ODLOUČENÍ

Jak supi nad mršinou

krouží myšlenky černé, pochmurné

v poušti odloučení.

Nebe olověné, temné

je snad stále níž

a pod provazy deště

těžkne mi můj kříž.

Nad obzorem hromy duní,

jako já Tě volají.

A blesky, klikaté a mocné

vrátit mi tě nechtějí.

Však nezbývá, než přečkat

tu odvrácenou lásky tvář,

potom jako zázrak vnímat

Tvého úsměvu hřejivou zář