Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Sobota 23.11.
Klement
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 
 Všechny rubriky 
  Zpovědi, pocity
 > Zpovědi, pocity
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
moje vysněná Císařovna Sisi
Autor: mystikus (Občasný) - publikováno 24.11.2017 (07:32:24)

yeah Betty Boop jako Beth Orton s fotografiemi výhodou:




LOUIS DANIEL ARMSTRONG 

☼     4.8.1901   NEW ORLEANS narozen stejný rok jak (označení pro) kontinent Austrálie

۞    6.7.1971   NEW YORK již se mu nepovedlo slavit cool kulatiny kočičiny 70. narozeniny wonderful baviče


  

„Když jsem se narodil, bydleli matka a otec u mé babky, paní Josephiny Armstrongové, ale dlouho u ní nezůstali. Občas se strašně rozhádali dvě generace: moje mladá peprná máti a na druhé straně její staromódní tchyně ve společném pokoji, a nakonec bylo zle. Matka se odstěhovala a mně nechala u babičky. Otec to vzal opačným směrem, k jiné ženě. Matka si našla cimru na rohu Liberty a Perdido Street, kde žilo plno laciných holek, které si ovšem za svou práci nepřišly na tolik šlupek jako tamty coury ze Storyville, z pověstné čtvrti červených lucerniček. Zdali si také moje matka sháněla na živobytí na ulici, to netuším. Jestli ano, dělala to tak, abych o tom nevěděl. Jedno je však jisté: každý, od zbožných duší až po nejhorší hulváty, se k ní choval naprosto uctivě…“ 

(Louis Armstrong ve své autobiografické knize Satchmo, New York, 1954)


*


Louis, druhým jménem Daniel a později známý pod přezdívkou Satchmo, příjmením Armstrong, se narodil v New Orleansu 4. srpínka 1901. Pocházel z proletářského prostředí černošské chudiny, a když mu byl rok, začal jeho otec fungovat ve fabrice na terpentýn, kde to vydržel až do smrti v roce 1933. Po rozchodu s matkou jej malý Louis dlouho nevídal a jak po letech matně vzpomínal, setkal se s ním znovu až v době, kdy byl „hodně velký chlapec“; podobně tomu bylo s matkou. 

Veškerá tíha výchovy tedy ležela na babičce a prababičce (dožila se více než devadesáti let), které to s takhle malým živým mrňousem neměly nijak lehké. Obě ženy byly pořádně pobožné, a proto svého vnuka a potažmo pravnuka posílaly kromě školy také alou do kostela a do nedělní školy ducha. Tam se hodně zpívalo a tady už v útlém věku získával Louis první základy v zacházení s hlasivkami. „Děti i učitelé mě měli rádi,“ napsal ve své autobiografii, „ale nikdy jsem se nesnažil učiteli zalíbit. Už jako kluk jsem dělal všechno svědomitě. V kostele jsem zpíval každou píseň celým srdcem.“ 

Ve třinácti letech se raubíř Louis dostal pro výtržnost do útulku pro opuštěné afroamerické děti – a tato skutečnost se stala zcela paradoxně pro jeho uměleckou dráhu rozhodující. V ústavním dechovém orchestru se totiž naučil hrát na kornet. Po propuštění z ústavu pracoval střídavě v uhelných skladech, byl pouličním kamelotem, v podřadných pajzlech oplachoval nádobí, rozvážel konvice s mlékem, na nejnutnější živobytí si vydělával i jako stavební respektive přístavní dělňas = dělňásek. Na kornet však nezapomínal ani v těchto namáhavých dobách svého mladinkého života: čas od času příležitostně hrál s nejrůznějšími kapelami svých vrstevníků v zábavních podnicích, na funusech, při oslavách či na pouličních promenádách jen tak. Jak uvádějí jeho životopisci, „v létě 1918 vystřídal svého učitele a protektora Kinga Olivera v Oryově souboru Brown Skinned Babies (Děti s hnědou pletí) a po obnovení společenského života v New Orleansu působil současně od listopadu téhož roku v Celestinově kapele. 

Souběžně s tímto angažmá začal hrát rovněž na výletních parnících pendlujících po Mississippi a po vystupování s několika dalšími soubory přesídlil do Chicaga v létě dvaadvacátého roku, aby se stal druhým kornetistou v Creole Jazz Bandu svého milovaného Kinga Olivera. Zanedlouho nato už s Oliverem pekl své první snímky pro vinylovou etiketu Okeh (1923) – hudební kritik a publicista z Evropského podhoubí dr. Lubomír Dorážka popisuje tyto unikátní nahrávky slovy: „Dvouhlasé breaky Oliverova a Armstrongova kornetu, vynořující se z pletiva ostatních nástrojů s omračující přesností, jako by oba hráči mysleli totožným mozkem a dýchali sladěným dechem, se staly poznávacím znamínkem Oliverova orchestru…“


V únoru čtyřiadvacátého roku se Armstrong podruhé oženil; zatímco poprvé řekl „yes yes yo“ prostitutce Daisy Parker, jeho úředně stvrzenou druhou ženou do domácnosti se stala klavíristka Oliverova orchestru Lil Hardinová, a prý jela jako hrdinová. 

Ještě v témže roce dal Armstrong vale jak Oliverově kapele tak Chicagu a toulavé boty ho zavedly do New Yorku, kde přijal angažmá v orchestru aranžéra, skladatele a kapelníka Fletchera Hendersona. Tady začal znovu frekventovaně nahrávat a podle charakteristiky v Encyklopedii jazzu a moderní vypracované hudby právě na těchto nahrávacích frekvencích vznikly snímky, jež byly „určující pro krystalizující bigbandovou koncepci. S Hendersonovým orchestrem se Armstrong uvedl rovněž jako osobitý bobr odvahy při zpívání, v jehož vokálním projevu s příznačně drsně zbarveným chraplákem se spojily vrozená muzikálnost s bezprostřední komikou, uplatňovanou zvláště v jeho proslulých scatových refrénech. Během svého newyorského pobytu pořídil Armstrong rovněž početný soubor nahrávek, na nichž s neobyčejnou hudební vynalézavostí doprovázel významné bluesové kolegyně, jako Berthu „Chippie“ Hill, Ma Raynerovou, Bessie Smith nebo Nolanu Welsh.“ 

Když působení na Východním pobřeží začalo Armstrongovi lézt už na nervy, vydal se zpátky do Chicaga, kde na sklonku dvacátých let hrál v několika menších souborech včetně kapely své ženy. 

Většina jazzových teoretiků se shoduje na tom, že stěžejní význam pro Armstrongovu pozici jedné z nejvlivnějších stylotvorných osobností jazzu měla v tomto období především studiová práce s vlastními formacemi. Začala 12. listopadu 1925 sérií nahrávek pro značku Okeh pod hlavičkou Louis Armstrong and His Hot Five (L. A. a jeho rozprouděná nažhavená pětice) a v průběhu následujícího roku pokračovala snímky s fortelem a pečlivou snahou rozhýbat každého posluchače a kozy u každé posluchačky, z nichž se většina řadí ke zlatému fondu tradičního jazzu (mimo jiné nahrávky Big Butter and Egg Man, Come Back Sweet Papa, Cornet Shop Suey, Muskrat Ramble či Oriental Strut). V Pětce hrával na trombón jakýsi Kid Ory, jehož v další Armstrongové studiové kapele Hot Seven (ostřílená sedma) vystřídal ostřílenější suverén John Thomas. V letech 1928 až 1932 točil Armstrong ještě s další vlastní formací proměnlivého obsazení, pro kterou vymyslel název Savoy Ballroom Five.


Sám na tuto plodnou dobu s odstupem času vzpomínal vyloženě takto: „Pokaždé mě ve studiu kornet doslova pálil v rukou, jako by se hlásil o pozornost, abych ho konečně přiložil ke rtům. A když jsem to udělal, doslova z něj vylétávaly šlehy tónin jedna za druhou, vlastně mi to připadalo, že se už nemohou dočkat, až budou na světě.“ 

„Byla to úžasná ghetto doba, kdy nebyla nouze o inspiraci a kdy jsme ani nemohli dospat, abychom už už byli zas ve studiu. Když ty snímky s odstupem třiceti let po záruce poslouchám, znovu se mi hlavou odvíjí ten STRHUJÍCÍ BÁJEČNEJ film, znovu vidím v očích svých spoluhráčů to nelíčené nadšení pro věc, jak nám ta muzika šla od ruky. A hlavně od srdce, můj příteli. Samozřejmě, mnohé bych dnes zahrál lépe a třeba jako profesionální personál, ale o to v jazzu vůbec neběží. Pro mne je pořád nejdůležitější pocit, který týhle muzice vdechuje život. A v necelých třiceti letech člověk kouká, aby žil naplno…“

V letech 1929 až  1947 hrál Louis Armstrong s několika velkými orchestry a „přestože si nahrávky z tohoto období ve velké většině uchovávají nadstandard profesionality, jejich umělecký význam byl o poznání menší než Armstrongova tvorba ve dvacátých letech. Paradoxní bylo, že umělec, který se v té době těšil už z výsadního postavení špičkové hvězdy, jež pro širší veřejnost (zejména evropskou) symbolizovala jazz jako takový, ve skutečnosti nezřídka ustupoval komerčním tlakům dobové populární hudby i vkusu masových zabedněnců, kteří aplaudovali především jeho pěveckým a kabaretním výstupům“ (citujeme ze stati hudebního znalce Antonína Matznera, předsedy České jazzové společnosti).


Armstrong v té době podnikal také hudební exkurze ve spolupráci s různými skupinami orientovanými na pseudolidovou hudbu, natáčel s vokálním kvartetem Mills Brothers, ve studiu se sešel s Bingem Crosbym… V létě dvaatřicátého roku se poprvé vydal na zkušenou do Evropy, aby se představil svým anglickým příznivcům v londýnském Palladiu, v následujících třech letech potěšil kontinentální obecenstvo sérií vystoupení v Belgii, Dánsku, Francii, Holandsku, Itálii, Norsku, Švédsku a v neposlední řadě Švýcarsku.  

Na počátku třicátých let už nebylo pochyb o Armstrongově prvenství v první historické etapě jazzového vývoje. Nebylo tedy divu, že se o tohoto výjimečného trumpetistu a stále častěji také osobitého zpěváka začali stůj co stůj zajímat agenti z filmové branže, která si vítězně razila cestu hollywoodovským světem. Z řádky větších i menších Armstrongových filmových rolí si připomeňme alespoň tituly Umělci a modely (1937), Dr. Rytmus (1938), New Orleans (1947), Zrodila se píseň (1948), The Glenn Miller Story (1954), High Society (1956), Muž zvaný Adam (1966) a Hello, Dolly (1969).

Na konci roku 1939 byl Louis Armstrong hvězdou shakespearovského muzikálu Rozhoupávání snu, který se stal senzací broadwayské scény Centre Theatre.


Po více než patnácti letech hraní s velkými orchestry uvedl v roce 1947 Armstrong na scénu svou „poeticky komorní“ skupinu All Stars, se kterou vystupoval prakticky non stop až do své smrti (6. července 1971 v New Yorku poblíž Broadwaye). V tomto souboru se po Armstrongově boku vystřídala celá plejáda stěžejních představitelů tradičního jazzu a skupina poměrně stabilně koncertovala na obou stranách Atlantiku. Na pouti za jazzovými příznivci celého světa patřila jedna zastávka věhlasného černocha taky ušmudlané Praze – psal se rok 1965 a beznadějně natřískaná Lucerna si mohla ruce umlátit. Pětašedesátiletá jazzová legenda v té prádelně bez doušku čerstvého kyslíku demonstrovala, co je to JAZZ… Armstrong, s úsměvem od ucha k uchu, s nezbytným bílým kapesníčkem (tady ho potřeboval víc než kdekoli jinde) a především se zlatavým kornetem u rtů našpuleného ksichtu. A také Armstrong pan zpěvák, s pověstným „chraplákem“ známým do té doby jen z drážek gramofonových novinek. Lucerna byla z tohoto show u vytržení a onen „pětašedesátiletý uličník“ z New Orleansu tolik šťastný, že to prostě nešlo nijak předstírat. A pak setkání v Semaforu, kde jeden ze sloupů v hledišti dodnes zdobí Armstrongův autogram… 

Není bez zajímavosti, že Armstrong, ač jedna z největších legend celého dosavadního vývoje populární hudby, získal svou první Zlatou desku až ve čtyřiašedesáti letech. Za nahrávku skladby Hello, Dolly, která bude zřejmě spolu se skladbami Borůvkový kopec dobrot, Když svatí pochodují a Tam dole u řeky pro běžnou fanynku nejznámější šlágr. Navzdory tomu, jak napsal dr. Lubomír Dorůžka k sobě do růžku, jeden z nejpovolanějších evropských jazzových selektorů – nebo semaforů?? – „…Louis Armstrong se nejen prosadil jako nejvýraznější osobnost první etapy jazzu, ale – a tady nejde o žurnalistickou zálibu v silných pojmech – vskutku geniálně vytvořil, a na dlouhou dobu uzákonil nový způsob melodického i rytmického smýšlení, cítění, které za své přijali jazzoví svatouškové se zlatým uchem u dalších generací a jejich posluchači. Armstrongovy nahrávky se budou neustále objevovat v historických antologiích a kritika je nepochybně poctí přídavkem nesmrtelnosti. Jenže v moderní populární hudbě, jejíž dějiny se datují teprve od počátku toho předešlého století, bude mít nesmrtelnost možná jiné parametry než v důstojném evropském umění. A tento specifický druh nesmrtelnosti připadne zdá se Louisu Armstrongovi ještě za něco dalšího než za jeho historický přínos jazzu…“ 

Louis Armstrong, tak o něm alespoň hovoří většina biografických studií, vlastně nikdy nestihl důstojně zestárnout. Na pódiu i v soukromí to byl pořád ten nadšenecký kámoš z New Orleansu, který se upsal jazzovému synkopickému skotačení a bez něhož by jazzová tvorba ve svém historickém kontextu zcela jistě neměla takovou tvář a facebook, jaký dnes máme s ní spojen. Vlastně jeho jediným koníčkem a zálibou byla jazzová produkce a všechno ostatní stálo v jeho životě dost upozaděno.


Louis Armstrong zemřel v New Yorku dva dny po svých jedenasedmdesátých narozeninách. Svět v něm ztratil jednu z legendárních jistot, jejichž význam zdaleka přerostl poměrně úzké hranice jejich profi zájmů. Armstrong byl nejen ztělesněním jazzu, ale rovněž jakýmsi poslem dobré vůle, kterému byla jasná nesmyslnost dělení světa na černý a bílý, stejně jako neustálá hrozba válečného konfliktu. Určitě ne náhodou na mnoha jeho věnováních, jichž během padesátileté hudební kariéry rozdal bezpočet, čteme kromě krasopisně napsaného jména také dvě slůvka. Love & Peace… Láska a mír… To Malcolm X a Martin Luther King ho dokázali inspirovat ve svém učení Černých panterů. 

