Jak jsem psychicky zažila různé komunikace s mimozemšťany a jejich působení během procesů
čarodějnických multidimenzionálních válek o tento svět ve spojení s Galaktickou federací proti
Drakoniánsko – iluminátskému impériu temnot. Jsou to parapsychické – mentální zážitky, náhled
do dimenzionálního světa. Popisuji je tak, jak jsem je viděla a zažila.

V minulém dílu jsem popsala, jak jsem musela bojovat o čistý signál, aby nebyl falšovaný.
Nepřátelští mimozemšťané se neustále snažili o převzetí signálu spřátelených mimozemšťanů
z Galaktické federace a jeho nenápadného nahrazení tak, abych si nevšimla, že už mluvím s někým
jiným, než s kým si myslím.

O tyto čachry se neustále snažili Drakoniáni. Ostatní mimozemšťani z temnot byli jen jejich otroci,
byli dimenzionálně spadlí, byly to takové ubohé kreatury. Slyšela jsem je jako hluboko položený
hlas, který se projevoval hloupostí, rigiditou, misogynismem, ale i zoufalstvím. Plošně byli velice
otravní, ale nebyli až tak nebezpeční, jako Drakoniáni, kteří využívali jakékoliv nepozornosti mysli
a dokud jsem nebyla dostatečně zkušená a znalá jejich praktik, napálili mě, že jsem jim uvěřila.

Potom se snažili mi mojí mysl zamotat do mnoha teskných, zároveň velkolepě kultických příběhů
obrovských vesmírných rozměrů, byly to příběhy plné násilí a bezvýchodnosti. Také neustále
podprahově znejisťovali, sexuálně ponižovali, měli zvláštní smysl pro humor, smáli se krutým
věcem a člověka k tomu vedli, naopak netolerovali vnímavost, čistou citlivost, těmto tendencím
duše se vysmívali. Neustále jsem si připadala „rozebraná“ a pod jejich vlivem jsem se začala
duševně pitvořit, kroutit jak křížala, hrát roli, vzdalovat se od pravdivosti prožitků, vnitřní
autenticity. Navíc jsem byla nucená přijímat a tolerovat špinavost, úchylnost, trpěla obsesivními
pocity. Také jsem od nich byla podporovaná v megalomanickém ničení, velkoleposti války,
fascinaci bojem, neustále jsem žila v bojovém tempu, adrenalinu války.
Stávalo se mi to hlavně ze začátku, tehdy jsem byla extrémně zmatená, paralyzovaná spádem
událostí, které se mi dějí, v chaosu a zmatku jsem nebyla se schopná dostatečně rychle zorientovat.
Navíc Drakoniáni jsou velice schopní manipulátoři a dokázali mnoho věcí docela rozumně
vysvětlit. Dokud jsem jim věřila a nechápala, že jsou to nepřátelé, byla jsem jak hadr na holi.
Ztrácela jsem sílu, bylo mi hůř a hůř a neuvědomovala jsem si, že jejich působení je negativní
a dezintegrující. Ztrácela jsem se v chaotických příbězích, kontrolu jsem důvěřivě předávala
nepřátelům.

Neuvědomovala jsem si podprahové šikanozní prostředí, pomalé a nenápadné ztrácení běžné lidské
citlivosti bylo nahrazováno adrenalinovým „nakopnutým“ stavem věčného boje, ze kterého nebylo
úniku. Ve všem vládl cynismus, monumentální hrátky, „cool“ atmosféra, zároveň dekadence, kult
utrpení. Časem to mělo velice negativní vliv na mysl, ztrácelo se mi racionální myšlení, žila jsem
naprosto odtržená od reality, ve stavu temna. Neustále jsem prožívala příběhy plné tesknoty
a bezvýchodnosti, pitvořila se, byla jsem čím dál tím víc překroucená a bála se projevovat lidské
vlastnosti, jasně zpříma myslet, být citlivá, něčemu nerozumět, tápat i projevovat zdravé
sebevědomí. Naopak jsem byla vedená k submisivitě, až apatické odevzdanosti, prožívání patosu
bolesti.

Protože jsem do toho komunikovala i se skutečnými mimozemšťany z Galaktické federace, tak
ač byl signál ze začátku znečištěný nepřáteli a pokroucený, tak mi přeci jen po nějaké době začalo
svítat, že tahle grupa dekadentních, divně prohnilých „bohů“, mi škodí.
A časem jsem se proti nim velice vyhranila.
Ovšem prvotní bludné začarování mysli bylo velice intenzivní a nebylo snadné se z toho otřesu
a dezintegrace dostat.