Felipe (Občasný) - 9.4.2003 > Here we go! Aufgehts! Arriba!
Automaticke psani je potencialne jednou z nejperspektivnejsich tvurcich metod... Pokud se kdosi chce prokousat do vlastni hlavy a odtamtud uvidet svet ocima jinyma, nez ktere mel dosud, poskytuje mu automaticke psani siroke pole a necekane moznosti.
Ma to ale svuj hacek, myslim si, kdyz ctu tento text.
Neda se nepouzit prirovnani. Automaticke psani ma dosti blizko k hudebni improvizaci. Hudebnik, jenz improvizuje sve solo, nesmi ani na okamzik ztratit ze zretele aktualni toninu, akord ci rytmus, uvolnuje sve prsty, uvolnuje svou dusi, ale neztraci sam sebe zpod castecne kontroly. I behem automatickeho psani rozhoduje se autoruv mozek behem vteriny milionkrat, kterou z "automatickych variant" uzna za hodnu napsani. At autor pise v horecce, pod vlivem silnych drog ci ohromne unavy prinasejici halucinace, vzdy pise predevsim on sam, nikoliv Duch Svaty.
Myslim, ze je autorovi i ostatnim jasno, kam mirim. At uz kdokoliv pise cokoli jakymkoli zpusobem, mel by alespon castecne mit na zreteli ctenare, jeho potrebu byt baven, prekvapovan obrazy ci sokujicim tvrzenim, jeho potrebu byt dojiman, pohnut, vzrusovan atd... Ani automaticky text by podle meho nazoru nemel byt vyjmut ze skrtaciho procesu, behem ktereho se autor zamysli co a jak a proc. Ze to pak neni automaticky text nybrz podvod? No, nesmi to byt na vysledku videt. Pripomenme si jeden z nejvetsich zaznamu lidskeho mysleni (Anna Karenina, L.N. Tolstoj, tusim sto dvacet stran od konce). Tenhle fantasticky, temer joyceovsky "spontanni" text napsal Tolstoj, ktery devet stran popsal a vyhodil, aby jednu zaradil po priblizne triceti opravach do knihy... :-)