Když ve dvaadvacátém roce odjížděl z rodného New Orleansu do Chicaga, aby nastoupil jako druhý kornetista v orchestru svého velkého idolu Joe Kinga Olivera, vzpomínal na tento okamžik následujícími řádky: „…S Oliverem jsem poprvé hrál druhý den po příjezdu, v Lincolnových zahradách. Jak jsme ten večer vytáhli první notu, věděl jsem, že mi to půjde bez zábran. A když Papa začal ladit svůj kornet, já byl z toho v sedmém nebi. První kousek nám vyšel tak pěkně, že jsme museli opakovat pro zvýšený zájem lidí okolo. Pak jsme si s Joem vytvořili zvláštní systém pro duetové breaky. Ani psát jsme si je vůbec nemuseli. Byl jsem jím tak zaujat a jeho způsob hraní mi byl natolik blízký, že jsem věděl ve zlomku vteřiny, jak vést druhý hlas. Nikdo nemohl pochopit, jak to děláme, ale pro nás to bylo easy does it a vydrželi jsme to celý večer. 

K sólu jsem se odhodlal až teprve k závěru večera. Nechtěl jsem se cpát před Papa Joea, cítil jsem, že můj úspěch musí být především jeho úspěchem.  

Ten první večer mělo každé číslo ohromný úspěch. Obzvlášť se mi líbila skladba Eccentric, ve které měl Joe kupu breaků. Nejprve udělal čtyřaktový, a pak hrál orchestr. Pak měl další čtyřaktový break. Nakonec, v posledním refrénu, Joe a Bill Johnson měli efektní výstup v duetu: Joeovi se kornet rozezpíval, jako když pláče dítě, že nemá dostatek banánových šlupek ke hraní, a Bill Johnson mu na basu odpovídal, jako když chůva dítě konejší, že zítra je taky den. Joeův kornet plakal a Billova basa se vemlouvala, jako by říkala: „Neplač, malé kůzlátko.“ Nakonec tenhle hudební nápad vyústil v hádku mezi chůvou a dítětem a posluchači smíchem a potleskem málem rozbourali dům – netrvalo by dlouho a byla by z něj akorát kůlnička na dříví. 

Když skončil program, začali jsme mastit taneční melodie a lidi najednou začali hulákat: „Ať hraje ten mládenec!“ To platilo na mne. Joe se zachoval ohromně a s radostí mi dovolil hrát moje nejparádnější blues. Cítil jsem se jako ve snu. 

Papa Joe byl tak nadšen, že o půl hoďky přetáhl vystoupení. Hoši z města se nepohnuli, dokud nedozněla poslední nota, a když jsme balili fidlátka, přišli si za námi popovídat do zákulisí. Blahopřáli Joemu k úspěchu a k tomu, že mě sem z New Orleansu přitáhl. Byl jsem štěstím opojen snad poprvé v takové hojné míře…


Mé dětské sny se konečně splnily.“ 

Při vší úctě ke snům Louise Armstronga: skutečnost předčila i ten nejodvážnější a nejsmělejší sen. Tak hodně snů dalším generacím, ať v hudbě, nebo v jakékoli další disciplíně. Odvahu k solidním zásahům do dějů a do korektnějších dějin pro všechny zúčastněné. A tak jeho jazz zabírá jako jazyk výmluvně zejména podáván jako jed na krysy v kanceláři a ksindly parazity jakbysmet, fakt, na tom vezměte klíďo píďo jed.

https://www.youtube.com/watch?v=YAojSpTE97g   

https://www.youtube.com/watch?v=EIyTJ5OC-og 


Mighty Truth – „From The City To The Sea“
Style: Acid Jazz, Future Jazz, Downtempo
Year: 1995

A1  Rebirth (Resouled Mix)  4:29  
A2  Is It A Wizzard, Or A Blizzard! (Polaroid Frenzy Mix)  6:33  
A3  Don't You Ever Learn?  4:50  
A4  City To The Sea  5:27  

B1  Hear The Voice  5:07  
B2  Blowing For The Sixth Sign  4:46  
B3  End Of An Era   
B4  Heavy Knowledge  6:57  
B5  Wandering World  5:45    


https://www.youtube.com/watch?v=6vLNy7bEYpU 


https://cs.wikipedia.org/wiki/Betty_Boop


Stopping the Show (s Fanny Brice & Mauricem Chevalierem)

12.8.1932 = na moje narozeniny…




https://www.youtube.com/watch?v=JwsnYiai9gI


ŘÍKEJME JÍ TŘEBA BOŽSKÁ IRIS, MEDOVÉ POTĚŠENÍ JAKO LÉČIVÁ NEVOJENSKÁ SESTŘIČKA MODELKA MARLENKA

TAHLE PŘÍJEMNĚ CHUTNÁ HLAVNĚ S HLAVOU S NADHLEDEM ŠTRAMANDA ORLICE ALŽBĚTA SISI, ERATÓ ADRENALINKA!  

 

Paříž má svého chrliče, Plzeň perliče za účasti její nóbl uchystané perličky

jmenuje se Anděl Sky, nemá dilema nazout si na požádání Popelčiny střevíčky

je kantiléna na vizitce – pro vizitku útočící jak lambada a majstrštyk Elišky Jungové v bugatti na startu vášně kantiléna

její přednosti i jména prozradí heslo, jak nezůstat s derby nebo s nervy po decibelech hladících a smějících vykulená

u slavobrány její věhlas, u fontány z ptačí perspektivy negativu filmů fotek ten hlavní požitek

má v sobě andělské jinotaje, letím na její čísla včetně účtů lolitek

sportovní dynamiku ducha zavádí do cíle olympijské chování

tahle má skvělou disciplínu a diváci se rojí divě, jak se chtivě předhání

dám jí hrnek s panem Tau a řeknu jí čau, komorní fantastická dvojko

jste věru jedničková na ofertu pro Ferdu Berušková s kotrmelci stojko

jak pro Londýn Lady Diana tak pro Plzeň budete VY a šarmy místo US Army chlouba města

těší mne její mravenčení po zádech, působiště na divoko jahodová lesní vilná fiesta? (siesta)

gentlemani milují vyzvat ji na šance už teď jako symbol BE WILD Adolfa Borna na recitál do Mariánských Lázní

ke kapličce Lásky ubydou všem vrásky s verzí zpívající fontány šablonu k šansonu bez Rusalek vytváří, neblázní

Dobytí Ráje bohužel ne v sekci Máje pro dar siločar, Machu Picchu i Eden jsou jen jeden; máme pro Vás, poslední mohykánko Sisi, vstupenku

jako irský způsob žití a konzumace pití v Irish Pubu dá si se mnou nejednou neobvykle fajnovou sklenku

je krutě koncertní, je i ostřílená tajemnice u Bonda 007 mondénní; zábavně lázeňsky lážo plážo profesní

nevinně konverzní příslib, že nehrozí, aby byla servis, co schytal Elvis, rock´n´roll na Silvestrovský zátah nástrah perverzní

střídají se roční období a s nimi každých sedm dní nabitých jako je prak Práčete v týdnu

kdy očekávám povely polez k ní, Ženu s velkým Žánrem i s žárem do každého počasí rozmarného typu si vyhlídnu

má talent na rozdávání a pizzu křupavé Lady labužnice Sisi kotě z Kotěhůlek bez hůlek na rozvoz

dobře zbarvenou a zdobně po italsku voňavou až pod nos

magnetka mé vášně četla snad mnohé recepty jako dílo Ámose Komenského

naučí mě něco k užitku žena v domácnosti chtivá pro Andělíčka plzeňského

když nejsme Ir a kmotra Irka, Jirka a milenka pokřtěná sudičkami jak výřečná, ne optickými klamy do tlamy poněmčená die irre Irka

já jsem divoký koník FERRARI – ona snad neméně zdatná PORSCHE poetická keltská a ještě světaznalá kobylka

má electro praxi obden, já electro scénář se žertem & patronem svatých šelem Hubertem obeznámen

Mantronix zkouška ohněm s polykači fakíry a jinými krotiteli relax je náš plamen amen

♥

 

Fluidum plné siločar, zákoutí od flamenca plná záhad,

sad plný výsad, přísad, kosmetických návnad,

kolik zkoušek dospělosti ovládá samuraj akrobat?

Kolik koncertů rozezní symfonické show, zkus hádat

v jejím hlasovém fondu konverzuje Bohyně plodnosti

s nápovědou v křížovce o cereální tyčinky pod nos Ti

zaručí společnost její Jasnosti s barvou babího léta vzlétáme k intimnosti

k intimnosti plné siločárek, jsem půl a s ní chci rozvášnit párek

zákoutí plná silných chvil na vlnách nepotopitelných bárek

u nepolapitelných motýlích koeficientů, period, lákavých symbolik, kanárek 

ví, jak zabrnkat na struny té kanárkové fotografky ne Franze Kafky u Ostrovů se zelenýma očima

má smaragdová vládkyně, ekologický Klenote mezi ženami, s rubínovou bystrostí,

láká mě dívčí krev adrenalin u červánků na exkurze – na naturel na živel s hláškama býčíma

Egri Bikavér, krasobruslařská výzvo s chromozómy v tanci jaké měla Katarina Wittová

jste legenda ve hře jako Jana Novotná nezapomenutelná na wimbledonu ladná laňka i štístko Petra Kvitová

já nekoušu a zůstanu stopař po Galaxii: čmuchající zlatý kokršpaněl, zlatý retrívr anebo zlatý labrador

má panička je chápavá, do sněhu ťapá jako Sněhurka, do Luční boudy jak běžkyně chrabrá d´Or

nejsem Yetti, ona není obrostlá pro epilátor, civilní sebeobrana na pochroumaný od rošťáka depilátor

ventiluje navenek pozdravy Vesny od Josefa Lady se sny šarmantního vrchního šampáňo bublifuk ventilátor

nejsem mentor, nejsem na perutích bělostná mantichora lva a jeho hřívy ani kentaur ke kořenu mandragora

prubněte mentol, žentour utajený světadíl Vám zprostředkuje dochovaný mramor se závratí diskobola

v kašně šplouchající vlna, fotografická škála kompozice a průsvitná temná komora extrémnější než pro Kampánii postrach Camorra, resort Windsor, trezor sponzora

nejste víc negativ než diapozitiv příležitostná milostná šalvěj aztécká a Čapkova divotvorná dospělejší kapitola

 


ELLE – PEŘÍČKO – PARTNERKA PANTERA S DOBRÝM ÚVODEM, PROGRAMEM I KONCEM

 

Není spravedlnost dráčková, neomráčí vás kupní síla znalkyně Slovanské epopeje koček značková

předvídá budoucnost daleko dopředu jako před maratónem zpráv Karla Mráčková

obláčková obětavá miláčková nekousavá a ještě sedm vhodných barev temperová

sluší jí to v přírodě tutti frutti Sibylina čeleď depeše cucající mentol jako móda na jazyk morseová

žádný Bud Spencer a špageti western žádný macaroni gestern

pod vlivem divočiny electro praská ve švech celej Praterstern

snivá hudba budoucnosti spirituální příklad odolnosti

proti zubu času hraje symfonii s klikou od radosti

její mandala by nandala fortel kočičkovým duhovkám do sytosti

její abeceda mládí koketuje ve prospěch poetické výmluvnosti

divadlo velkých forem po ní nepohasne okorale, alegoricky alfarytmicky nevrle

čokoládové palivo s horlivostí chilli milý polibek na rtech a dech pukrle

každý kabaret a každá show na plné obrátky neúsporné porce kvality

vyhledávám její nakažlivé sklony, otisky, stopy na vandry autentické rarity

herečka Sarah Bernhardt byla dlouho Muchovou múzou

tahle žije jako já v nesecesní době jen přiléhavě s blůzou

je založená přírodně na jednoduché neprodejné bázi

vypravěčka odvážných výprav na pokraj sil připomínala jen slušivou extázi

asi jako vyzývatelka v davu na scéně pro vůně zasetá máta peprná

představte si prskavky, pookřála v páru kamarádka ohňostroje jiskrná

je perlou beze všech pochyb: nemůže být bestie mrazivá?

ne, její úroveň je vysoká, její ochota se prioritou nazývá

neustále mě provokuje nalákat jí na servis delegáta či neopožděného bodyguarda

její tělo je styl senzace co sklízí ovace u nejednoho ostražitého velikána i k pousmání barda

omaggio tributo společenské a do detailu splývá jak humor a Jiří Slíva: součástkami umění významné

má všechny předpoklady stát se ikonou v mladém věku díky píli soustavné

je dokumentem, ve kterém si kdekdo z její studnice rad a domény ♥ půvabně zanotuje

protože nemá potřebu se snížit, strhující pásmo jak frajerka, co o ní pěl Falco, odstartuje

její krev je vzácná kapalina, její duše vzácná kombinace

nemrhá talentem ani pověstí pro špinavé odhalitelné machinace

včera jsem se do ní lehce, no možná že i těžce, po mnoha půstech na ústech zamiloval

je peříčkem literatury a střevíčkem pro sval, který by jarní vášeň i u Praděda posiloval

poznáte její míry, jsou akorát do detailu expresivně matematikou přírodních sil vymodelovány

objednali by si její lukrativní vizáž do Orient Expressu, ale pulsuje prý nejčastěji divočeji s elegány

elegány s přehršlí rostlin na lukrativních místech jako vídeňskej Prater

když vejde ve známost její kus poezie, je meteorit a pozůstatek kráter

ač nejsem Leoš Mareš, který by sám sebe velebil před Miladou Marešovou

ač nejsem ani Mikoláš Aleš, ani kocour Mikeš s pohádkou v botách semišovou

přesto mám cosi společného s Josefem Ladou a náturou tak rozverně mladou

nebo víc krvinek do žil, aby v nás ožil čaroděj Merlin s elegancí i taškařicí Miladou



JE BOHATĚ KREATIVNÍ A JEŠTĚ DIVOKÁ KREV JAKO DIVOKÁ ŘEKA SLOV


Madam v baretu a v baru se řekne stejně tam i pozpátku

něhu a drobné může rozmírnit a rozměnit rozpak v zrcátku

a odrážet se bez ostychu pro malinu pomalinku i presto

co může zpříjemnit, je svěženka, melodické romantické gesto

Malý princ byl šlechetný jak ušlechtilá ocel

netrápil ho kašel; dal si kapky medu na jitrocel

Exupéry maloval, jak mu umožnila pastelka

mně se na ní líbí sloh jejích vloh, epilogem není Olympijská, zato hravá je, živelka i Popelka…





BŮH NENÍ

 

Během let poznala spoustu kolegů, fotografů, které živí focení válek a utrpení. „Kdo tvrdí, že to dělá, aby zlepšil svět, kecá. Všichni to děláme z nějaký vlastní ambice, ať je už jakákoli.“

 

Někteří po pár letech skončí, někteří se upijou, zblázní, některé zabijou a někteří už se nedokážou vrátit. „Rozumím těm, co se nevrátí. Je to způsob života, vyberete si, že chcete žít na hraně. Je strašný to říct, ale ve chvíli, kdy víte, že můžete přijít o kejhák, nejvíc cítíte, že žijete. Život tady vám připadá zbytečnej, všichni okolo jsou přeplněni nanicovatejma blbostma, cítíte se tu sami.“ Ona patří k těm, kteří museli přestat. „Je to strašně fyzicky a psychicky vyčerpávající, nejsem typ, po kterým by to steklo a šel dál, mě by to odrovnalo. A jako fotografka už bych se neposouvala, zamrzla bych v bodě, kam jsem se byla schopná dostat.“

 

„Věříte v Boha?“ musím se zeptat. „Ne. Nevěřím, že existuje spravedlnost. Nevěřím, že to všechno má nějaký smysl. Nakonec to vždycky odnesou ti, co by to měli odnést ze všech nejmíň.“

 

Nejbolavějším tématem byly na jejích cestách pochopitelně děti. Z Vietnamu přivezla reportáž z útulku pro děti zmrzačené Agent Orange – dioxinem, kterým Amíci ve válce ve Vietnamu pálili listí na stromech a klestili cestu džunglí. Chemikálie se dostala do půdy a dodnes se kvůli tomu místy rodí znehodnocené znetvořené děti. „Nemají prsty, mají srostlé ruce. Jinak jsou jejich postižení různý, některý vypadaj jako popálený, jiný jsou zdeformovaný. Nejhorší mi připadalo, jak je rodiče odkládaj.“ Než dokázala fotit, proseděla tři dny na schodech a plakala.

