Moje
místo
Věřím, že dokážu
vytvořit něco jako svět. Nechci svět, jen ostrov. Místo, kam se mohu vždycky
obrátit. Vytváření útočiště. Přijíždím na něj po moři motorovým člunem, malý
ostrov uprostřed moře, kam nikdo nechodí. Sopka, na které mám chatu s prosklenou
verandou s výhledem na moře. Chata je částečně zabudovaná ve skále. Tam
chodím, když jdu v běžném světě spát. Lehnu si a koukám na moře. Vždycky
jsem měl rád moře. Od chaty vedou dvě cesty. Jedna podél sopky, na druhou
stranu ostrova, tam je pláž, kde jsem s jejím pískem, mořem, spojen se
všemi živly – ohněm, vodou, slaným vzduchem i se zemí. Druhá cesta od
chaty vede nahoru, po sopce, je točitá jako had; rozvětvuje se jako hadí tlama
trčící nahoru. Dolní čelist vede k altánku. Horní čelist vede do kráteru
sopky, jehož obvod tvoří runový kruh. Uprostřed si mohu sednout a dívat se na
hvězdy. Runy byly u počátku světa i u konce, který byl před tímto počátkem.
Věčné tajemství. Moře mě odděluje od světa, ale z izolace je možné odjet
zpět člunem, třeba někoho navštívit. A pak se vrátit zpátky, nabrat síly v sobě,
s pískem, hvězdami, sluncem a vyhaslou sopkou; ten ostrov má i své jméno,
a to jméno je klíčem ke vstupu, je to jediná souřadnice a mapa. Jinak ostrov
není vidět a vždy jej každý mine. Chodím tam docela často. Cítím a věřím, že
tam někde opravdu je. Je mi útěchou, útočištěm, posvátné místo, kde vždycky
naberu vnitřní sílu. Moje místo.
http://aaen.sweb.cz
|