|
|
|
BALADA O SYNKOVI Autor: j.f.julian (Stálý) - publikováno 20.7.2018 (00:02:12), v časopise 20.7.2018
|
| |
~ BALADA O SYNKOVI ~
Tatínku! Maminko!
Syn se Vám zbláznil!
Teď leží sněhem zavátý a ten mu chladí rány,
jenom tu rýhu na duši, tu zchladit nezmůže!
Je hluboká a trýznivá, jak život rozedraný,
jak člověk s Bohem sepjatý, jenž podleh´ nestvůře.
Ve sněhu krvavém uložen synek Váš!
Děsivý obraz pro havrany.
Krvavá lázeň pro muže!
~
On snažil se jen žít, tolik měl lidi rád,
však pro něj pozdě již…
Život mu uniká, z očí jde strach a chlad,
bolestný nesl kříž!
~
To v pomatení smyslů, tam svědomí už není,
ač člověk dál se pere, sám sobě nepřítelem.
Ten snížek bílý, jiskřivý, už barví krví svou…
Ach, lidské dítě nešťastné,
hladí jej rukou mdlou.
~
Maminko, Tatínku,
tam v polích leží muž.
Tak nesuďte ho přísně, že vzal na sebe nůž.
Vždyť trpěl jako zvíře a hučelo mu v hlavě,
toužil být Bohu blíže a plakal usedavě,
chtěl radost dát i Vám.
Zlá nemoc hřímala mu v mysli;
již volný je a nezávislý,
však na světě být pro bolest...
ach, mezi lidmi sám!
Na světě celičkém, v krajině mrazivé,
pohled mu ulpěl v mracích,
navždy ho pochová peřina sněhová,
do duše mír mu vrací.
Pomalu snáší se, ve vločkách hýčká jej,
rány mu zasypává,
co zbylo ze syna, jen duše zbyla z něj;
z věčnosti slétla zpráva…
~
Pro Vás je určena,
Maminko, Tatínku!
Že už se to tak stává…
že člověk bezelstný odpouští beze slov,
svou Lásku zanechává.
~
Na bílé pláni mrtvý muž,
jen krev vytéká temně.
V tom sněhu bezmasém vpíjí se v holou zem!
Ta krev se ve sníh vpíjí,
v posvátné harmonii,
tam uvnitř Život zůstává…
Láska prolitá dnem!
Je KRVÍ této ZEMĚ!
|
|
|