 


 



ELIŠKA JUNKOVÁ–KHÁSOVÁ (ZNÁMÁ NEJPRVE JAKO ALŽBĚTA POSPÍŠILOVÁ)


☼      16.11.1900   OLOMOUC                ۞     5.1.1994      PRAHA



Karel Hrubec (3.3.1924–10.10.2013), známý mimo jiné také jako agenturní rozpustilý žurnalista, pozorovatel faktů v pohybu, podle jeho statistik která naše naděje byla závodnicí všech dob? O Elišce (motoristické císařovně Sisi) Junkové dovedl sypat z rukávu superlativní super důstojná slova:


„Promiňte, signore, že vás tak ruším. Řekli mi, že jste Čechoslovák…“, oslovil mne stařičký muž s korálkem u krku, jinak celý v černém, jak je na Sicílii zvykem. Na první dojem vysloužilý farář. Bělovlasý, zřetelně usilující, aby chodil důstojně vzpřímeně, což mu už dělalo znatelné potíže. Na svých bedrech nosil zcela určitě sedm křížků.


„Ano, oba jsme z Prahy. Přijeli jsme na Targu Florio…“ odpovídám hovorovou italštinou. 

„Slyšel jste o paní Elišce Junkové?“ 

„Co, slyšel – léta letoucí ji znám, jsme přátelé. Bydlí na nejkrásnějším místě Prahy, s vyhlídkou na Hradčany.“ 

„Hradčany?“ 

„Do prkýnka, jak se řekne italsky zámek nebo hrad?“ 

„Moment“, zamíchal se do hovoru fotograf Bahenský, „už to tady ve slovníčku mám: sekatura! Ne, to je blbost – zámek u dveří. Spíš palazzo, castello.“ 

„Jasně, Con panorama su castello Hradčany, si capisce.“


Jeho tvář se rozjasnila, oživla, omládla. Byl zřejmě potěšen, že Eliška Junková žije, že je čilá. Snažil se nám srozumitelně vylíčit, že tenkrát v osmadvacátém roce byl kaplanem tam někde v horách. Rozmáchle ukázal za sebe a mohl mínit Colesano stejně jako Caltavuturo.


Znal historii závodu, který mohla Eliška Junková vyhrát už napoprvé v roce 1927. Zrovna tak o rok později, nebýt té nešťastné příhody s vodním čerpadlem, co ji odsunula na absolutně nevyhovující páté místo. Jako amatérku mezi továrními jezdci.


Velebníček věděl velmi dobře o siláckých výrocích konkurentky Elišky Junkové, Einsiedelové z Německa. Na rozdíl od Elišky, před novináři zarputile mlčící, nesčetněkrát prohlašovala, že jí předvede, jak se jezdí Targa. No, a nakonec se zase jednou ukázalo, že sliby jsou u Němky chyby.


Vyprávěl o jejích známých, o cestáři ze zapadlého koutu Targy mezi čtyřicátým a padesátým kilometrem, o mlynáři z Polizzi, odkud se jede už z kopce dolů k moři. Nebo o jednom starém dědovi, jemuž koncem dvacátých let muselo být kolem osmdesáti. Spával a chrápal v pronajaté garáži, kde měla Eliška Junková svou bugatku, aby jí žádný pobuda nemohl ublížit.


Pak sepnul na břiše své bílé ruce a s nostalgickým úsměvem si povzdechl: „Come bella signorina…“  - jak krásná to žena. Vida, ani sluhovi božímu neušlo, že na světě jsou taky pěkné ženské. Ale jakýpak div, vždyť tenkrát byl mladým kaplanem a určitě nenosil brýle, vidělo mu to brilantně.


Rozloučili jsme se přátelsky. Pozdravy od neznámého ctitele jsme před tolika (50) lety (1967) poctivě vyřídili na požadovanou adresu.


*


V květnu 1939 se naše rodina, vypovězená z Bratislavy, dostala po strastiplné cestě do Olomouce v protektorátu. V Nových Hodolanech, kde jsme se později usídlili, jsem se začal sžívat s novým prostředím. Nedaleko nás byla opravárenská dílna s přilehlou velkou zahradou. Po čase jsem se o ní dověděl, že tam trávila dětství a dívčí léta i ona překrásná a slavná automobilová závodnice Eliška Junková.


Pravda, před první světovou válkou, během ní, i pár let po ní se jmenovala dcera z osmi dětí hodolanského zámečníka Bětka Pospíšilová. Její otec byl nejen znamenitým řemeslníkem, ale také vůdcem moravského stavovského hnutí, zakladatelem Společenství zámečníků na Moravě.


Své děti vedl k pracovitosti, píli a navíc ke znalostem světových jazyků. Bětka sedávala s oblibou v koruně rozkošně rozkošatělé lípy vedle rodičovského domu. Biflovala se tam usilovně němčinu, angličtinu a francouzštinu. Kde brala motivaci, na jejíž absenci se dnešní mládež tak ráda vymlouvá? Kdo jí poskytoval jistotu, že právě tohle bude v životě potřebovat jako sůl? Ta holka jen věděla, že si to přeje otec, což bylo rozhodující.


Ale aby se někdo nedomníval, že šlo o beránka bez vlastní vůle, o vzor všech ctností. S rukama si šla zahrát karty, ve skrytu jejich zahradní besídky zkoušela vyčoudit nějaké to cígo.


Jako dívka z dobré olomoucké rodiny se ocitla po základní škole v „pěťasu“, jak se říkávalo Pöttingeu, kousek od dnešního zimního stadionu. Byla to škola, jež připravovala děvčata na rodinný život, a po odborné stránce na ženská povolání ekonomického směru.


Pracovat začala v olomoucké filiálce Pražské úvěrní banky, řízené mladým disponentem Čeňkem Junkem, jejím pozdějším manželem. Ale tak jednoduché to zase nebylo: sličná bankovní úřednice a schopný šéf, to se dlouho nezamlouvalo ani jednomu ani druhému. Teprve časem, kdy oba zjišťovali vzájemně své kvality, došlo k jistému sblížení, ale sňatek byl uzavřen až 24. června 1922 na Staroměstské radnici v Praze. Z Bětky Pospíšilové se stala Eliška Junková.


Jak došlo ke změně jejího křestního jména? Docela prostě: Bětka je zdrobnělina Alžběty, což se do jiných jazyků překládá jako Elisabeth. Když se v automobilových kruzích, mezi závodníky a přáteli hovořilo o Junkové, byla to Eli, Eliza, doma pak podle staročeského vzoru Eliška. Ostatně paní Eliška neoslovovala svého manžela Čeňku, ale už od prvních důvěrnějších chvil až do konce – Očku.


Automobilové závodění nepřinesla do manželství paní Eliška, ale její manžel. Ovšem i ten by neměl za „normálních“ okolností ani nejmenší šanci. Když byl v průběhu první světové války povolán do c. k. rakouské armády, utrpěl na ruské frontě zranění pravé ruky. Smůlu měl v tom, že ho zasáhla střela typu dum–dum, což se na frontě řešilo bez diskuze amputací. Jenže raněný voják Junek z polního lazaretu utekl. Sanitním vagónem se dostal až do Vídně, kde se podařilo jeho ruku vyléčit.


Četné operace – dokonce ještě po válce se uskutečnila u profesora Kukuly ta poslední rozhodující – zlepšovaly její stav natolik, že byla víc, než jen invalidní končetinou. Junek se podrobil tvrdému rehabilitačnímu programu, jehož součástí bylo v závěru dokonce rohování. Ano, box! Kdyby mi to před takovými deseti lety nevyprávěl v Březové, kousek od Zvole u Prahy jeho tehdejší trenér Czirolnik, nikdy bych této verzi neuvěřil. Tento místní chatař, „majitel“ sedmi srdečních infarktů, tím pádem můj starší bližní podobného osudu, byl kdysi se svým bratrem profesionálním rohovníkem. Jeho sourozenec bohužel zahynul před válkou kdesi v americkém ringu – K. O.


Díky železné vůli se podařilo Čeňkovi Junkovi změnit invalidní packu v silnou a obratnou končetinu svého těla. Protože se začal intenzívněji zajímat o automobilový sport, byly dvě zdravé paže samozřejmým předpokladem pro vstup do této sportovní oblasti.


Na jaře roku 1922 (= když se 17. března narodil pan FP František Peterka) se Čeněk Junek pilně připravoval ke svému prvnímu závodu do vrchu na trati Zbraslav – Jíloviště. Hned napoprvé vyhrál s vozem mercedes svou třídu, když se absolutním vítězem stal vynikající Otto Salzer na silnějším voze téže značky.


*


Eliška dýchala vzrušující atmosféru závodů plnými doušky, aniž by tušila, že se kvapem blíží doba, kdy sama začne rozhodovat o výsledcích. Že ji čeká závratná kariéra, během níž se stane „La piu grande dei tutti i tempi“ – tou největší ozdobou a rychlou obsluhou motorů všech dob. Že ji za jejího života nepředstihne žádná jiná konkurence. A že se jich o to pokoušela celá řada. Dokonce i nečestnými způsoby.


Veřejné mínění, ba ani oficiální místa v prvních poválečných dobách u nás motorismu nepřály. Když Eliška skládala v roce 1921 řidičskou licenci, musela odříkat, že nejvyšší dovolená rychlost automobilu je 41 kilometrů v hodině mimo obce, uvnitř měst a osad jen 15 km / hod a v zatáčkách pouhých šest kilometrů. Takže proč se vlastně dodnes posmíváme anglickému praporkovému zákonu?


Jenže pokrok nelze opravdu zastrčit za mříže, i když předpisy mohou napáchat spousty nehod a otrávit mnoho lidí. Eliška Junková však velmi rychle bistro na nesmyslné plody a zápory byrokratů zapomněla. Dokonce podstatně přispěla k tomu, že se staly předmětem všeobecného posměchu, byť se ženy považovaly všeobecně za méně schopné, zejména v záležitostech tak „macho“, jakým je řízení motorových vozidel.


Jisté je, že od roku 1905, kdy u nás složila Olga Procházková jako první žena řidičák, jich až do roku 1921 nepřibylo v celém Československu ani padesát.


*


Závodnická kariéra manželů Junkových je těsně spjata s automobilem značky Bugatti. Byla by to dlouhá a nepochybně zajímavá historie jak k Bugattimu přišli, jak se stali rodinnými přáteli tohoto původně Itala, ale naturalizovaného Francouze v Molsheimu. Ettore Bugatti choval ušlechtilé koně a psy. Kromě toho stavěl neméně ušlechtilé závodní automobily.


Už druhým závodním autem po mercedesu u Junků byla bugattka a nebyla ani zdaleka tou poslední. Paní Eliška začala jezdit spolu s manželem v té době nesmírně populární závody do vrchu jako spolujezdkyně. Rychle se přitom učila. Její Velký den však přišel až 7. září 1924. To startovala samostatně v závodě do vrchu na trati Lochotín–Třemošná u Plzně s „babuškou“, druhou bugattkou v rodině. Také ona vyhrála hned napoprvé kategorii cestovních vozů. Čeněk si zase odnášel vavříny v kategorii závodních dvoulitrů.


K domácím závodům Brno–Soběšice, Dubí–Cínovec, Schöber, Karlovy Vary, Knovíz–Olšany, Ecce Homo se začaly řadit Kehl na Rýně, Monza, Klausen–Pass a všude většinou vyhrávala, vytvářela další a další rekordy. Ettore Bugatti prohlásil v Molsheimu hned po první sezóně Elišky Junkové, že „ač drobná, je velkou závodnicí, která si to může rozdat na férovku s profesionály.“ Brzy se ukázalo, že měl naprostou pravdu. Dokonce na nejznámějších tratích Evropy, plných jezdců nejzvučnějších jmen, slavila své úspěchy.


Popularitu a sportovní slávu brala Eliška vždy s určitou rezervou. Věděla, že kdyby dopadla špatně, tak by jí mnozí doporučovali místo volantu vařečku. Ale to nebylo ještě tak zlé. Mnohem hůře snášela neodbytnou přízeň feministek, zamračených amazonek, jež z ní chtěly udělat Vlastu ve vysněné vítězné bitce s muži. Jenže ona se za žádnou cenu nechtěla stát nějakou mužatkou. Dalo jí dost práce, aby zabránila zneužívání svých úspěchů pro jiné, než sportovní účely.


Od roku 1906 se jezdil nádherný dlouhý závod na Sicílii v pohoří Madonie o Štít cavaliera Vincenza Floria, zkráceně Targa Florio. V roce 1922 si ho okusil Saša Kolowrat s daimlerem, v roce 1925 na něm slavily velký úspěch naše tatrovky s jezdci Hückelem a Sponarem. To už Targa bzučela v hlavách manželů Junkových.


Potřebovali však přesvědčit Ettore Bugattiho, aby jim Targu schválil. Rozjela se za ním Eliška. Nejdřív ale dlouho konzultovala své trápení s továrními jezdci Gouxem a vítězem posledních dvou ročníků Constantinim. Sám „Patrone“ Bugatti byl návrhem Junkových nadšen. Prohlašoval, že po skvělých úspěších Elišky v roce 1926 je pro Targu už vyvinutá.


V březnu přijela na Sicílii trénovat. Jedno kolo 108 kilometrů a na něm asi 1500 zatáček. Žádný asfalt nebo beton, spíš něco jako širší polní cesty s povrchem z udusané zeminy, šotolinou a volným štětem. Závod se jezdil na pět kol, což byla úmorná dřina i pro takové vazouny, jakým byl například Campari. Možná, že to zní neuvěřitelně, ale Eliška si trať prošla i pěšky, dělala si náčrtky s poznámkami, pořizovala fotografie a opatřila si i letecké snímky celé stoosmikilometrové trati. Se svou tréninkovou bugattkou ji objela celkem padesátkrát!


V závodě se jí stále zhoršovalo řízení. Čím dál tím víc šlo ztuha. Eliška se za volantem namáhala jako s těžkým náklaďákem bez posilovače řízení. Až do okamžiku, než se řízení zcela zadřelo. U Colesana pak narazila s neovladatelným vehiklem do skály. V cíli však byla ke svému překvapení nadšeně přivítána. Dozvěděla se, že v prvním kole projela cílem čtvrtá za Minoiou, Dubonnetem a Materasim. Před Conellim, Maseratim, Boillotem a dalšími. Podruhé projela cílem přes veškeré nesnáze už jako první!


Zakladatel Targy Vincenzo Florio div neronil slzy. Jako prezident Královského automobilového klubu Itálie ji den po závodu předal překrásný dopis se zvláštní zlatou medailí.


V tom roce byla v Československu uspořádaná první anketa o nejpopulárnější nepolitickou osobnost. Mezi sportovci dostala Junková první místo před tenistou Koželuhem, fotbalisty Pláničkou, Káďou–Peškem a lehkým atletem Janderou.


