Jsem člověk, kterého by dnešní mainstreamová společnost nazvala paranoidní schizofreničkou.
Vnímám věci, které jiní ne a navíc jde po mě odmalička Globálně – mocenský systém.
Jakkoliv to může znít jako fakt paranoidní magorie, není to tak.

Podzemní mimozemské základny plné časoprostorových technologií v kombinaci s vesmírnými
pravěkými systémy uvnitř naší planety snímají veškeré dění v času a prostoru a jsou vybaveny
jakýmisi „snímači vědomí“, psychosceny. Nic na této planetě jim neunikne.

Moje osobní frekvence je něco jako cinkavý zvoneček a rolnička o poměrně vysoké tónině. Navíc
mám velice svobodomylné nápady.

Když tohle zazvonilo v zatuchlině Globálně – mocenského systému, napakovaného v podzemních
základnách, mohli se pochopitelně docela zjevit a výrazně se jim to nelíbilo, že se tady hodlám
potloukat, na tomhle světě. Zase tahle. A proto namířili všechny své militantní systémy na zničení
mé existence.

Já samozřejmě nic netušila. Občas jsem se jen tak složila na zem, protože se mi udělalo bezdůvodně
zle, tak, že jsem se neudržela na nohou, cítila se úžasně oslabená, vysátá a mrtvá. To byla
psychosomatika a nikdy mi žádný doktor nic nenašel, proč se mi dělá blbě. Když už to začalo
zavánět, že jsem hysterka a šup s ní na psychinu, vykašlala jsem se na doktory. Přešla jsem na teorii
démonů a podobné havěti.

Že si na mě zasedla nějaká partička satanistů, mě fakticky nenapadlo, ač jsem nadšeně aktivizovala
na internetu s novým vědomím a chraňme přírodu, trpěla schizofrenií a byla nešťastně zamilovaná
do podivného typa, který mě nechtěl a byl ohákovaný signem 666, kam se člověk podíval.
Inu, naivní zvoneček a rolnička. Nevím, jak je možné být tak naivní, ale mě to prostě nedošlo.

Po všelijakých životních eskapádách, pádech a drápání se nahoru, hlavně ze sociální stigmatizace a
otřesu z tohoto faktu, jak tohle nikomu nevysvětlíš, takový vyjebávky, co se mi děly (děkujeme
satanistickým „PřilítliMimozemšťani – moji protiverzi - za jasné a didaktické ukázky) – jsem se
rozhodla vyndat toho typa se 666 z hlavy.
Protože mi přišlo divný, že už je mi třicet, že ač ho vlastně nemiluju, spát s ním nechci, nijak zvlášť
mi nechybí a vlastně mám k němu odpor a bojím se ho, ho nemůžu vyndat z hlavy. Tak jsem se
rozhodla, že udělám cokoliv, aby tu svini z hlavy vyrvala. Vlastně se mi to povedlo, po měsíci a půl
bojů jsem začala myslet na jiné věci, jen „hlasy“ zdimenzovaly a já začala lítat v o kalibr silnějším
problému. Opět se mi ulicí začali zběsile prohánět tajemní noční jezdci v autech, řítící se vražednou
rychlostí a začaly se dít divné věci.

Začínala se zvedat válka. Drakoniáni toho typa 666 potřebovali v mé hlavě, byla jsem kvůli tomu
satanistovi naprosto zdecimovaná. Že jsem s tím svinským kouzlem – tzn. technickým uhranutím z
mimozemských systémů, začala hýbat, to se jim krutě nelíbilo.

Naštěstí přilítli mimozemšťani z Galaktické federace. Zjevili se uprostřed údolí jako naprosto
neslyšná světlice „pulsující“ podle toho, jak jsme spolu telepaticky mluvili. Zkonzultovala jsem s
nimi názory na dění ve světě a docela jsme si rozuměli, i v tom, co je potřeba udělat, koho je
potřeba sejmout atd. Druhý den ráno jsem navázala telepatický kontakt znovu. A začala
nemilosrdná řež.

Do hlavy mi začalo dunit NWO, tyranizovat, zároveň jsem v absolutním ohromení prožívala
setkávání se s různými mimozemšťany – vše telepaticky, na psycho- mentální bázi a prožívala
neuvěřitelné příběhy, poznávala jejich prostředí, začínala chápat galaktické procesy, způsoby
komunikace atd.
Ovšem bylo mi, jako kdyby do mě střelilo 4 miliony voltů. Možná že střelilo a popírám zákony
fyziky, co já vim. Měla jsem totálně rozhozený čas, nevnímala jsem realitu, nevšimla jsem si, že
nejím třeba celý den, že nespím. Jak vypadám, to jsem nevěděla. Když mi někdo připomněl čas,
chtěl po mě jakoukoliv činnost, přijď v tolik a tolik, udělalo se mi vyloženě na blití – fyzicky,
mozek začal kolabovat. Měla jsem vlastní časoprostor v hlavě, který se řídil úplně jinými rytmy.
Tehdy jsem byla nezaměstnaná, absolutně bych v tom stavu nemohla chodit do práce.

