TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Neděle 24.11. Emílie

Všechny rubriky

Výtvarno, kresby

> Výtvarno, kresby

> Kresby, skici

> Malby

> Koláže

>		Klasická grafika

> Ilustrace

> Blbůstky-pokusy

> Experimenty

> Prostorové objekty

> Teorie, historie

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.

Rectangle
Autor: Pollock (Občasný) - publikováno 1.10.2017 (11:22:09)

	čtenář pryč z divadla - 7.10.2017 > bernhard> Už těch keců nechám, jen poslední poznámka: Jde i o to, proč autor tvoří právě takhle, to by měl mít v sobě zdůvodněné. Ale nemá povinnost nic objasňovat, proč se uchýlil například k abstrakci nebo proč k takové kombinaci reality a proč taková technika. Jakákoli tvorba je životní postoj, výsledek nějakých zkušeností. Nemůžeme říct že nějaký postoj je lepší nebo horší. (Nemluvím samozřejmě o mamině na mateřský která si něco napatlá když dítě spí aby měla co plácnout na zeď, to žádný postoj není). Jenže ty stavíš jeden postoj nad jiný, necháváš ze sebe mluvit vlastní preference - ale když dokážeš ukočírovat svoje emoce, dokážeš ukočírovat i svoje preference a dívat se na obrazy nezaujatě. Rady ať člověk zkouší různé výzvy, pracuje v různých technikách, vypráví příběh, nebojí se ani reality ani abstrakce, zvětší formát, atd, to je rozumné a pochopitelné, kdybys to říkal někomu, kdo neví, jak dál. Tady mi to přijde zbytečné, pollock má pravděpodobně svou tvůrčí filozofii ujasněnou. Podle mě musí autor věřit ve smysl toho co dělá a zároveň zkoumat svoje myšlenky, emoce, jejich opodstatněnost a třeba v čem bude přínos právě takového zachycení právě takovéhoto obsahu, "v čem bude svět lepší když v něm bude tohle" což zní dost hrozně a taky si tu otázku nesmíme malovat, ale musíme si ji držet někde v paměti jako vnitřního posuzovatele naší práce. Autor k sobě musí být přísný, důsledný. Nesmí se opájet svou tvorbou, musí neustále vědět co chce vyjádřit. Hlavně si svým uměním nelhat, nemlžit, dávat si fakt pozor aby nepodlehl nějaké manýře nebo rutině. A taky zkoušet se dívat na svoji práci i jakoby jinýma očima, třeba očima dítěte nebo babičky která by třeba při pohledu na Rothka řekla "to je ale velká vlajka". Ale je spousta jiných přístupů, někdo je neřízená střela, tvoří stylem "letím nevím kam, vidím nevím co", tvoří ve vytržení. Pravdivost je v každým přístupu ve kterým je autor sám k sobě upřímný. A nikdo mu do té jeho cesty nemá co mluvit - leda kdyby autor nevěděl jak dál, ale stejně si to musí vyřešit sám. A pokud má jasno ve svým přesvědčení (klidně i ta absolutní abstrakce nebo hyperrealismus) tak ho nějaké řeči o jiných cestách ještě víc zatvrdí - není to k ničemu, akorát to rozděluje lidi i umění. Přitom umění je o spojování (no jo naivita), nerespektuje žádné hranice, stojíš před obrazem a může dojít k tomu že se s ním skutečně setkáš, že ho uvidíš v jeho nezměrnosti - to je ta prostá a zároveň zázračná schopnost umění. A proto snad nikdy nezanikne třeba malba nebo grafika, která čerpá z toho že dokáže i jednoduchý motiv vyjádřit s přesahem, není nutný zobrazovat velké drama, i něco nenápadného, všedního, může být ve výsledku velká věc, stejně jako práce na malým formátu může mít v sobě celé světy, protože vyvolá tolik emocí například... a tak. Ještě k těm přístupům, přijde mi že dnes je každý nucený k tomu aby pečlivě reflektoval své dílo, pro někoho to je v pořádku ale jsou lidi kteří tvoří hlavně citově, spontánně a nechtějí nic popisovat slovy. A mohou mít velký talent, ale ten je určitého typu a nikdo by ho neměl přetvářet, protože co se stane? Ti lidi, zvlášť pokud jsou hodně mladí, budou zmatení, ztratí intuici, která byla jejich silou, a nakonec tvořit přestanou, nebo přijmou nějaký "vnucený" přístup, jejich tvorbu to oslabí a oni uváznou v sebeklamu. Nebo to odmítnou a ještě víc je to nakopne, aby se vykašlali na všechny kecy okolo - a právě to dělá pollock, on se nechce zamyslet nad tím co říkáš ty, ty se nechceš zamyslet nad tím co dělá on, prostě se každej utvrzujete sám v sobě. K čemu to je? Větší smysl má pracovat na tom svým a vědět, že vždycky bude něco, proti čemu se budeš vymezovat. Nakonec to vymezování potřebuješ, i třeba pro vlastní práci, mít jasno v tom co chceš, mít jasno v tom co nechceš.

		<reagovat

Reagovat na tuto poznámku u příspěvku

Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je tři + dvě ?

Napsat autorovi (Občasný) Zařazeno v Galerii

Addictive Zone Orbital Defender Game