*


Od velkých závodů s muži alespoň malé extempore k lahůdce, přichystané pořadateli závodů na dráze Linas–Montlhéry na jižním předměstí Paříže. Eliška se chystala na závod do vrchu z Linthalu přes Klause–Pass do Altdorfu, ale nakonec ji přece jen zlákalo utkat se ve stejný den s výkvětem soudobých závodnic na okruhu s klopenými zatáčkami, kombinovaným s otevřenou silnicí.


Po vynikajícím výsledku na Velké ceně Německa dostala roli scratchwoman, poslední startující v závodě s handicapy. Přijela se žlutou bugattkou o objemu 2,3 l s kompresorem. Sportovní komise jí vypočítala handicap jedenáct minut a deset sekund na deset kol, což bylo necelých padesát kilometrů. Muselo to být kruté čekání na startovní praporek. Zvlášť, když postupně vyjížděly tak kvalitní závodnice, jakými byly především domácí Francouzky Janine Jennkyová, Charlotte Versignyová, Violette Morrisová, Colette Salomonová nebo třeba Dérancourtová a další.


Těch jedenáct minut a deset sekund bylo sice bolestných, ale jakmile uplynuly, vyrazila Eliška tak prudce, že od kol vytryskla sprška šotoliny a písku. Nastala honička, jež zvedala publikum ze sedadel. Bez ohledu na okolnost, že se spustil liják, Junková zvyšovala kolo za kolem tempo, přesně podle pokynů svého velkého soupeře v „mužských“ závodech, Alberta Divo. Do osmého kola vjela už jako třetí. Před ní byla ještě silná bugattka a velmi rychlý talbot. Rozhodla se pro riskantní, ale nezakázaný manévr: rychlostí přes 200 km / hod najet do silně klopené zatáčky až nad varovnou červenou čáru. Tím odsunula bugattku. Kolik „géček“ přitom asi musela snést?


Talbot zůstal ve vedení do posledního kola. Na stejném místě jako v předchozím kole zopakovala Eliška svůj majstrštyk – a cílem proletěla jako vítěz! Velmi ji potěšilo, že jí tam jásavě tleskal také miláček Prahy Karel Hašler.


Targa Florio 1928 je velmi známá historie. Opakovat ji by bylo nošením dříví do lesa. Závod je popsán v celé řadě knih světové motoristické naučné literatury. Jen pro ty zcela neznalé a o dost mladší: v závěru závodu, kdy Junková měla čáku na absolutní vítězství, jí selhalo vodní čerpadlo a tak dojela do cíle po doplňování vody v chladiči z místních přírodních zdrojů v absolutním pořadí pátá. Přesto ale první v kategorii „Isolati“, to je soukromých, netovárních jezdců.


Pozoruhodné je srovnání mezi Targou a pověstným nezkráceným Nürburgringem, jak je vyslovila Eliška Junková: „Nürburgring je pro mne básničkou, kterou se jednou člověk naučil nazpaměť a z paměti mu nevymizí. Ale Targa, ta je hrozně komplikovaná a záludná.“ (Znám ovšem řadu skvělých jezdců, kteří se netajili tím, že se těch 170 zatáček Nürburgringu nikdy nazpaměť nenaučili.)


A přesto se stal právě Nürburgring pro Elišku Junkovou osudným, když se na něm střídala za volantem bugattky se svým manželem při velké ceně Německa v nezvykle horkém létě 1928. V onu osudnou chvíli řídil bleděmodrou bugattku Čeněk Junek. Jel velmi zostra, blížil se k nejnižšímu bodu celého, bezmála třiadvacetikilometrového okruhu směrem na Breidscheid ke spádu zatáčky podél skalní stěny. Vůz se tlačil z trati, jezdec ho nemohl strhnout zpět – a pak se to stalo… Diváci, kteří mávali Junkovi kapesníky, na zlomek sekundy oněměli. Pak už vykřikli hrůzou.


Jeden z prvních, který spatřil tragickou havárii jako projíždějící jezdec, byl Junkových přítel Urban–Emmerich, jedoucí na žlutém talbotu. Dojel k boxům, spěšně vystoupil z vozu, a beze slova stanul před Eliškou. Co jí měl říct? Stejně věděla, že se něco muselo stát. Měla přece stopky v ruce.


To byl konec jezdecké kariéry závodnice, té největší všech dob, jak dodnes říkají Italové, jak napsali nebo řekli nesčetní reportéři, publicisté i samotní jezdci nejzvučnějších jmen. Eliška Junková už za volant závodního vozu neusedla. V areálu ředitelství okruhu na Nürburgringu je ještě dnes, po více než šedesáti letech, jak jsem se nedávno mohl znovu přesvědčit, perfektně udržovaný květinový záhon, v jehož středu je česká bronzová pamětní deska na Junkovu nehynoucí památku.


Pozoruhodné je, že automobilový svět Elišku znovu objevil po čtyřiceti letech. Stala se čestnou členkou exkluzivního mezinárodního klubu bývalých pilotů Velkých cen. Dostávala pak pozvání do celého světa. Ještě v roce 1985 – to jí bylo už přes pětaosmdesát let – jsem od ní obdržel ve schránce pozdrav z USA ze setkání členů Bugatti klubu, spolupodepsaný jejím někdejším soupeřem René Dreyfusem. Nedlouho poté už byla zase doma, mezi spoustou porcelánových a jiných káčátek, jež po celý život ráda hromadila.



VELKÁ MEDVĚDICE – VELKÝ VŮZ V CÍLI – URSA MAIOR…


Velký vůz je asi nejznámějším souhvězdím vůbec. Je tvořeno sedmi jasnými hvězdami a viditelné během celého roku. Podle souhvězdí lze snadno určit sever. Čtyřikrát prodloužená spojnice mezi dvěma jeho nejjasnějšími hvězdami Merak a Dubhe (zadní kola vozu) totiž ukazuje k severu – ke hvězdě Polárce na konci oje Malého vozu. Američané v souhvězdí vidí naběračku (Big Dipper), Angličané pluh.


Po výbuchu raketoplánu Challenger začali všichni astronauti nosit na kombinézách nášivku s tímto souhvězdím symbolizujícím sedm astronautů, kteří při neštěstí okamžitě zahynuli.


Velká medvědice je rozšířené souhvězdí Velkého vozu (jeho oj tvoří ocas medvědice) a současně třetí největší souhvězdí na obloze.


Podle pověstí je to proměněná lesní víla a lovkyně Kallistó, společnice Artemis. Do té se zamiloval Zeus a jeho žárlivá manželka Héra ji proměnila v medvědici. Syn Kallistó a Dia Arkas, na matku v medvědí podobě v lese narazil a začal ji pronásledovat. Aby syn matku nezabil, proměnil jej Zeus v malého medvěda a oba pak vyzdvihl na nebesa. Podle jiné verze legendy bohyně lovu Artemis Kallistó v podobě medvědice zastřelila a potom ji na omluvu vyzdvihla na nebe.


Inuité viděli v souhvězdí soba karibu. Zajímavé je, že vedle Peršanů, Babyloňanů, Féničanů a Řeků viděli v souhvězdí medvěda i severoameričtí Indiáni.




LOUIS CHIRON


☼   3.8.1899   MONACO       ۞    23.6.1979   MONACO


Tento lev pověstný rychlostí i přesností, rafinovaností i dobrou náladou vešel do povědomí díky přičinlivosti pamětníka, jako byl ještě do 10.10.2013 včelí trubec či agenturní rozpustilec, který do světa troubí senzaci bez pochybností Karel Hrubec, Take a Look Around, Music Man, Master Ace v rychlostním sportu na okruhu Velké ceny Monaca. Zajisté má význam si připomenout zásluhy krále salónů Louise Chirona i 35 let po jeho smrti díky esu v rukávě, tj. v podání Karla Hrubce.


*


Třetího srpna 1999 by se byl dožil stovky. Pro současného diváka je to někdo, kdo si nejspíš pamatoval i automobilovou dobu kamennou. Jeho případné fotografie musí být už pořádně zažloutlé. Musí být už dávno pochován a světem buď úplně nebo skoro ignorován.


Kdyby šlo o závodníka průměrných výkonů, tak možná, nebo dost pravděpodobně. Nedělejme si iluze v tom shnilém státečku Českém, víme přece, jak to zde chodí. Sejde z očí, sejde z mysli. Naštěstí však přece jen platí něco z příslovečné nesmrtelnosti lidí, kteří v životě dokázali mnohem víc, než se od nich očekávalo. Lvi jsou už takové znamení.


Louis Chiron byl pravým Monogaskem. Tedy občanem Monaka, kterých není vedeno příliš. Dokonce je jich podstatně méně než skutečných obyvatel této trpasličí zemičky, knížectví na středozemním pobřeží Francie nedaleko italských hranic. Monogaskové jsou na své plnoprávné občanství velmi hrdi, protože všemožných zbohatlíků, kteří se u nich zabydleli z důvodů daňových – jako je řada tenistů, jezdců formule jedna, hráčů golfu – abychom jmenovali především profesionální sportovce, je skutečně víc, než původních usedlíků. Vyplácí se jim pronájem nejen hotelových cimer v Monte Carlu, Monaku nebo Condaminex (což jsou tři části knížectví), ale celých apartmá. Dělají to proto, aby mohli prokázat, že žijí v Monaku a ne ve svých vlastních zemích, kde by měli poslušně platit daně. Rozumí se, že daně, jež by šly do miliónů a nikoliv do tisícovek dolarů, marek, franků nebo liber šterlinků.


Tohle se nikdy netýkalo Louise Chirona, jednoho z nejslavnějších automobilových jezdců éry mezi dvěma světovými válkami, především však v druhé polovině onoho dvacetiletí. Do naší historie automobilového sportu se zapsal zlatým písmem hned ze dvou důvodů. Zaprvé to byl především on, kdo spolu s Eliškou Junkovou přivedl na start prvního velkého mezinárodního závodu na nově zřízeném přírodním okruhu u Brna v roce 1930 jezdce nejzvučnějších jmen.


Zadruhé pak sám tento závod třikrát vyhrál. Jeho popularita v Československu dosáhla v té době takové výše, že jeho jméno se stalo živou součástí českého hovorového jazyka. Když někdo jel nejen autem, ale i na kole, ba i na kolobrndě v Brně(?) rychle a splašeně, tak se o něm konstatovalo, že jezdí jako „sifón“. To byl prostě vrchol uznání.


Louis Chiron a vůz Bugatti k sobě patří stejně jako Eiffelovka a Paříž, jako Pragovka a Karlův most. Málokdo však ještě za jeho života věděl, že závodní automobil Bugatti nebyl jeho jedinou sportovní láskou. Chiron jezdil vášnivě rád na kole. Na kole jezdil v Monaku také nakupovat. Doma toho autem najezdil velmi málo. Ještě v pozdějším věku podnikal každoročně cyklistickou túru od břehů Středozemního moře až do Lausanne na břehu Ženevského jezera ve Švýcarsku. Je to bratru necelých tisíc kilometrů. Ale pozor, aby si někdo nemyslel, že pohodlné jízdy po rovině! Kdo náhodou zná Savoyské jazzové Alpy (tyčí se na nich Mont Blanc), ten si umí představit, jaká to asi musela být šichta. Tak kopcovitý horský terén se musí hledat! A Louis tuhle cestu dokázal pokořit i v důchodcovském věku za rovný týden. Za sedm dní. Denně průměrně přes 130 kilometrů. Takže klobouk pravidelně dolů.


Jenže ani to není ještě všechno. Louis Chiron hrál pravidelně tenis a golf, rád si zaplaval a do svých Savoyských alp jezdil lyžovat. Sjezdařil a lyžovačkou se evidentně happy nabažil.


Monacký kníže Rainier ho občas rád pověřoval diplomatickými úkoly, jichž se Chiron ujímal s chutí a vždy výtečně. Byl totiž osobností, jež vzbuzovala respekt. Byl bravurním řečníkem s mimořádnou obratností, měl skvělý osobní šarm. Není tedy divu, že byl také dlouholetým prezidentem Mezinárodního klubu bývalých závodníků Grand Prix. Kromě toho byl prezidentem Monackého Veteran Car Clubu, po mnoho let též ředitelem Rallye Monte Carlo a ředitelem Velké ceny Monaka formule jedna. Tam zastával navíc také funkci startéra.


Na ni si pamatuji velmi dobře. Vykonával ji s takovou vervou, že novináři se div neprali o ta místa na tribuně, jež byla co nejblíž u startovní a cílové čáry na trati Velké ceny. Myslím, že to byla Rue Prince Albert. Výstavní třída na nábřeží, kde jsme se seznámili.


To bylo tak. Když jsme dorazili poprvé do Monaka na Velkou cenu formule jedna, neměli jsme ani s mezinárodními novinářskými legitimacemi spolu s fotoreportérem Bahenským moc šancí na takzvané „topkarty“, myslím, že ani na novinářskou tribunu. Ta měla v šedesátých letech snad čtyři nebo pět set míst. Ale o akreditaci žádalo už tenkrát přes tisíc novinářů ze všech koutů světa. Značná část z nich už byla zanesena v seznamech z předcházejících ročníků. My jsme byli v Monaku novicové, a těm se dává zpravidla jen prográmek a vstupenka do ochozů. Bez nároků na parkoviště, na vybraná místa pro fotoreportéry světových agentur nebo motoristických časopisů nejzvučnějších jmen, o boxovací uličce ani nemluvě vzhledem k početným monoklům. Ale my jsme tohle všechno chtěli mít. Potřebovali jsme to jako sůl, protože přijet domů se snímky, pořízenými teleobjektivem z míst, vyhrazených pro stojící diváky, bez detailů tváří, bez posledních zpráv z jednotlivých stájí, bez zajímavostí z depa, bylo pro nás nepředstavitelné – nestravitelné!


Nápad se dostavil v okamžiku, kdy jsem se v tiskovém středisku už chystal přistoupit k pravděpodobně beznadějnému jednání o privilegia. V té chvíli vstoupil dovnitř muž v tmavomodrém blejzru a v šedých kalhotách, se známým emblémem Mezinárodního klubu bývalých jezdců Grand Prix na levé straně saka.


Louis Chiron! Blesklo mi hlavinkou a současně s tím mne napadla i spásná myšlenka, jež mne donutila svižně popojít vstříc veteránovi sice téměř šedesátiletému, ale vzhledem tak sotva padesátiletému:


„Bonjour, Monsieur Chiron! Jmenuji se Karel Hrubec, jsem z Prahy a mám vám vyřídit srdečné pozdravy od paní Elišky Junkové.“


Tak a bylo to. Teď jen počkat, jaký účinek tohle zaklínadlo bude mít.


Popravdě řečeno, s paní Eliškou Junkovou jsem se naposledy viděl snad před půl rokem, možná, že ještě dřív. Nejpravděpodobněji na Zbraslavi, kde odstartovala vzpomínkový závod historických pojízdných vehiklů Zbraslav – Jíloviště. Prostě po dlouhé době ze mne zase vypadla lež jako věž. Ani jsem při tom nemrknul. Tvář staršího pána přede mnou se však rozzářila a nit hovoru byla hned navázána. Teprve po chvíli se mne Chiron zeptal, co pro mne může udělat. Pak jsem už vůbec nezaváhal.


