stál jsem před tím velikánským zrcadlem,
co ho měla v ložnici
dost jsem zhubnul
a na těle se mi objevily různý
nový věci...ale o těch až příště...
,,...je mi to fakt trapný.“
,,V pohodě,“ uklidňoval jsem jí.
Koberec byl nasáklej
jejíma hovnama. Klečela tam
a mokrým hadrem se pokoušela
vrátit čas.
,,...tohle se mi ještě nikdy nestalo.“
,,Hele, fakt se nic neděje.“ Natočil jsem se
bokem a zatáhnul pupek.
,,Co teď? Chce se ti ještě?“
,,Jasně.“
Vrátil jsem se do postele,
pořád plnej napětí a nesplněnejch
přání.
|