Takto šílený stav trval několik dní, až vše vyvrcholilo velice brutální bitvou.

Měla jsem intenzivní pocit „koncentráku“ - info energeticky – řev, nadávky, deprivace, těžko,
člověk se nemohl hýbat, rozhozený časoprostor, chaos, řev a hlasy ze všech stran, vlny
terorizujících znehybňujících, vysilujících zvuků, podobných tlampačům v esesáckých
koncentračních táborech. Nebo to byla identická technologie.
Životnost člověka v takovém prostředí a stavu tipuju tak dva dny. U mě tento stav trval takto naplno
asi hodinu a pak jsem byla „mrtvá“, nemohla jsem si nahmatat puls, podle svědků jsem neměla
duhovky v očích. Cítila jsem se jako robot, pohybovala jsem se jako robot a v hlavě se mi honily
šílený nesmysly. Trvalo mi několik dnů, než jsem se z tohoto stavu dostala. A byla si jistá tím, že
žiju, nejsem klon, ani robot, ani vlastní identita rozhýbávající vlastní mrtvé tělo.
Časem se podařilo mě zastabilizovat a vylepšit telepatické spojení s galaktickou federací, která mě
stabilizovala a snažila se mě vyléčit.

Byla jsem si velice jistá tím, že to nejsou jen nějací „démoni“, nebo „zlí duchové“. Stalo se mi, že
mi třeba náhle cvaklo v hlavě, doslova jako stisk tlačítka a nějaký ženský hlas mi začal rvát do
hlavy svoji propagandu, poté, co mi přerušil telepatický kontakt s galaktickou federací. Prostě to
bylo technického charakteru – NWO mělo rádio mě navedené do hlavy. Doslova stačilo nějaký
strašně důležitý iluminátce zmáčknout si tlačítko a začít mi dávat masírku do hlavy.

Ještě dřív, než jsem si začalal naplno uvědomovat, o co jde, díky vysvětlení ze strany galaktické
federace, se mi stávalo, že jsem se na prahu spánku ocitala v jakémsi sálu před sedící společností
nějakých zlých bytostí, které mi vyhrožovaly, že jestli se na ně podívám, tak mě zabijí.
Teď jsem se rozhodla zabít já je. A radikalita bojů se stupňovala na obou stranách.

Další obdobně špatný útok vypadal jinak. Vypustili na mě jakési porno-monstrum, když jsem se
definitivně a zásadně rozhodla, že docílím toho, aby mě ilumináti a satanisti z podzemí sexuálně
neobtěžovali při masturbaci a sexu s bohy. To se mi sice nakonec povedlo a docílila jsem svého
komfortu, ale zadarmo to nebylo – pustili na mě svý „bojový psy“. Byla to jakási
elektromagnetická dimenzionální zbraň, nebo nastavená myšlenková forma, či něco takového,
která šířila strach a hrůzu. Vypadalo to jako obscénní zvrácený vůz plný znásilňujících se úchylů,
kolem kterého bylo radioaktivní pole a celé to monstrum se třáslo nechutnou hrůzu budící
frekvencí. Tato zrůdnost mi přejela hlavu. Pak se mi motala hlava, bylo mi blbě a byla jsem šíleně
zesláblá. Z posledních psychických sil se mi podařilo toto nechutné monstrum v mysli najít,
nakopnout, vzít z toho vzorek a s tímto vzorkem letět tak daleko, za hranice naší galaxie i vesmíru,
dokud si to nevzal do ruky někdo z Autority nejvyšší – Ruka Páně.

Tím jsem si dokázala získat spojenectví s kosmickým rozměrem Stvořitele a měla záruku, že o věci
někdo mocný ví. To bylo velice potřebné. Jenom mimozemšťani z Galaktické federace ochotní
pomoci na tuto záležitost nestačili. Člověk sám si musel najít svoje vlastní mentální cesty, svoje
vlastní propojení s kosmickým vědomím. Alieni každého podporovali, jak mohli. Ale člověk musel
ten základní převrat ve svém myšlení, ten individuální zápas zvládnout sám.