Samozřejmě jsme měli v kapse všechna privilegia, jako bychom byli starými členy IRPA, exkluzivního klubu několika desítek novinářů, kteří jezdí od jedné Velké ceny ke druhé od začátku až do konce sezóny. Dokonce se nám Chiron na visačky se všemi „doložkami nejvyšších výhod“ podepsal. To pro případ, že by se některému pořadateli zdálo, že jsme snad k těmto visačkám přišli nekalým způsobem. Faktem je, že od tohoto okamžiku všechny těžkosti zmizely jako když mávne kouzelným proutkem. Dveře se před námi doslova samy otvíraly.


Tak směl Bahenský nafotografovat seriál snímků havárie jezdce F–3 Claye Regazzoniho v šikaně za tunelem, který pak obletěl svět. Tak jsem se ocitl na tribuně přesně proti stanovišti startéra, mezi experty ze všech koutů Evropy, jejichž konexe mi byly užitečné prakticky až dodnes. Musí se to totiž brát tak, že v té době jsme byli v Monaku na novinářské tribuně svým způsobem exoty.


Také sama okolnost, že během koktejlů, pořádaných hlavními sponzory v tréninkových dnech se s námi dvakrát zastavil ředitel Velké ceny Louis Chiron, v tom sehrála jistou roli. Při druhém tomto setkání u sklenky šampaňského – Chiron je měl velmi rád, zlí jazykové dodávají, že se ho nezříkal ani v průběhu závodů – jsem se ho zeptal, zda nehodlá napsat knihu svých vzpomínek. Napsali ji přece Caracciola, Brauchitsch, Varzi. O Nuvolarim napsalo knížky hned několik italských a švýcarských autorů.

„Vidíte, na tohle se mne ještě žádný novinář nezeptal. Ale mohu vám prozradit, že jsem už začal, a do roka do dvou bych měl být s rukopisem hotov. Pak vám pošlu exemplář i s věnováním.“


Bohužel, Chironovy knížky jsem se nedočkal ani já, ani nikdo jiný. Za pár let se u něho zastavil Zdeněk Treybal, který se s ním znal už od roku 1949, kdy se u nás v Brně jela Velká cena formule jedna, ještě nezařazená do oficiálního mistrovství světa. To začalo až v roce 1950. Treybal se v té době velmi slušně umístil při Rallye Monte Carlo na voze Bristol spolu s inženýrem Dobrým, a byl k Chironovi také pozván. Druhá návštěva u Chirona po mnoha letech Zdeňka Treybala pořádně zdrchala. Chiron ztrácel paměť, nemohl si vzpomenout, odkud svého návštěvníka zná, špatně se hejbal a až příliš často se znenadání zahleděl někam do neznáma.


Stáří a jeho průvodní jevy se nezastaví před nikým a před ničím. Ten rok, co jsme objevovali Monako, se Louisi Chironovi stalo už podruhé za sebou, že jako startér, který samozřejmě také závod ukončuje, nedodržel počet kol v závodu podle propozic. Rok předtím nechal jezdce ujet jedno kolo navíc. Spotřeba benzínu ještě nebyla tak přesně propočtena do důsledků, ani tak velká, aby se přihodilo, že by někdo zůstal na trati stát s prázdnou nádrží. Chironovi to před závodem asi někdo připomněl a on v obavě, aby se to neopakovalo, odmávl závod pro změnu zase o jedno kolo dřív.


Louis Chiron se však právě v tom roce přijel rozloučit se svou sportovní dráhou tam, kde ho měli odjakživa velice rádi – do Brna. A zrovna ve funkci startéra. Brňanům se předvedl v parádním formátu. Podle své staré zvyklosti při odmávnutí vítěze závodu vysoko vyskočil, šachovnicovým praporkem udělal rychlé kolo před očima vítěze a pozorně si počkal na druhého, aby svůj výkon zopakoval.


Přijal také pozvání do Klubu motoristických novinářů v Pařížské ulici v Praze, kde byla… Jak to vlastně vylíčit? Tiskovka? Konference? To je až moc oficiální. Spíš besídka, při níž Louis Chiron odpovídal na spousty otázek. Dodnes mám z toho setkání uchovaný magnetofonový pásek, z něhož čerpám (a podtrhuji, že jde o výroky skoro 48 let staré):


„Ptáte se na můj názor na vývoj automobilového sportu. Naleji vám tedy čistého vína. Mnoho ze sportovního ducha se z automobilových závodů vytratilo. Vloudila se do něj zbytečná, někdy až přehnaná dravost, přebujelá technika, touha po penězích, prestižní boj výrobců v nebývalých rozměrech. I z automobilových soutěží – mám na mysli takzvaný vrcholový sport – se stala zrůda („animal monstrueux“).


Pro argumenty nepůjdu daleko. Při Rallye Monte Carlo byly dva tovární vozy jedné z předních značek doprovázeny dvěma servisními kamióny. Co říkám, dvěma dokonalými dílnami, dále dvěma stejnými vozy, jaké jely v soutěži, jež s tříhodinovým náskokem hlásily jezdcům stav vozovek. Podle rádiových příkazů se během cesty měnily pneumatiky, vybavené až šesti sty hřeby. Ano, každá jednotlivá. A to není zdaleka všechno.


Je tohle ještě sport? Když se s Rallye Monte Carlo začínalo, jeli jsme s jedním vozem čtyři tisíce kilometrů na start (myšleno, že se dostatečně otestoval na tisícovkách kilometrů jízdy) a tímtéž vozem jsme jeli soutěž. Bez servisu, bez výměny gum, bla bla bla. To byl, prosím, sport!


Podívejme se na mistrovství světa formule jedna. Konstruktéři jsou samozřejmě omezováni, aby jejich stroje nemohly vraždit. (A přesto je obětí smrťáků ažaž.) Co se však děje? Třílitrové vozy (to bylo před érou turbo) mají tak silné motory, že se už dávno pro ně vyrábějí speciální široké pneumatiky. Z bezpečnostních důvodů údajně. Vozy líp seděly, ale to zase hnalo konstruktéry za vyšším výkonem. Vadila váha. Vy znáte „ef jedničky“ dost důvěrně, tak víte, že mají zavěšení kol tenké jako prst. Je to bezpečné? Stačí jen brnknout o něco a kolo je fuč. Kolik jezdců v posledních letech tak položilo život? O tom se statistiky nevedou. Nebo tvary, vyplývající z potřeby nejvyšší rychlosti za každou cenu. Jezdci v nich leží jako v rakvích. Chtěl byste jet takto z Prahy do Paříže?


Moderní automobilový závodní sport přináší řadu dalších nepříjemných nezbytností. Jezdci se oblékají do ne právě příjemného nehořlavého prádla, obličej si musí chránit před obávanými plameny nomexovými kuklami, lebky čím dál tím pevnějšími a kompaktnějšími přilbami. Jejich stroje jsou nevídaně výkonné, ale potřebují dokonalý servis, aby vydržely jen pár stovek kilometrů. Ne tisíce. A přesto jich stejně většina do cíle nedojede. Je takový stroj něco platný „panu Touslemondovi?“ (francouzský žargon pro řadového občánka, beránka v davu). To už nejsou automobily, ale monstra na vydělávání peněz za cenu neúměrného rizika.


Kdyby aspoň nezmizelo ze závodních drah džentlmenství! Taky mizí. Nejméně desetkrát jsem si pomalu pouštěl filmový záznam kolize Jima Clarka s von Tripsem na Monze. Clark byl Tripsovou smrtí vinen, ať prohlašoval, co chtěl. Už je tam taky. Znám mnoho jiných podobných případů, i když nejde o tak zvučná jména. Jsem přesvědčen, že vývoj automobilových závodů se rozumným lidem vymkl z rukou a že degeneruje.“


To jsou velmi hrubá slova ve výstižném popisu. Je možné s nimi souhlasit i vášnivě se o ně přít. V jednom však měl Louis Chiron nespornou pravdu, i když jsem tuto pasáž necitoval, že nejoprávněnějšími závody nebo soutěžemi jsou ty, v nichž se jezdí s cestovními nebo sportovními vozy. Z toho může mít pan Touslemond nepřímý prospěch. Jenže to bylo ještě před 50 lety. Dnes se už i v této sportovní branži mnohé změnilo a z mnoha cestovních vozů, které krouží na závodních drahách autodromů zbylo z „cestovního“ už jen to pojmenování. Vše nasvědčuje tomu, že automobilový sport ve své špičkové formě se buď rapidně vzdaluje užitným vozidlům anebo se stává zcela vědomě samoúčelnou vychloubačnou záležitostí bez jakéhokoliv kontaktu s praxí a potřebou normálního provozu na běžných vozovkách.


Loučení s Louisem Chironem na ruzyňském letišti bylo už zase svátečnějším, jednalo se tak trochu o komornější prožitky. Byla při tom samozřejmě paní Eliška Junková, která přinesla svému dávnému sportovnímu soupeři a příteli v jedné osobě velkou kytici květin. Bylo nás tam také několik novinářů. Bylo to opravdu poslední setkání s mužem, který má z cizinců určitě nejčestnější stránku v dějinách našeho automobilového sportu.



BIG TIME (VÍTĚZNÝ ČAS) 

 

Svatá Marie na svět přivedla Beránka

ale Paula Abdul chovala kocoura

a ten věděl, jak má rapovat

a zrovna o tom vám bude svědčit i svědět rozmarýn na zahradě, abyste mohli vědět jakýsi rozkvetlý rozmarný příběh

já měl hubatou klapačku plnou neodbytných rýmů

a kapsu plnou nánosu textilních žmolků, prachu

chtěl jsem zazářit jako interpret rachotu na diskotéce

oni mě odmítali, namítali: „jen to ne,

animované kočky totiž nedokážou rozjet vodopád slov, když kážou“

nikdy jsem se nemohl potloukat s nejsilnějšími macky z Hoodu jak Robin

nemysleli si o mně, že bych tohle rapoval dobře

říkali mi zmeťoure

a smáli se, protože jsem předl

cítím se jako budiž k ničemu

k obživě mám tuňáka

ale teď dominuju v novinových titulcích

protože jsem vítězný Velký čas 

 

Jo protože žiju ve svém Velikém čase

vždycky získám své propriety

a vezmu je až na vrchol možného

nikdy nezklamu s gangem kocourů 

 

Nedovolili mi rapovat společně s West Coast All–Stars

chtěl jsem se přidat aspoň snad k Hammerovi, ale ten je tak nafrněný

nikdy jsem pro ně nebyl přijatelný, ochranka má oči navrch

člověče, tahle číča nedostala nikdy nic zadarmo

postávám venku před Arsenio Hall Show

jízda limuzín s nabitými samopaly a vraždí se navzájem během řízení, limuzína je v plamenech

já a tahle sebranka pouličních koček s devíti životy

jedna se jmenuje TABOO jiná se jmenuje FATZ

potkávám potkana, co dostal jméno MICETRO (myší trofej)

taky ňoumu jménem LEO

chtěli by se mnou podnikat vítězná tažení

tak jsme společně sdíleli sen

ZBLOUDILÁ SEBRANKO, nenechej se dlouho pobízet a zanotuj slova dovnitř písně

 

Jo protože žiju ve svém Velikém čase

vždycky získám své propriety

a vezmu je až na vrchol možného

nikdy nezklamu s gangem kocourů 

 

Ořešák naběhlý ohon u eroticky nezaostalého torpédoborce zvířecí pověsti

myš zdrhla a rázem ušla všeobecnému zájmu o sledování v centru dění

ale SKAT KAT je zpátky s rapem, kterej nikdo jen tak nezastaví

ne kocourek s kloboukem, kocourek v limuzíně

jo, já nakopu prdel s kočkovitou obrovitou šelmí frajeřinou

žiju do sytosti a ještě snad něžněji

dopřávám si k snědku kaviár, budu se přecpávat tuňákem

uvidíme se na turné s jistotou

ZBLOUDILÁ SEBRANKA žije bohatým životem

Michael Jackson je bohatý, jenže já jsem v Kocourkově ještě razantnější zbohatlík

Paula je jak známo velká žena, ale já jsem ještě větší eso

síla na velmi krátkých vlnách, hladové rádio do mě buší impulsy a pulsy

ZBLOUDILÁ SEBRANKA rozjíždí pro velkorysou klientelu švandu 

 

Jo protože žiju ve svém Velikém čase

vždycky získám své propriety

a vezmu je až na vrchol možného

nikdy nezklamu s gangem kocourů

 

Mějte se, nenávidíte, že jste jen průměr

ve svých očích, no nazdar

no tě bůh, mňau, mňau

zkonzumujte aspoň travní porost

pojďte o krok blíž ke mně

s Mořicem to tady žije 

 

Jo protože žiju ve svém Velikém čase

vždycky získám své propriety

a vezmu je až na vrchol možného

nikdy nezklamu s gangem kocourů

 

 

I AIN´T NO KITTY (NEJSEM ŽÁDNÉ KOŤÁTKO, ANI VYPELICHANÉ KOŠŤÁTKO) 

 

Raz, dva, SKAT KAT je tady pro vás, tintítka.

hudbu pozvednu na výbušninu pro ušní bubínky, drápky udávají tón a roztančím duši vaší bohémy

já jsem ta rozverná kočkovitá šelma, o které jsi slyšela už dříve

můj rap je tak pověstný, že i Garfield na mne špulí údivem tlamičku

Tom honí Jerryho ale vždyť on si vůbec nic takového nepřeje prožívat

protože dobře ví, že schytá za svůj výkon vedle Jerryho jen úšklebek

Tom Kat, no jasně, že ho znám…

zrovna ho opouštím, hrál jsem zde pověstný šťavnatý repertoár kočky a zbyla z něj jen kocouří kostra rozmašírovaná na padrť

 

Myšky děsí kočku, žádná kočka nenahání strach myšímu opruzu

tak to vždycky chodí, vyhnal jsem je pryč z baráku

víš, že Tě rozmačkám, přerazím Ti údy i vaz o nakažlivou taneční pecku

protože SKAT KAT rozjede show a naplní očekávání

s non–stop ukázkami bravurní oddanosti melodii

protože já dovedu být kočkovitá šelma v pohybu

a cokoliv řeknu dál, necítím ani náhodou lítost

víš proč? Protože nejsem žádné koťátko, natož vypelichané košťátko 

 

SKAT KAT je tu zadobře jak s příživníkem, tak s bochníkem chleba

a tak to dopadá – zase se sem blížím s neodolatelnou skladbou pro sluch

já harmonizuju – neskutečně umím harmonizovat s rytmem

chtěli něco funky – a zrovna tohle jim chci dopřát

ty neskutečně opožděná naivko laboratorní pokusná kryso, stále přicházíš s nenasytnou touhou

raději si dopřej víc času, posaď se a čti si něco nezkaženého

já jsem typ kočkovitého věhlasného nebojsy, kterej klidně odežene zlé psy

udělali chybu – a teďka poskakují rudí vzteky jako ropuchy 

 

Hurá hurá hurá a zase další hurá neotřelosti barev burácí

hromotluci, já se nezaleknu prostě ničeho – já se vydávám za toho, kým jsem chtěl vždycky být

víš, že já znamenám zase další skrytý význam?

