Dnes slunce vyšlo příliš brzy

nedočkavě

nestihly mi oschnout slzy

a tak je topím v ranní kávě

pak začne závod

boj o přízeň

a nemám návod

jak zahnat žízeň

po tobě

a jako obvykle

v nevelké nádobě

tělo už navyklé

skrývá svůj chtíč

jak neodbytný host

jako krutý bič

který nemá nikdy dost

chtíč který navenek

láskou nazývám

v přemíře znamének

hlavou pokývám

a pak se ocitám

v místě kam jsem nechtěla

oběti pochytám

a nepustím je od těla

- chabá náhrada -

před očima vidím stále

- žádná záhada -

tebe v roli ženatého krále...