Pořád mi ta vzpomínka nedává
spát. Už je to sedm dní, co jsem ji viděl. Objevuje se v mých snech i
myšlenkách. Je krásná, i když jsou její oči rudé a tvář zjizvená. Dnes nemám
nic moc na práci, neboť v dobách míru toho moc na práci není. Drak si hoví
v Ereboru a já se strašně nudím. Naštěstí v trůním sále nikdo není a
já mohu v klidu proklouznout do stájí a pak ven. Sundám si z hlavy
korunu z listí a odcházím. Všichni se i po mé cestě klaní. Dojdu do stájí,
osedlám Elka a nasednu. Stráže mě pustí branou ven a já vyjedu do krásného
slunečného odpoledne. Jedu na mýtinu, kde jsem ji viděl prvně a ani ji nemusím
volat, protože tam sedí na trávě a vyrábí šípy. Její bílé vlasy jakoby září a
její rudé oči mne upřeně pozorují.
„Zdravím Khare,“ pozdravím, „jak se ti daří?“
„Za týden se toho moc nezmění, zvláště ne v mém životě. Děkuji za optání.“
Řekne s nezájmem, „Proč jste tady?“
„Chtěl jsem tě vidět.“ Řeknu a ona se ušklíbne. Z jejího úsměvu přímo čiší
sarkasmus. Posadím se.
„Proč se směješ?“
„Přijde mi zvláštní, že zrovna Mě chce někdo vidět.“ Zasměje se. Mé oči spočinou na její zjizvené
tváři. Ona můj pohled zpozoruje a znovu si nasadí kápi.
„Ne,“ zašeptá.
„Proč? Proč nechceš, aby se na tebe kdokoli byť jen podíval?“
Khare mlčí. Její mlčení se prodlužuje a mě to neuvěřitelně irituje.
„Tam,“ řekne po chvíli a ukáže směrem k Osamělé hoře, „tam žije někdo, kdo
mi zakázal se s kýmkoli stýkat. A zvláště s elfy.“
„Ale tam žije jen drak!“ řeknu trochu nazlobeně, ale krotím svůj narůstající
vztek, „Kdo doopravdy jsi?!“
„Já, já nemůžu.“ utrousí. Její tón se mi nelíbí. Je nějak smutný a zároveň
zasněný.
„Tak? Dočkám se někdy odpovědi?“ rýpnu do ní. Ona si strhne kápi a vypadá, jako
rozlícený drak. Oči jí žhnou a její pohled mne probodává, jako tisíce nožů.
„Nikdy!“ křičí, „Nikdy o sobě nikomu nic neřeknu! Už chápu, proč mi to
zakázal!“
Zvedá se a chce jít pryč, ale já ji chytím za zápěstí.
„Co po mně chcete?!“ ptá se roztřeseně a zároveň rozzlobeně.
„Jen chci vědět, s kým mluvím.“
Její pohled změkne a po tváři jí steče slza.
„Už budu muset jít,“ řekne a zmizí v lese.
|
