to křídel vábení vnímám v odrazu kaluže jenž vykouzlil jarní déšť rozbíhám se za třepotáním a myšlenky nechávám za sebou zmizel jsi mi ve větvích jabloně zalité zlatým míčem který provoněl matku plodů - zárodky okvětí
omámena vůní se protančím s lehkostí motýla do náruče louky jejíž koberec je utkaný z tisíců barev možná i víc - kdo ví
cestičkou mezi novým životem
našlapuji opatrně - jak jen dokážu rozmanití zpěváčci se předhání ze všech zákoutí tóny jara dokreslují tu dokonalou krásu -mám strach že se probudím a vše pomine
jdu však dál májovou cestičkou a vím - není to sen...
|