Tak proto sedíš a civíš opravdu nervózně, hodně napjatě

kočky mají skutečně devět životů

to je jediná skvělá věc od přírody, že můžeme pekelně přežívat

a cokoliv řeknu dál, necítím ani náhodou lítost

víš proč? Protože nejsem žádné koťátko, natož vypelichané košťátko 

 

Je k ničemu být přitažlivý jen vejpůl nebo přímo naopak

pamatujete si to ještě z loňska, když jsme s tím uspěli v hitparádách?

ten rým byl víc než jenom obyčejná hádanka

získal si mou náklonnost jako tlustotenčí kočičí granule

já jsem pozitivně naladěn, to je správné a kopu góly s úderem šlápoty

jestli si chceš se mnou změřit síly, tak to zdrhej, uháněj na autobus, nebo ti ujede

a potom… vždyť ty musíš za každou cenu stihnout vlak

a během té doby napjatých nervů zapomeneš klidně na to, jak ses vlastně jmenovala

drž se ve strhujícím pohybu svalů a duší jako náklonnost dvou duší ve jménu spojených nádob

nedovoluj si provokovat SKAT KATA, protože ten má nad vším navrch

má všechno dokonale pod kontrolou, a nikdo další není za mě zodpovědný

víš, co říkám, jak by to mohlo být lepší?

já si dávám trénink, sleduj, uběhnu kolečka, dvacetkrát kolem pole,

vyplivnu ze sebe nepolámaný rým, tak mi potom řekni, jak bys do toho běsnění mohla rozdávat ránu?

a cokoliv řeknu dál, necítím ani náhodou lítost

víš proč? Protože nejsem žádné koťátko, natož vypelichané košťátko

 

 

NO DOGS ALLOWED (PSY A JEJICH PSINU TADY NESTRPÍME)

 

Je léto a já si užívám oddech v údolí

já a mí kámoši tropíme bláznivej bengál

jsem rád, že jsem zase ve slunečné Kalifornii

včera večer jsme se akorát vraceli z vejšlapu

tak jsem chtěl odpočívat a nerušeně trávit čas

ale netrvalo dlouho předtím,

že holky zavětřily, že mají velké šance

totiž SKAT KAT je už zase zpátky ve městě

nejdřív mě vyzváněly v telefonu

pak zabušily na moje vrata

a k mému překvapení nemalé velikosti

byla tu holka, kterou jsem ještě nikdy neviděl

čapla mě, mačkala se na mě

objala mě, líbala mě

rozhodně na mě měla chutě

ale jediný pohled na její tvář

stačil k tomu, aby SKAT podotknul, „že žádné psy a psinu tady nestrpíme“

 

Zašel jsem bavit se do klubu

usmyslel jsem si užívat zrovna právě teď samé dobré časy

tahle kost jménem Jana byla fajnová mladice

a kamarádi, ona mi dokonale popletla hlavu

trochu po ní házím očkem, nemohl jsem se po ní dívat moc dlouho

protože já jsem typ kočkovité šelmy

Jana byla atraktivní ňafyna, ale jako Brenda mě míjela a nezastavila se

mohl bych říct, že tahle holka byla vyrovnaná

mummmh – to je ale dilema

těžká volba

 

Jakou bych si měl z nich vybrat?

spíš Janu nebo Brendu, Brendu nebo raději Janu

tak jako tak jsem neměl co ztratit

tak jsem vytasil pětadvacet centů

panna nebo orel?

pojď sem, Jiří, rozhodni můj den

ale jak jsem byl přichystán hodit si mincí

další holka mi jako štěstěna vešla akorát do cesty

nevšiml jsem si její tváře

ale všiml jsem si jejího pasu

šmrncovní jak Alex Hrdinová, drobná, štíhlá, ba i nenápadná

pěkně zaoblené tvary boků, dva bitevní křižníky

tahle holka měla v sobě všechno

moje rozhodnutí? Jednoznačné!

zapomeňte na Brendu i na Janu

vystartoval jsem po holce, co rozdováděla můj rozkymácený svět

a zeptal jsem se na rovinu: „hej zlato, jak se jmenuješ?“

zpronevěřila můj talent výmluvnosti, narazil jsem do země

zavýskal jsem do davu

měla báječnou postavu, ale její pusinka spustila hřmotnou odpověď

„nestrpím tady žádné psy a jejich nudnou psinu“

 

Producíruju se s kámošema po pláži, abychom si protáhli končetiny

mistrovský tah byl v mé pracce lahvička opalovacího prostředku

měl jsem záměr sbalit správnou samici a ona musela být perfektní na deset disciplín

Fatz uviděl holku, ale prudil, „Yo, SKAT KATE, promiň, ale já si půjdu pro výhru“.

Zike, ani se o to nepokoušej, vůbec neplýtvej svým dechem

protože za den si nepřivyděláš ani časový bonus ani časový harmonogram v hormonech

ale řeknu ti něco, Fatziku – posaď se, dej si nohy navrch, odpočívej

a udělej si poznámky od profesionálního baviče, jako jsem já

sundal jsem si brejle proti slunci, můj účes na ni dokonale zabral

přistoupil jsem k ní a pozdravil jsem její roztomilost na zemském povrchu

čau, říkají mi MC SKAT KAT

jo, já vím, ale co uděláme zrovna teď? Podlomí se ti z toho kolena?

a víš co, SKAT KATE, vypadáš o dost líp, když hraješ v televizní grotesce

tak za mnou nedorážej s dechem od šanty kočičí, opojné máty pro kočku

vyjadřuješ se silácky primitivně jako vidlák a propadák, gauner Kocourkova

a i když jsi jen kocour, já se cítím ohleduplně, abych ti opáčila, že „žádné psy a psinu tady nestrpím“.

 

 

GOTTA GET UP (MUSÍME SE VYHECOVAT)

 

Jsem nebezpečný návrhář veršované módy úderně veršovaných obrazců

nacházím konkurenci, abych byl naprosto až ten druhořadý

mám pohotový a mazácký proces momentu překvapení na parketu, MCs spěchají se schovat

hejbou se na srací motiv zvuků, které předepsalo bubnování – popojíždím s frajery až do centra

skla jsou kouřová, takže SKATA ani jediná z miliónů fanynek nezpozoruje

představte si milióny mých fanynek, co tvrdí, že dýchají jen pro jediného MC v malované roli –

honem prchejte na parkoviště v suterénu v doprovodu policejních posil ze sousedství –

uhánějte zběsile pěšinkou v parku –

maskované v područí stínů –

zdrhejte zadními dveřmi, rovnou na pódium

fanynky ječí, nekalá Diana kuje další pochybný plán –

ale s tím nade mnou nikdá nevyzraje,

jsem tady, abych rozjařil barák s deejayem s vírou v davové hip hopové šílenství

a jen díky nám lidi na mejdanu neznají ostych

 

Musíme se vyhecovat

musíme se odvázat

musíme se odvázat a kořením velkého pré rozpumpovat v příbytku těl bezva krev i nevadnoucí náladu

 

Jsem už zase u mikrofonu a házím další styl bujarých perel léčivých přísloví, zatímco fanynky

v zaryté koncentraci dupou jako sardinky ve stísněné poloze jako bojovnice starých pořádků

ale já jsem také nenucený: mám své pole působnosti na scéně, rýmuju a předvádím se,

co třímá uvnitř mého talentu, od hlavy po paty s výbavou návrháře módních výstřelků,

velmi požitkářsky, velmi puntičkářsky, když se bavíme o tom, v čem vejdu na veřejnost

tohle je brloh MC SKAT KATA, vy se postaráte o pohyb údů, já se postarám o rapovou koláž

musíme se odvázat a křepčit – a rukama tleskat, a já nepolevím, dokud se barák nezhroutí –

a nezbyde z něj kůlnička na dříví, no tak přidejte –

 

Musíme se vyhecovat

musíme se odvázat

musíme se odvázat a kořením velkého pré rozpumpovat v příbytku těl bezva krev i nevadnoucí náladu

 

Mám jasnou představu a mám starostlivost

aby MC SKAT nebyl horší než odvážnější machr

já předvedu pohyb, abych se decentně mírnil a dokázal, že jste

byli pod hlubokým vlivem podprahových cviků MCho, který jediný dokázal ovládnout váš rozum a duši

rock and roll kytarový nářez je už starý krotitel pořádků, a co uvidí zítřek

je pod rouškou tajemna pro vás a pro mne

tak všichni rozjeďte mejdan, a dopřejte si co možná nejlépe odsejpající pařbu

 

Musíme se vyhecovat

musíme se odvázat

musíme se odvázat a kořením velkého pré rozpumpovat v příbytku těl bezva krev i nevadnoucí náladu

 

 

THE KAT IN THE CASINO (KOCOUR DÁVÁ VABANK V CASINU DO HRY)

 

Zrovna jsem se vrátil z promenády, v krku mě tak nějak bolí

tak jsem odšpuntoval zátku a přešel jsem k odlití

šampaňského, zapomeňte na Moët

jen si dopřeju trochu Perrieru, aby můj hvízdot získal hezky mokrý

utrácím příjmy, vydělávám sumičky, nic nepřijde nazmar tak

poděl se o žetony s kocourem v kasínu

nerozhodnost je silná, ale to nesnáším

kolem dokola mám forbesy v salónu výher a proher

já jsem černej kocour a moje banka je dávkovací

tak mi dovolte pokoušet mé štěstí ve hře, zrovna v blackjacku

myš je na této adrese ale nebudu ji honit

sedím u stolu s královnou a esem

musíš vědět, kdy je akorát vytáhnout, kdy je založit

buď celou dobu nenápadně potichu a nech kostku, ať se pořád točí

chceš vzrušení? Nebo pokryteckého předstíraného hrdinu?

tak na to zapomeň – já jsem kocour v kasínu

 

Žije na vysoké noze a evidentně riskuje

neměl jsem dát do sázky svých devět životů

zpomal–(taková je hra gamblera)

co utrácí hodně kulaté sumy a žije výstředně až potrhle

zasvěcuje svůj život slečinkám

zpomal–(ale taková je už hra gamblera)

 

Zřídkakdy najdu hodně sázečů hodně doprovodu v kasínu

sedím tváří v tvář s tímhle kocourem a jmenuje se Pacino

oba na to máme, jsme ve vatě – teď se ega střetávají

dokud není absolutně na mizině do posledního šesťáku, tak jsem nespokojen

přihazuju svou nabídku, myslel, že blafuju

nahromadil jsem jeho žetony, abych hrál skvěle double nebo nic

přestal jsem přemýšlet, vzal jsem si sklenku nápoje

hihňal jsem se na vteřinu, on čapnul svůj kolt Smith & Wesson

ale jako přeborník víš, že jsem to přežil

měl jenom šestirannej revolver a já měl devítirannej

zatraceně – to bylo poslední slůvko jeho dechu

teď ten kocour přišel o tři životy

zapomeň na výdělky, životy jsou drsnější fáze

musím vyhrát šest životů, ztratil jsem nějakej, ty padavko

plížil jsem se k automatu na mince

jsem nevalný v životě, ale velký na trávníku

 

Žít splašeným tempem, ve světle reflektorů – to dokáže jen padavka překupník

takhle trávívá své večery

zpomal–(taková je hra gamblera)

to já vyhrávám vysoce ve velkém kapitálu

udělám si čas na uvolňující romantiku

zpomal–(taková je hra gamblera)

ale dál žiješ splašeným tempem, ve světle reflektorů – to dokáže jen padavka překupník

takhle trávívá své večery

zpomal–(taková je hra gamblera)

vyhrává hodně hodnot, je to Mistr Jemný čich pro bonmot

ale dokonce i SKAT KAT musel ztratit

zpomal–(taková je hra gamblera)

 

Hodiny odbíjejí čtvrtou ranní – kouzlo se už vytratilo

kasíno je prázdné v takové brzké hodině

jsem zruinován – zbyl mi jen jeden stříbrný kus

a je to otázka života a smrti

pomalinku jsem zbortil páku naděje

musím zasáhnout trojku, ale žádné takové…

přišel jsem o šest životů a přinejmenším o šest prstů

razil jsem si cestu ke dveřím se splínem

koukal jsem na podlahu utrápeně a křečovitě

náhodou jsem narazil na své štěstí – život mi dal milost

a automat na mince (arbes) zvěstoval nápis: „žij a dovol umřít“

přestaň s tím – hluboce jsem se nadechl a povzdechl si

vydělal jsem páčku 1–2–3

vítězství je pro k–o–č–k–u macatou chlupatou

ale ponaučení z tohoto příběhu bylo už řečeno

a jsem si jistý, že jej odhalíte, jak se rýmy rozprostřou

rád vyprávím hádanky a někdy rýmy

třeba i roztáhnu pravdu a řeknu malou průhlednou lež

ale vy byste nikdy neměli uklouznout na náledí, na dráze devíti životů

je to jen další přeháněná pohádka animované kočkovité šelmičky

 

Žije na vysoké noze a evidentně riskuje

neměl jsem dát do sázky svých devět životů

zpomal–(taková je hra gamblera)

co utrácí hodně kulaté sumy a žije výstředně až potrhle

zasvěcuje svůj život slečinkám

zpomal–(ale taková je už hra gamblera)

jenže dál žiješ splašeným tempem, ve světle reflektorů – to dokáže jen padavka překupník

takhle trávívá své večery

zpomal–(taková je hra gamblera)

vyhrává hodně hodnot, je to Mistr Jemný čich pro bonmot

ale dokonce i SKAT KAT musel ztratit

zpomal–(taková je hra gamblera)

 

 

ON THE PROWL (ČÍHÁM NA LOVU)

 

Pozdravuji Paulu, Skat je pán na vlastních packách

žiju život rozmařile jako padající kamen

jménem zářivých nocí si vykračuju ke své kořisti

jsem oblečen tak, abych zaujal, tak dovol hráči hrát velikou hru

značkový pásek na obleku a nóbl tenisky

kocour s letadlovou lodí a všechny ty pohyby

žiju nebezpečně, já jsem už takový

r–a–p–u–j–u ve významu slavnostního oslovení

plus dávám šanci v tanci darebáckých citoslovcí

tehdy se dopouštím svého nejlepšího dokladu romantiky

pro všechny kočičky, které jako šelmy zůstávají samy

všechny ze mne padnou do mdlob jako domino

 

Jsem hráč a budu takový hravý

dokud si nenajdu někoho, kdo by mě mohl uspokojit

„jsem na lovu“, musím tedy do toho se vší vervou hupsnout yeah

přijď & získej si mě, miláčku

yeah musím do toho se vší vervou hupsnout

yeah musím do toho se vší vervou hupsnout

 

Jsem lamač dívčích srdcí, jsem kostitřas dívčích proporcí

jsem viděn kolem světa častěji než rovník

všechny jsem je viděl, od drobných po vysoké

ale s žádnou jsem nezažil to ohromné uspokojení jo

přistupujte ke mně spořádaně, neužeňte mě

dopřejte mi prostor, jsem zavázán vás respektovat

nebo mě na jednu noc pozvěte (míněno je zdvořile)

a uvidíte, že vás rád vzruším

jedná se mi jen o krásné chvíle, dokud nekápnu na tu pravou,

kočkovitou šelmu, neodmyslitelně vhodnou pro mé dny

budu ti zpívat milostné písně celou noc

a když se ráno probudíš, tak to už budu dávno pryč

 

Jsem hráč a budu takový hravý

dokud si nenajdu někoho, kdo by mě mohl uspokojit

„jsem na lovu“, musím tedy do toho se vší vervou hupsnout yeah

přijď & získej si mě, miláčku

yeah musím do toho se vší vervou hupsnout

yeah musím do toho se vší vervou hupsnout

 

