová vlčata, která mě

budou do krve rozedírat.

Voní, voní to vzduchem

že zase budu celá ježatá

rozcuchaná, zamilovaná.