#seskveč

hradčanská
vystoupit tam kde to bylo tvoje
nalézat nové pokoje
nabíledni prázdno

dlouho nezarámovaný obraz
práší se ze mě a není kdo by mě zametl

praha mě polyká
vyvrhá tam kde šlapu po špičkách
jsem zde a všude

nerozumíme si s dnešní dobou
je nepřehledná a já věřící
věřím v boha
ne církev

nemůžeš pořád oddělovat
sebe a mě, tebe a je, mě a se
křičíš na mě uprostřed mlýnské kavárny

ach foucaulte
ach derrido

jsi paradox a ja paraořech v krabici v návěsu tiráku

jaké by to bylo milovat inženýra nebo specialistu IT
bylo by to přesné
to bych ale také milovala švýcarské hodinky
zatím ne

"podle nosa poznáš kosa"
mami vždyť jo 

praha 1905 drtikol váže ženy ke kříži
možná že spíš hledám cestovat časem v papírovém modelu letadla

klobouček po prababičce
"nezašij si rozum"
říkáš když jsem se ti málem ztratila 

dlouhá nitečka líná děvečka

dohonit seskveče
i když možná není
už nevěřím v sílu rorýsů 

"piš básně to ti ukáže když nebudeš vědět
básníci jsou padlí mystikové"
říká sylva co našla šlitra na druhý straně břehu
peřiny se tehdy bělostně leskly
jako pěna když třeš cukr a bílky

skrývaly chomáče cizích vlasů
žila pak ve vakuu s indiány a znovu se hledala

když prý děláš umění
můžeš se chovat výstředně 

platná pravda bez průkazu totožnosti

tuhle únavu nevyléčí spánek s kinderilem
lemuju krajkované límečky