Je pracné být hvězdou s manýry hvězdy

ale já jsem tím, čím jsem

stěží jen rozpoznám přítelkyni od obdivovatelky

a nikdy se mi to nepovede, i když odmítnu frajerky, fajnové mladice,

plížím se jemným pohybem a potom pomalinku zjišťuju,

že zlomyslnost přečkala ten moment setrvačnosti

vlastně mi to lichotí a posílám lichotky bláznivě dál – i když ne moc dlouho

já jsem na lovu, takže pronásledování mé vášně pokračuje dál –

 

 

SKAT STRUT (TANEČNÍK SKAT UČINKUJÍCÍ ŠANCE ROZTOMILÉHO TANCE)

 

MC SKAT KAT:

Koukejte, to jste ještě nikdy neviděli takhle krotkého kocoura s obří dávkou charisma

udělám víc pohybů než monstrózní ninja – což je želva

a já si užívám symboliku souhry svalstva, nervů a hlavně tanečních kreací Skat Strut

běžte už do háje s Johnem Travoltou nebo s disko kdákající kachnou

říkají mi SKAT KAT, jedním dechem dodávám: maniak na parketu

ještě můj kouzelný šípek je jako vtípek afrodiziak

swinguju a s tempem se nebabrám

dělám svoji originalitu povícero atraktivní

holky, neskákejte po mně, dejte mi prostor, abych byl přitažlivý

pojďte na parket, roztočte se jako vrtulky do větru

(to jsem se domníval, že jsem viděl ztepilou, švarnou a jadrnou číču, jasně, tu jsem tady zaregistroval)

už užitečně ztichni, kotě!!

tohle je totiž nový zábavní tanec, tak rozhoupej svůj zadeček

a nabereš spoustu lepší nálady, jak se má kočičina vyprovokovat v davu, když Skat Strut duní všem

 

Teď Jack byl čipera a Jack byl rychlej jako vítr

ale byl to SKAT KAT, kdo udělal poprask víc užitečným než rozhoupanej trouba Jack

hoří mu koudel u zadku, zapálil jsem ho u zadku šlehnutím svého bicepsu

a pak jsem zdárně zmizel z dosahu jeho akčního rádia se svícnem

mám všechny správné pohyby v sobě, slečny si už myslí, kdovíjaký budu v posteli

zbožňuju víno a usrkávat večeři, která má šmak

ale nejvíc ze všeho rád tancuju a dělám Skat Strut ode zdi ke zdi

je to tak snadné jak to říkám, jen nepolevuj gestikulace artikulace svým krkem

zvedni nohu a přidej se víc doleva

teďka se trochu protřes, když reaguješ na hudbu

předkloň se, zavrť svým velkým kulatým sedícím ústrojím

a jestli dostáváš závratě, když pohneš zadkem

tak se asi musíš kroutit jen za špatnej konec

protože já nepozoruju, že bys dělala jak se má Skat Strut

(to jsem se domníval, že jsem viděl ztepilou, švarnou a jadrnou číču, jasně, tu jsem tady zaregistroval)

jestliže dosahujeme jen menšího výsledku právě tím – do toho, neboj se ničeho!!!

 

Bezesporu, je to Strut, co mě všude proslavilo

mohu se teď vidět na uličkách mezi sedadly v hledišti zábavné akce „Soul Train“

lidi chtějí zjistit, jestli to má znamenat nutně to, abych vystupoval dost hloupě

já jim řeknu, jenom tehdy, kdyby tohle měli tančit Milli Vanilli

ale tanec patří mně – tedy generaci kočkovitých šelem

zvládal jsem tenhle cvik už v roce 1969

Skat Strut se vrací do módy jako zbrusu nový tanec

(Myslel jsem si, že) už ho ovládám, ale tobě to furt nejde – dej se do toho

Homeboyi Fatzi, proč furt nejdeš k mikrofonu

a nezačneš tam pro ně prskat menší ochutnávku svého kyprého čiperného beatboxu kámo? –

 

FATZ:

Hele, čéče, už jsem ti říkal, že nemám rád nikoho,

aby mi doporučoval, co mám udělat

teďka předvádím beatbox, ale předvádím ho svým vlastním stylem, chce někdo ještě něco dodat?

 

MC SKAT KAT:

Pro ty, co mě neznají, jmenuju se SKAT

já jsem kocour, co rapoval v šlágru „Opposites Attract“

já a Paula jsme byli duo

a pak jsem zkusil štěstí u publika na sólové dráze

vždycky popadnu mikrofon a pro slečny je to ohromné vzrůšo

a teďka když mám vás a jste mými lokaji

je to moje jediná příležitost, abych vás donutil spustit taneční kreace

chci všechny vaše pracky pocítit, že to mydlí na parketu

dělejte Strut, dokud vaše šlépěje nebudou opruzená

pojďte křepčit, tak pojďte křepčit, jen pojďte křepčit!!!

 

 

KAT STORIES (KOČIČÍ PŘÍBĚHY)

 

Tuhý kořínek i sveřepý křikloun tomu říkají exces chuligánského okresu

odmítal jsem se teď flákat, jsem všude hledaný, za mé dopadení je vypsána mimořádná odměna

lovečtí psy, cvičená psiska, vůbec ti nejohavnější bratři

tahle stránka divokého západu

že zastřelili šerifa, tak já tomu řádění musel být svědkem –

 

Takové jsou dobrodružství neohroženého MC (výkřik)

 

Teď si myslí, že mě dopadnou

teďka vyšťourali další věc, za kterou dlužím zatracenou sumu

ten poblázněný pozůstalý s devíti životy

nám stále uniká, snaží se máknout si jako MacGyver (americký akční seriál)

nasedám do vlaku, svezu se až na druhý konec města

koukám, jestli na mě mohou někde počíhat mí přátelé, abychom si vyrazili do noci

plížím se nádražím metra opravdu potichu, neukvapeně pomalu

to mi připomíná TV show

pohybuju se precizně, mám zatraceně bystré reflexy

půvabně využívám životů, které jsou mi k dispozici

abych s převahou přelstil pronásledovatele –

zpozoroval jsem nepřítele – dovolím si ho vyluxovat jako prach vysavačem

prchám podzemím jako slavík

mám svou vizi zaostřenou k přívodové kolejnici

z kolejí sem a tam, a zase zpátky

zaslechnu tajné volání saxofonu

poznávám siluetu Fatze na povrchu mostu

teďka – oni o mně prohlašují, že žiju jako uprchlík

Fatz hraje bezpečnostně zakódované noty, které navádí můj směr do úkrytu při svítání nového dne –

Takové jsou dobrodružství neohroženého MC (výkřik)

 

Při úplňku skučící zbraně, lítají z nich střely, je čas se tomu všemu zdárně vyhnout

v rachotu a v blesku – jsem už pryč – i když nepřítel mě dohání

letěl jsem pěšinou naděje

zahlédl jsem stín muže v nepromokavém plášti

přišlo skřípající přerušení děje – vystřelil ránu

já jsem uháněl, abych dohonil spásnou příležitost

šplhal jsem nahoru na požární schodiště

začal mě pronásledovat a zakopl na střeše

statečně jsem skočil dolů kočičím skokem

podíval jsem se mu do očí a odhalil jsem jeho slabiny už během vteřiny

usiloval o skok a trochu prachu se mu vymstilo

–dvacet devět letů až na samé dno–

mám to

jeden číhá dole, druhý mě pronásleduje

stihl jsem nasednout do místní linky metra

v pátrání destinace

příděly potravin, munice a přeprava pasažéra –

 

Takové jsou dobrodružství neohroženého MC (výkřik)

 

Vyskočil jsem z metra, utíkal jsem zpátky ulicí

nejsou slyšet jiné zvuky než cvrčkové na blízku a mám provlhlé šlépěje

vešel jsem do podzemní jeskyně, kde má soukromí Taboo

„Skat Kate, kde jsi u všech příšer vězel tak dlouho, kámo?“

člověče, já jsem byl honěn a stejnak jsem jim zmizel z dohledu

utíkám před kriminály v té jejich šílené metropoli

potřebuji nějak pomoci, mít nějaký zdroj ochrany

jako sebeobranu – ty tvé pověstné bláznivé výplody fantazie

a pak se hned vytáhly dveře od jeho garáže

opatrně mi hodil sadu klíčů

tady byl zaparkován vůz mých snů

Mazarati s vestavenou mlhovou stěnou

olejové úhledné zvláštnosti a turbo posila

tryskáč v černém odstínu, byl neprůstřelný

beze spěchu jsem si nasedl, hodil jsem přísnej úšklebek

teď dovol, ať začne závod –

 

Takové jsou dobrodružství neohroženého MC (výkřik)

 

Nepřítel mě dohání, ale zas ne nadlouho

mačkám turbo posilu na displeji a ujel jsem mu

nechal jsem ho tam, když jsem skočil do autentické formy svobody

ale já se vrátím, mám spadeno na někoho jiného

když jsem zmínil chuďase ďase, tak jsem byl konfrontován –

zeptej se stydlína, jaké to je být pronásledován –

uštval jsem ho až ke smrtelnému vyvrcholení

podíval jsem se za sebe a zase tam byl můj nepřítel

oh – mají početní převahu dva na jednoho

nemohu se jim nikam schovat, nemohu jim už nikam utéct

stejně tak jsem měl naději, že se mně hodlají vzdát

nahoře v dálce je pojednou moje parta

ta mě vysvobodí z téhle prekérní situace

Fatz, Leo, Micetro a Taboo

teďka se tabulky otáčejí pro moji pozici

hloupé triky nešiků jsou pro kouzelníky

utloukaní na betonu, zfackovaní a spoutaní želízky na rukou

nacpu je do auta a zmáčknu ještě funkci sebezáhuby

a třeba ten nejlepší tvor bude živ

tak to bychom měli příhody věčného uprchlíka

 

Takové jsou dobrodružství neohroženého MC (výkřik)

 

 

SO SWEET SO YOUNG (TAK MLADÁ A PŘITOM TAK SLADKÁ)


MC SKAT KAT:

Šmíroval jsem tě z dálky

tehdy jsem ztratil svůj odpor

musel jsem si zjistit tvé jméno

a najít si čas, abych podepřel tohle tvrzení

 

KATLEEN: Promiňte, pane, co jste to říkal??

 

MC SKAT KAT:

Skat Kat milá půvabná dámo – jemný operatér dovedný servisák ladič

tak jen zajděme do detailů s funkcemi u číslic

a dopřejeme si malou komunikaci až někdy příště

jsem jako Jason, honící ženy

ale nemám čas pro konverzaci s tebou

 

KATLEEN: Poslyš, já jsem holka z Brooklynu

a zřídkakdy se vybavuju s kocoury tvého typu

protože ti mě nedokázali nikdy okouzlit

s úspěchem kocoura swingujícího jako harlekýn manekýn

když vidíš průměrného tvora, ani se o jeho přízeň neucházej

holko také pocházející z B–R–O–O–K–L–Y–N–U

 

Tak mladá, přitom tak sladká

tak mladá, přitom tak sladká

tak mladá, přitom tak sladká

tak mladá, přitom tak sladká

tak mladá, přitom tak sladká

tak mladá, přitom tak sladká

tak mladá, přitom tak sladká

tak mladá, přitom tak sladká

 

MC SKAT KAT:

Brooklynská dívko, co má tohle znamenat ve světě?

já jsem známý divoch MC SKAT KAT

ptal jsem se jenom na tvé jméno

nežádal jsem tě o hry, co vy padouši spřádáte

s celou svou fackou tě vyplísním

tak si to rozmysli, abys byla volná

 

KATLEEN: Ach tak – promiň mi to pane Úžasně schopný

ale já požaduju trochu obdivu

je zapotřebí ochutnat skutečný život

pro holku z Brooklynu, jako jsem já

abych zpražila pitomce suverénním chováním

když kráčíš v mém směru

bezesporu jsi byl šikula i hezky oděn

ale tahle holka z B–R–O–O–K–L–Y–N–U

tě jen jednoduše ignorovala

 

MC SKAT KAT:

No tak kotě, není třeba se zlobit

jsi tak mladá přitom tak sladká

 

KATLEEN: A ještě ke všemu nezadaná!!

 

Tak mladá, přitom tak sladká

tak mladá, přitom tak sladká

tak mladá, přitom tak sladká

tak mladá, přitom tak sladká

tak mladá, přitom tak sladká

tak mladá, přitom tak sladká

tak mladá, přitom tak sladká

tak mladá, přitom tak sladká

 

KATLEEN: Vnímám tě tvýma očima, nikoliv tvýma prackama nenechavýma

fakt nejsi žádnej king žádné romantiky

 

FATZ: Yo!! Ty nejsi o mnoho víc královna s takovými postoji, jaké předvádíš

seženeme si milenku během minuty – Jack dostal několik facek přes čenich

elán – prásk rovnou na Měsíc

 

KATLEEN: Ehm ehm – nejsi víc než groteska

přeju ti, abys byl vždy groteskním případem, a já bych ti zpřeházela, přelámala svět

pak ti dám poznat, jak chutná ta holka z Brooklynu

nemůžeš si mě koupit, tak se o mě ani nepokoušej

nemůžeš si mě získat, tak mě už neuháněj

ani ve zbytku světa

 

KATLEEN, FATZ, MC SKAT KAT: Yo – nikdy nechoďte s návrhy za holkou z Brooklynu

 

KATLEEN: Tak teď už je ti doufám jasné, odkud pocházím

zapomeň na mě, zůstaň sladký a mladý

zavři svou tlamičku, najdi zase svou řeč

mohl by ses pokusit o to být akční, jen se ti stále nedaří žádnou oslovit a přesvědčit

 

FATZ: Ty jsi tak laciná, tak nechápavá

 

MC SKAT KAT:

O co ti jde, když SKAT našel vždycky svou řeč

já mám rozhodně kam jít a rozhodně mám co na práci, vždycky, co dobrého jít podniknout

a nikdy jsem neměl chodit za jalovicí, jako jsi ty

já jsem sjezdil všech šest kontinentů

a mám fanynky prvotřídní ňafynky za sedmero oceány

já mám osm sexy slečen a devět osobností k pohledání

najde se pro mě totiž vždycky spousta ryb jako chutných soust v oceánu, zlato

možná máš snahu, jenže tvá nestoudnost mi nijak neublíží

 

FATZ: Všechny tyhle holky jsou zaručeně sladké a mladé

 

MC SKAT KAT: A plno jich tu čeká na mě, abych si je vybral

 

Tak mladá, přitom tak sladká

tak mladá, přitom tak sladká

tak mladá, přitom tak sladká

tak mladá, přitom tak sladká

tak mladá, přitom tak sladká

tak mladá, přitom tak sladká

tak mladá, přitom tak sladká

tak mladá, přitom tak sladká

 

 

I GO CRAZY (KDYŽ ŠÍLÍM A ŠEDIVÍM, NIČEMU SE NEDIVÍM)

 

Probouzím se ráno z kocouřího dřímání

olíznu se a pak se natáhnu na záda

vklouznu do hedvábného obleku s páskem

uháním do kuchyně pro sklenici mléka

Fatz si zavolal šoféra a nabručeně mu povídá

FATZ: Okamžitě ať máme přistavenou limuzínu u vchodu

 

Skočil jsem do své jízdy jako neuřícený macek a frajersky si vychutnávám relax

vyjel jsem si na menší výlet jen do Beverly Hills

fanynky jsou jako u vytržení, dobře vědí, že jsem to já

protože moje espézetka se speluje S–K–A–T

nahromadily se k limuzíně, aby čaply svoji příležitost

s označeným animovaným vtipálkem kocourem jsou za legalizaci drog

další den v životě SKAT KATA

má jistě své výhody, ale teďka má spíš stinné stránky

dennodenně se moje fanynky dožadují, aby se na mě upřeně dívaly

ale dopřejte mi trochu prostoru–dřív, než z té urputnosti neodbytných vetřelkyň zešílím!!

