Tam kde posečená tráva voní,
po nových začátcích,
tam kde květy loňských jabloňí
s novou silou bují,
tam potkám tě zas.
V tenkrát, když jedna pampeliška
z noci na den zmizela,
druhá se zrodila.
Rozfoukla se v čas.
Najednou
nebyla.
Ale za čas povstane.
Znovuzrozená, rozmnožená,
není třeba stejnosti.
Síla.
ŽLUTÍ se líbezně řepkové pole,
nechej se unést zlatým jasem,
pohladí duši věčným krásnem.
Za plotem opojný šeřík hle!
Kdy se to stalo že tu je?
Pomalost, mír, zákonitost.
Ej lidský svět, to zběsilost.
Tak krásné je, to co pomine.
|
