Rita VIII

 

Už nejsem malá. A zároveň jsem. Malá čarodějnice, která občas potřebuje lidský dotek,
protože sama není úplně lidská. A kdo nakonec je. Naučila jsem se smát i plakat, naučila
jsem se i žít? Dělat věci nakolik jdou (smích) Víte, naučila jsem se jednu věc. Vnímat ty druhé
ne jako „svoje okolí“, ale opravdu jako je samé. Přišlo s tím něco zvláštního. Něco s časem –
něco s prostorem.       
     Chci být pořád tu, na autopilota si už ani nečistím zuby. Dnes večeře při svíčkách, bude
legrace. Už to vidím, stejně jí budu vařit zase já...

 

(konec)