 

Konečně–teď je trochu klid a volno

moje tělo si sice trochu odpočinulo, ale moje psychika je uštvaná

právě jsme absolvovali další celosvětový vejlet

a jestli je hřích relaxovat – tak já bořím tenhle zákon

vyzul jsem se z bot a chňapl jsem po sesli

přisunul jsem si stůl, abych si na něj natáhl šlépěje

otevřel jsem si časopis – byl jsem šokován!!

na celou stránku umístili vyfotografovanou momentku

zrovna mojí ve společnosti další skvělé kočky

titulky prozrazují, že SKAT KAT má novou milenku

holka, jakou jsem jaktěživ předtím neviděl

dostáváme se k tomu hlavnímu: to už nikdy nemohu přiznat

můj život je volně přístupná kniha, jenže oni si vycucali z prstu stránku,

která nikdy neexistovala v reálu, a narafičili to na nás, že jde o skutečnost – ale já tu slečnu neznal

z takových momentů vážně začínám šedivět, rozčilovat se, že se mi chce šílet!

 

Koukněte se na hodiny na zdi

je půl desáté ráno

utíkám už se zpožděním na rande s kočkovitou šelmou

házím do zrcadla poslední pohled, abych se ujistil, kolik je na hodinkách času

cáknu na sebe kolínskou a usadím se do letadlové lodi

vyběhnu ze dveří dřív, než se za mnou zaklapnou

 

KATLEEN:

SKAT KATE, zapomněl jsi vzít s sebou čokoládu s pugetem růží

 

Zajíždím k jejímu domu, začal jsem přemítat o tom,

že koncentrace tolik unavuje moje oční víčka, než bys řekl švec,

nakoupil jsem pro tuhle kočičku všechno možné

hadry, zlato, rubíny, perly

 

FATZ: a taky diamantové prsteny

 

Všechno, na co se pokaždé šelmička zmůže, je jenom rejpání a namítání

věnuji jí všechno tohle, aby mohlo tohle zhýčkané koťátko vydržet krotké

ale jsem přitom děsně otrávený z takového vývoje situace

a to stačí, víc netřeba dodávat

 

FATZ:

SKAT KATE, raději se pojď místo toho obveselit s partou vtipnějších kámošů

 

Ačkoliv je SKAT KAT přitahován slečnami

čas od času – díky nim se cítíš mizerně, že bys z toho totálně zešedivěl a zešílel, vůbec nezesílil…

 

 

NEW KAT SWING (NOVEJ KOČIČÍ TRHÁK V TANCI)

 

Jesse James bohatství a slavné pověsti

jak média pošpiňují mé jméno

jsem obviněn z velkého výčtu prohřešků – zlá předtucha skutečnosti

myslí si o mně, že se uživím jen z platu gigola

nikoho z těch nahoře se to netýká

já jsem první z hrstky statečných, volný, svobodný a hezky vypadající

kvůli mé víře a názorům na 2 Live Crew

diskžokejové si vybrali, že nebudou roztáčet na plné obrátky můj styl hip–hopové razance

koho teda očekávali, bandu New Kids On The Block?

špatná představa nemůže dál oblbovat okolí

hej média – nechte nás kočky laskavě už na pokoji!

 

MC SKAT KAT:

Nevěřte té jejich pohádce

o novém kočičím trháku v tanci

 

Nemarněte mým časem

proč mi chcete působit muka v současnosti

vždyť to nemá žádný význam

když v tom nepulsuje ani ten zmiňovaný kočičí trhák v tanci

 

Takže kocour s pudem sebezáchovy odbíhá rázně od pomluv

a co je vlastně ten kocour vůbec zač, začínají ho oni podezřívat

no, to je přesně SKAT KAT, ale já to klidně akceptuju

já něco znamenám od té doby, co rapuju v „Opposites Attract“

media slídí nalevo i napravo, ve dne v noci

já jsem obětí masivní reklamy

nacházím cestu ke křižovatkám

kam se neodváží zajít žádná média

vidí mě odpoledne v televizním vysílání

říkají „hele to je on, ten kocour s Paulou Abdul“

kolika z nich je aspoň jasné, že všechno to má být jenom zábava?

já dostanu zaplaceno za to, abych ozvláštnil videoklip

špatná představa nemůže dál oblbovat okolí

hej média – nechte nás kočky laskavě už na pokoji!

 

Nemarněte mým časem

proč mi chcete působit muka v současnosti

vždyť to nemá žádný význam

když v tom nepulsuje ani ten zmiňovaný kočičí trhák v tanci

 

A navíc hlaholí, že podle nich novej kočičí trhák v tanci je tohle i tamto

nikdy si nenajdou čas, aby si dobře vyslechli rap

jsou oblbováni jen animací, vtipnými postřehy a nevychovanou zbabělostí

vidí ve mně playboye, radost kočkovité šelmy

jeden za druhým se snaží pohoršovat nad mým charakterem

je mi smutno z jejich extáze

jeden kocour loví kořist až moc rychle

tisk mě nenechá ani vydechnout

kvůli těm kecům v písni „Opposites Attract“

opakuji, špatná představa nemůže dál oblbovat okolí

hej média – nechte nás kočky laskavě už na pokoji!

 

Nemarněte mým časem

proč mi chcete působit muka v současnosti

vždyť to nemá žádný význam

když v tom nepulsuje ani ten zmiňovaný kočičí trhák v tanci

 

 

SKAT KAT´S THEME (HYMNA SKAT KATA)

 

(NA ÚVOD)

Řekl vám vlastně někdo

o kocouru tak opravdovém

nikdy vás nenechá ve štychu

už vám někdo vyprávěl

o kocouru, který je sehraný pro program vždy tak svižně a neotřele

a že je tenhle kocour ve vašem městě

jmenuje se MC SKAT KAT

„král všech kočkovitých frajerských šelmiček“

a když se dopustí zákroku u vyladěného mikrofonu

a dělá svou úlohu

je to pak něco o smyslu věcí

které plynou přirozeně k cíli

on vás všechny nadzvedne z příznaku přísné letargie–yeah kamarádi z gangu!!

 

Snažte se fungovat na zvuky rytmu

zvučně se snažte křepčit na zvuky rytmu

snažte se nevyhejbat se tomuto nakažlivému rytmu

 

MC SKAT KAT:

Jo, tak mě omluvte, že se tímhle představuju

MC SKAT KAT, jsem víc uvolněnější než kdokoliv jiný

možná si řeknete, že jsem ten kocour od Pauly Abdul

to je fakt a jsem už zase zpátky

takže tohle je jeden skvělej kočičí fešák a ne žádné koťátko

jsem tuhej jako rampouch jo, mrazím až praštím a připouštím

že jsem možná byl nakvartýrovanej s ostatníma kočkama v aleji stromů

ale teď jsem drzoun od New Yorku do Kalifornie

jsem tady, abych vám poskytl novinky posel dobrých zpráv, s rapy, které vás omladí a ještě vyhecují

ostatní kočky mňoukají, já jsem v návalu náhlé inspirace brainstormingu

děti umí poslouchat a dopouští se vědomě dobroty, nikdy ne hloupé špatnosti

a tohle je jeden skvělej fešák kocour, co neodolá nikdy volání swingu v rotaci svého i jiných trupů

přišel jsem sem zarecitovat rapy, abych udělal z celého světa baštu zásadového rapu

tleskejte packami, šlápněte do končetin a pospěšte si, nezůstávejte pozadu se svým navlhlým klínem

já jsem tak neodolatelný a já jsem tak náchylný do všech frajeřin

zakročím prostě jen k mikrofonu a díky mně se svět zatočí dvakrát tak divočeji

zvedejte se a křepčete!!

 

Snažte se chytnout na zvuky rytmu

zvučně se snažte křepčit na zvuky rytmu

snažte se nevyhejbat se takhle dobře nakažlivému rytmu

 

MC SKAT KAT:

Já zbožňuju rozkmitávat své svalstvo v návalu euforické hudby,

tak vrtím se a škubu jako návštěvník v nejednom nočním klubu

červené, fialové, zelené, modré žárovky jsou vždy akční světelný doprovod

DJs mají ponětí o tom, jak rozvibrovat ideální strhující tempo

 

FATZ: Proč asi, SKAT KATE?

 

MC SKAT KAT:

Protože je mě zde zapotřebí, abych vynikal

chcete vidět kocoura, kterej svede udeřit do tance jako neposednej Hammer

tři kočky se mrouskaj na bass, já jsem velkolepý úspěch i jaderný útok do svižnosti

zpravodajové novinek, prosím nezdráhejte vzít si mojí fotku a také můžeme spolu udělat rozhovor

zde je pozvánka na mejdan

musíte vypáčit dveře a pak otočit klíčem

území SKAT KATA je příjemné a komfortní

bude ze mě tak bohatej magnát jako Trump, to ještě uvidíte…

nejlepší věci v životě jsou vždycky zadarmo, a vždycky to tak bude

láska je prvek, který potřebujeme cítit úplně všichni, aby vešla do nás a aby se šířila dál

následujte mě!! Dejte si to na první místo vašeho seznamu povinností

já rozdávám polibky, kterým se žádná děvčata neubrání

zvedejte se a křepčete!!

 

Snažte se chytnout na zvuky rytmu

zvučně se snažte křepčit na zvuky rytmu

snažte se nevyhejbat se takhle dobře nakažlivému rytmu

 

FATZ: Podle libosti, do nekonečna, improvizujte s vtipnou lekcí vaši spontánní řetězovou reakci

 

MC SKAT KAT: Jo FATZI, kamaráde, vysvětli jim, kam s tím máme namířeno

 

FATZ:

Tohle je pro národ dobrodruhů, kteří nespekulují a jednoduše se vrhají do tance

dopadá to dobře, když je tempo tak vyzývavé

tady máte šanci povznést se na vyšší úroveň a rozpálit vaše spodní prádélko – hybaj,

neotálejte v tom – daří se to lépe, když všichni z bandy reagují v tanci pohromadě

 

ZBLOUDILÁ SEBRANKA:

No protože se nedá víc pro to udělat s ještě lepšími dojmy, než jsou tyhle

nedá se to popošťuchnout dál, aby to vyvolalo ještě dojemnější kouzla

nedá se to hemžení vyburcovat ještě lépe než takhle

óóó – tak to je naprostá bomba

je to fakt, nevyvoláte ještě silnější dojmy, než jsou tyhle

všichni hopsali jak machři, když to prokoukli

SKAT KAT se vrátil na místo

 

MC SKAT KAT:

Ještě než odejdu, musím vás ujistit

že hrozně rád jsem živel, když mám natropit bordel

a každý v mé blízkosti je potěšen tím, že prožil show a ožil

cool – teď jsou mé myšlenky v klidu

dávám dost do výdrže a pro příště

holky řvou radostí, abych vytasil další rým SKAT KATA

tak v tom pokračuju, abych vám nadělil to, po čem zrovna prahnete

a nezastavím, dokud úplně všichni nemáte dost

tak když slyšíte mou neunylou hymnu SKAT KAT THEME

(snažte se chytnout na zvuky rytmu) víte, co tím myslím

já se ukážu a chce to dodat údernost a budu v cíli

a víte, že rozpumpuju hudební joint, hudební vychechtávátko

a tak dál, a tak dál, moje texty plují na vlnách jako delfíní pud

moje banda je nažhavená, jsou to bodří úderníci s údy

vždycky, když se koná opojná produkce, tak mě tam najdete svištět

SKAT KAT je důležité jméno od počátku devadesátých let

 

MC SKAT KAT: spontánně dodává jedním dechem: Jo, tak tohle byla hymna SKAT KATA, uvidíme se někdy příště, ve stejnou dobu na stejné vlně ve stejném posilujícím bodu programu u SKAT KATA, mějte se, čau!

 

 

♥


MANTRONIX: „GOT TO HAVE YOUR LOVE“ (zpívá si dáma Wondress)

 

Pokaždé když zavřu oči, vidím jasně

obraz Tvého úsměvu, který osvětluje moje nejtemnější sny

nikdy jsem si nepomyslela, že najdu tohle blízké tohle blízké

v Tobě, můj drahý, řekni, co to znamená

cítím Tvoji jemnost, která spláchne veškerou osamělost

kterou jsem dřív cítila u srdce

chlapče, kdybys mi mohl číst myšlenky, jsem si jistá,

že bys našel to, co hledáš, zrovna to, co hledáš 

 

Osvoboď mě od zoufání, osvoboď

je toho tolik, s čím se podělit, jestli jsi mi oddaný

zašeptej mi do ucha slova, po kterých toužím

dvořit se, přemlouvat... atd.

 

(musím najít, kudy vejít do Tvého srdce)

chlape, musím znát Tvou lásku

(musím najít, kudy vejít do Tvého srdce)

víš to, víš to, že potřebuji Tvou lásku

(musím najít, kudy vejít do Tvého srdce)

chlape, musím znát Tvou lásku

(musím najít, kudy vejít do Tvého srdce)

víš to, víš to, že potřebuji Tvou lásku jémine

 

Jsi jako anděl v masce, cítím se jako v nebi

když jdeš mou cestou, jsi takový tajemný

chvění hrozné trémy, kterou mám, musí být znamením lásky,

proti tomu nikdo nemůže nic namítat

moje touha po Tvé lásce je jako nový obzor

jen milující vypadají jako Ty a já

posvátná láska bude začátkem posvátných nocí, našich srdcí

budu Tě milovat, až dokud mi životní funkce neselžou... 

 

Osvoboď mě od zoufání, osvoboď

je toho tolik, s čím se podělit, jestli jsi mi oddaný

zašeptej mi do ucha slova, po kterých toužím

dvořit se, přemlouvat...

 

(musím najít kudy vejít do Tvého srdce)

chlape, musím znát Tvou lásku

(musím najít kudy vejít do Tvého srdce)

víš to, víš to, že potřebuji Tvou lásku

(musím najít kudy vejít do Tvého srdce)

chlape, musím znát Tvou lásku

(musím najít kudy vejít do Tvého srdce)

víš to, víš to, že potřebuji Tvou lásku jupííí

 







































Poznámky k tomuto příspěvku
Li-po (Občasný) - 24.11.2017 > Parádní čtení,!-
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
čtenář Anička - 9.12.2017 > mystikusi budu ti říkat hovnocuc!
na tvém facu jsem četla, že o sobě prohlašuješ že si židovskobolševickej vobřezanec. Ty vole, to je nářez! Tady už bylo hodně debilů, ale ty si jejich král!
Vysvětli mi to, nerozumim tomu, to ti jako vobřezali tu špinavou zcvrklou kůži z trpaslíka, jo? A proč? A to teď kluci, co sou buzny chtěj, jo? Tvá Anička, teď už jsem jen tvoje! Myslíš že ho najdem v těch bolševickejch trenclích?
<reagovat 
Zeanddrich E. (Stálý) - 2.1.2018 >



"

."
Doporučil 
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je dvě + tři ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter