Na kolenou
Život nás zkouší stále,
nikdy neřekl, že půjdeme
do ráje.
Ani že nás čeká bláto a
kamení,
jednou budem nahoře,
jindy dole, vážení.
Každý se ti směje,
nevíš co se děje.
Hloupé řeči mají lidé,
chytrý člověk je přejde
s klidem.
Co lhostejnost úřadů,
když žádáte o radu.
Dívají se na Vás jako na
hlupáčka,
jako by vše byla hračka.
Nejvíce člověka skolí,
a to fakt hodně bolí,
když ho zradí blízká
osoba,
to pak přeteče
trpělivosti nádoba.
Uváznout
v dopravním chaosu,
stoupají nervy do pasu.
A když v náhradní
dopravě zmatek nastane,
tlak nervů se až ke krku
dostane.
Pár chyb neúmyslný ch
jsem udělal,
ale aby mi je pořád někdo
vyčítal.
To mi sebevědomí ubírá,
má duše tím umírá.
Sotva se mi kolena
zhojí,
zas se válím v tom
hnoji.
Jestli se hned nezvednu,
už klečet navždy
zůstanu.
Často mi je u srdce
úzko,
věřím, že radost už je
blízko.
A dostaví se brzy
štěstí,
než dostane někdo pěstí.
Někdy život takovou ránu
dá,
že nejen na kolena se
padá.
Ale má všeho už dost,
že odešel by na věčnost.
Dokud písně budou znít,
tak chtěl bych ještě
žít.
Mám svého Boha,
modlím se, ať mi síly dodá.
Na kolena padnout a umět
zase vstát,
nikdy neříkat, já bych
to měl vzdát.
Na dno sáhnout a umět
vzpříma jít.
najít smysl života a
s ním dál žít.
|