|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Paprsky prohlédly skrz mraky, zapálily sebe, obloha je kopíruje a vše se ocitá v jednom ohni. Usedám na jeden obláček, sfouknu jej a rázem se ocitáme ve tmě. Teplota se zdá být příjemná, v několika okamžicích vyléčí rýmu, kašel a další neduhy. Cítím, jak pookřívají kosti, z rezavějící stavby se opět stává výkonný aparát, s pomocí svalů a dalších částí, hlavně nespoutané radosti, přeskakuji z mraků na paprsky a zpět. Výkyvy teplot nedělají dobře, a tak se vracím na zem.
V ulicích se mého já chopí obrovská ruka a chce mě rozdělit mezi všechny spojnice města. Vše zdůvodňuje tím, že rozděleni bude stejnoměrně, a tudíž spravedlivé. Bráním se, ale něco napovídá, že se stanu nesmrtelným. Nesměle souhlasím, a za odměnu jsem navíc podrozdělen mezi všechny ulice světa. Pomalu usínám, vidím vše před sebou, v sobě, a jsem spokojen.
Tiším milé uličky, konejším jako sebe, ukládám ke spánku, ony, dílem neukázněné, dílem drzé, ztichnou, když vidí můj vzor. Poté cestujeme, měníme sebe, okolí a naopak, vlečeni událostmi protestujeme, rezignujeme, a tak tomu bude navěky.
|
|
|