Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Sobota 23.11.
Klement
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
John Hardness vs. Francouzské hole (1/3)
Autor: Draconian (Občasný) - publikováno 10.4.2015 (15:05:19)
Hellnice se pozvolna probouzelo do dalšího dne a John Hardness se právě vrátil i se svou přítelkyní Emily Wetovou z dovolené. John se dlouho nemohl s Emily dohodnout, kam vlastně pojedou, protože on měl rád především pivo a ona spíš historii. Tak jí vzal do pivního muzea v Pubhole.
Emily se tam moc nelíbilo, protože se její milý hned začal věnovat degustaci, přičemž se rozhodl, že vyzkouší opravdu všechny druhy piva a následně mu bylo až do konce dovolené špatně.
„Konečně jsme zpátky,“ prohlásila Emily a začala se převlékat do domácího úboru. „Příště vybírám já, kam pojedeme, i když si nedělám iluze. Ty se dokážeš nalít všude.“
„Já se ti fakt omlouvám, nevěděl jsem, že ten Assassinský ležák bude tak silný.“
„Měla to být naše první společná dovolená, Johne, a místo toho to byla dovča, ty a všechny piva světa.“
„Nebuď tak negativní pořád. Jdu si lehnout, ta cesta mě zmohla.“
„Jsi unavený? No já nevím, či to byl nápad vracet se v noci.“
„Nechtěl jsem, aby mi při cestě svítilo slunce do ksichtu,“ řekl John a šel si lehnout.

Slyšel zvonit mobil, ale nechtělo se mu otevřít oči, natož brát hovor. Beztak věděl, že to bude jeho parťák Greg a bude ho kontrolovat, jestli dorazil v pořádku z dovolené. Sakra, ta dovolená! Měl se opravdu víc věnovat Emily. Otevřel oči a překulil se na druhý bok, jeho partnerka tam ovšem nebyla. Vyskočil z postele a prozkoumal byt. Nikde nebyla. Možná šla nakoupit, uvažoval, anebo si šla postěžovat kamarádkám jakého má přítele alkoholika a blbce. Mobil pořád vyzváněl, tak ho šel zvednout.
„Ahoj Gregu,“ řekl neutrálně.
„Čau kámo, jak se..“
„Jaký kámo do háje? To mi nemůžeš říkat normálně?“
„Promiň, Johne, fakt je mi to líto. Jsi v pořádku, dorazili jste v pohodě?“
„Kdyby ne, tak bych ti to přeci nezvedl.“
„Nezníš moc nadšeně. Dovolená se nepovedla?“
„Trochu se to vymklo no,“ přiznal John. Už byl zvyklý, že z něj vždy Greg doloval pravdu a tak raději mluvil na rovinu.
„Si pil viď.“
„Trochu…víc.“
„Že si nedáš pokoj, Johne,“ řekl smutně Greg a John na chvilku cítil něco jako stud.
„A že se do toho nějak sereš, Gregu!“
„Hm, nemáš náladu viď. Hele, máme tu takovou nepříjemnou novinku.“
„Vyklop to.“
„Zdá se, že nám v revíru řádí gang.“

Stačilo slovo gang a to Johna hned nastartovalo, aby vyrazil na stanici a zkusil z Grega vydolovat více informací.
„Ahoj Johne, tak co dovča?“
„Johne, tak jak sis užil s Emily?“
„Snad si zas nechlastal jako vždycky.“
Stačilo projít kolem kanceláří a měl John zas vztek. Každej měl stupidní připomínky a otázky.
„Trhněte si všichni nohou, na mou dovolenou je informační embargo blbečci!“
Greg byl v kanclu kapitána Budweisera, kterého John srdečně pozdravil:
„Jéžiš, dobrý den přeji, kapitáne, vy jste ještě naživu? Celou dovolenou jsem měl nervy, jestli vás ještě uvidím.“
„Drž hubu Hardnessi, nikdo není zvědavej na ty tvoje sračky, co vypouštíš z huby.“
„Hmm, drsnější než obvykle,“ uznal John.
„Jsi v práci, tak se tak chovej. Greg ti volal kvůli gangu a to je kurva problém. Už vyloupili tři lékárny a zdá se, že mají spadeno na všechny dodávky léků.“
„Cože? Lékárny a léky? Proč sakra?“
„To právě nevíme a ty s Gregem mi to zjistíte. Poslední nevyloupenou lékárnou je ta u sochy mrtvého koně, to je vcelku solidní stopa myslím.“

První den doma a on už musí řešit případ. Emily je na něj asi naštvaná a on si s ní ani nemůže promluvit. Spolu s Gregem seděli v autě naproti lékárně a čekali, zda se bude něco dít. Útoky gangu na lékárny se odehrál během posledních dvou dnů a byly vyloupeny hned čtyři.
„Myslíš furt na Emily, co?“
„Jo.“
„Bude to v pohodě, uvidíš.“
„Jo, to bude.“
„Víš, láska dokáže překonat všechno. I alkoholismus a tvé nerudné nálady…“
„Drž hubu Gregu! Víš hovno o mých náladách. A ani nevím, jestli to je láska.“
„Proč ne?“
„Nikdy jsem citům nerozuměl. Nedokážu to poznat, kdy to láska je a kdy ne. Emily je moje první holka po…no po hodně letech.“
„Když vás vidím spolu, tak jsem si naprosto jistý, že je to láska.“
„Počkat, jak jako že nás vidíš spolu? Ty nás špehuješ?“
„Ale né, tak jsem to nemyslel. Když jste třeba spolu na stanici a tak.“
John zaregistroval pohyb ve zpětném zrcátku. Přijížděla černá dodávka.
„Hodně zpomalila, asi si zkoumají situaci. Rychle se skloň,“ nabádal kolegu John a snažil se bleskurychle srolovat na sedadlo tak, aby jej nebylo zvenku vidět.
Dodávka zahnula na první křižovatce doprava.
„Asi to nebyli oni,“ řekl Greg.
„Ale byli, gangy vždycky jezdí v černých dodávkách.“
„Jakto?“
„No je to stylový, proto.“
„Johne, vrací se!“
Opět se schovali a dodávka tentokrát zastavila přímo u vchodu do lékárny. John zavolal na dispečink a řekl si o posily. Z dodávky mezitím vystoupili čtyři muži v černých kuklách.
„Černé kukly..,“ mumlal si pro sebe Greg.
„To víš, to k tomu taky patří…a sakra,“ zaklel John, když zahlédl tetování na paži jednoho z mužů.
„Co je?“
„Vím, s kým máme tu čest.“
„S kým?“
„To jsou chlapy z Drsních Lopat.“
„Cože?“ zeptal se nevěřícně Greg a po očku sledoval, co se děje venku.
„Gang Drsní Lopaty, tak si říkají.“
„Nemělo by být Drsný Lopaty?“
„Jo, asi jo, ale snad nečekáš správný pravopis od nějakých Lopat.“
Posily ještě nedorazily, ale situace si žádala zákrok, gang se chystal přepadnout lékárnu. John vytáhl svou novou služební zbraň vyrobenou zde v Hellnice. Byla to poloautomatická pistole HX45-Q325-6356MM-GXPLEX68. Mezi lidmi se však lépe vžil název „Odmozkovač“.
John i Greg ultrarychle vyskočili z vozu a namířili na čtveřici gangsterů.
„Ruce vzhůru Lopaty! A fofrem odhoďte kvéry!“ zařval John a nahnul se ke Gregovi, aby mu pošeptal: „To vejráš, jak to s nima umím, co?“
Gangsteři s v první chvíli ani nehnuli, ale pak jeden z nich, asi šéf, křikl: „Odhoďte zbraně! On má HX45-Q325-6356MM-GXPLEY56!“
„Ale pendrek, HX45-Q325-6356MM-GXPLEY56 je polonukleární brokovnice, tohle je HX45-Q325-6356MM-GXPLEX68!“
„Odmozkovač,“ zděsili se jako jeden muž gangsteři.
„Sakra, seš to ty, Johne?“ zeptal se najednou jejich šéf.
Johnovi připadal ten hlas povědomý. Šéf gangu si sundal masku.
„Je to možný? Nazdar Marku!“
Oba muži si šli stisknout ruce a ani gangsteři a ani Greg nic nechápali.

John se s Markem domluvil, že tentokrát nechají lékárnu lékárnou a oni na oplátku odvolají posily a nebudou to prozatím řešit. John si rovněž domluvil s Markem schůzku večer v baru „U chcíplých bradavic“.
Když se s Gregem vracel na stanici, zavalil Johna jeho kolega množstvím otázek.
„Ano byl jsem členem gangu Drsních Lopat. Jo, kradl jsem, přepadával, ale přísahám, že jsem u nich nikdy nikoho nezamordoval ani neznásilnil. Holky mi skákaly na klín dobrovolně.“
„Ale Johne, ty jsi policajt, jak si mohl být na špatné straně zákona?“
„Vyrůstal jsem na ulici, víš přeci, že mě vychovávala teta a ta v té době příšerně nasávala. Bloumal jsem po ulicích a tehdy jsem potkal Drsní Lopaty. Tenkrát byl v naší čtvrti Dickheads každý v nějakém gangu.“
„Co jste proboha vyváděli jako gang?“
„Tak hlavně jsme kradli všechno, co nám přišlo pod ruce. Jídlo, auta, psy, náhrdelníky, prostě všechno. Brali jsme hlavně bohatým..“
„A dávali to chudým?“ otázal se Greg s nadějí v očích, že jeho parťák vlastně dělal dobré skutky.
„Ne, proč bysme jako měli dávat chudým? Ty sme taky obírali, když teda bylo co. Bohatým jsme kradly jen proto, že toho nejvíc měli.“
„Jak si skončil u toho gangu?“
„Byli jsme úspěšní a tak si nás všimli ostatní gangy. Začali pouliční války s Krumpáčema, Valivými Tělesy a Titanovýma Popelnicema. Nakonec jsme dojely na poklopy.“
„Taky nějaký silný gang?“
„Ty poklopy? Ne, kdepak, jen jsme kradli poklopy od kanalizace a chytili nás chlupatý. Šel jsem si na rok sednout a pak jsem nastoupil na správnou cestu. Jak se to tak říká. Ale něco ti řeknu. Nebyly to špatný časy v gangu.“
„Tohle bych do tebe nikdy neřekl.“
„Co? Nějak jsem se ti znelíbil?“
„Ne, je fajn mít parťáka, co byl v gangu.“
„Neříkej mi parťáku! Hele Gregu, jedu na tu schůzku, snad nám to něco přinese.“
„Mám jet s tebou?“
„To není třeba, půjde o setkání dvou bývalých přátel.“

Mark byl po celou dobu schůzky nervózní a neustále se kolem sebe díval. Měl strach.
„Co se děje?“ zeptal se naproti němu sedící John.
„Jen se ujišťuju, že náš nikdo nesleduje.“
„A měl by?“
„Jo, ale k tomu se dostanu. Ty myslíš, že bysme jen tak zničehonic začali přepadávat lékárny a náklaďáky s léky?“
„Ne, tohle nikdy nebylo ve vašem zájmu. Popravdě, ani jsem nevěděl, že gang ještě existuje.“
Mark se usmál a zhluboka vzdechl.
„Víš, tolikrát jsem se chtěla dát na normální práci, ale já….já strašně nerad pracuju. Vždyť víš, jak jsem hrozně línej.“
„Jo, kurevsky línej.“
„A tak jsem ten gang pořád držel při životě. Už to není jako dřív. Je nás jen pár a dělali jsme jen drobné vykradačky, nic velkýho. A pak…,“ ten velký chlap naproti Johnovi se zasekl a vypadal velice rozrušeně.
„Co se stalo Marku?“
„Pak přišli oni.“
„Kdo?“
„Francouzské hole.“
John málem vyprskl smíchy, ale udržel se.
„Co to má být? Nějaký nový gang? Zní to jak název pro nějaký důchodcovský debatní kroužek.“
„Být tebou tak se nesměju, Johne. Je to gang a ano, jsou to důchodci.“
Mark se tvářil vážně, ale John měl problém tomu uvěřit.
„Johne vidim, jak se díváš, ale věř mi, tohle je kurva drsnej gang, žádný sračky.“
„Jak můžou být důchodci drsnej gang?“
„Až je potkáš, a věř mi, to nechceš, tak to poznáš. Začali nás vydírat, že nás zlikvidují, když jim nebudeme shánět léky. To samé se děje ostatním gangům. Ono to teprve začíná, ale normálně chtějí po Krumpáčích, aby jim zajistili v marketech velké slevy. Valivé Tělesa jim zas musí zajistit kvalitní vozíky a hole. Myslím, že je využívají i k tomu, aby jim to vylepšovali.“
„Jak vylepšovali?“
„Sám uvidíš. Teprv to začíná, ale bude to teror. Sám se ještě pořád trochu stydím, že nás ovládá banda staříků, ale do hajzlu, ti jsou tak nasraní a krvelační, že to není možný.“
„Marku, ty vaše lékárny řešit nebudu. Pokud vím, nikoho jste nezabili a jestli se potvrdí, co říkáš, pak je vše odpuštěno. Ale musím je dostat. Dáš mi nějakou radu?“
„Jo, určitě. Chce to hodně zbraní a hlavně…neměj žádnej soucit. Tváří se jak, kdyby měli každou chvilku umřít, ale je v nich nějak hodně života a s ničím se nepářou. Fakt drsňáci.“
„Já ti moc děkuju, Marku.“

John jel domu a pořád si v hlavě přehrával, co mu řekl Mark. Opravdu existuje gang důchodců, který navíc ovládá všechny ostatní gangy? Zažil už přerostlého křečka, ve kterého by nikdy nevěřil, tak proč mu dělá problém uvěřit tomuhle? Snad protože si neumí představit partu dědků, jak o francouzských holích diktují Markovi, co má dělat.
Přijel domů a preventivně si vypnul mobil, aby nemusel mluvit s Gregem, který mu obvykle volal ráno, odpoledne, večer a někdy i v noci. Ten chlap by už potřeboval ženskou anebo přes držku, protože je otravnej jak rákosí v zadku, říkal si John.
„Tak už je to zas ve starých kolejích. Je po dovolené, takže jsi od rána do večera pryč,“ zkritizovala Johna už ve dveřích Emily.
„Mrzí mě to, ale mám nový případ,“ řekl John a dal Emily polibek.
„Případ? Nejmenuje se, případ vychlazené dvanáctky?“ zeptala se zlostně Emily, když z Johna ucítila pivo.
„Ne, opravdu mám nový případ. Ve městě řádí nový gang a já si o tom musel promluvit s jedním svědkem.“
„Tak si hned svědka natáhl do hospody. Proč ho nemůžeš vyslechnout normálně na stanici?“
„Chtěl se sejít v hospodě, tak jsem musel. A přeci tam nebudu popíjet colu.“
„Já normálně fakt napíšu posudek, že seš ochlasta, přijdeš o odznak, půjdeš na léčení a budu tě mít doma.“
„Jsi naštvaná?“
„Jo, to jsem, protože s tebe věčně cítím chlast.“
„Takže zase dnes bez sexu.“
„Teď si mě nasral ještě víc, Johne! Bez sexu dnes, zítra a vůbec…do odvolání!“
„Tak to se půjdu ožrat,“ pokrčil rameny John a bylo po hádce.


Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je sedm + dvě ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter