Sadahzinia: MAYIATIKO (Kouzelný květnový věneček)
(V Řecku na 1.máje vezmou květiny, sešijí je na proutky a pověsí si je zvenku na domky, aby jim přinášely štěstí)
Přináším vám spoustu dárků – teď je řada na mě!
zhluboka do sebe nadechuji vůni května a zakláním hlavu
dívám se na slunce, vlasy mám rozcuchané, protože je táhnu na zem
a každým rokem na nich nosím věneček z květin
zastavím se, osvěžím se, zpívám si písně
jdu kolem s ozdobami a odolávám podvodům
dýchám zhluboka a vyfoukávám kolečka vzduchu
není čas na černé mraky
jaro tančí už dva měsíce
udělala jsem si nektar s vodou, abych uhasila žízeň a ukojil mě
abych tě našla – ačkoliv jsem nemohla – dívala jsem se na zem a na oblohu
od úsvitu jsem přicházela na svoji cestu, cestou jsem viděla kouzelné věci
tisíce drobných zázraků
úl se mi díval přímo do očí, celá příroda se smála
vše mi došlo s vínem a polibkem
bála jsem se všech věcí, co zůstaly nevyřčeny v zimě,
ale v květnu to všechno vypadá nekončící a všechno je řečeno lehce
jaro kropí oheň s dárkem dešťů s kouzly a věnečky Máje
Živote, upleť mi májový věneček
abych ho nosila na krku tohoto prohnilého světa
abych zabalila stud a krev do květin
probuď se jaro s magií
naplň pro mě měsíc, udělej armádu hvězd,
pošli mi něco pikantního – chuť léta
a jako nůž přetnu zimu
Strom klíčí v prostředku země
a nervy jeho kořene vyluzují tajemné šustění, nezvyklá slova
přichází jaro, můj červený osude
probuď se a řekni mi své sny!
probouzím se, abych byla blízko tebe
se zlobou nejvíc nádhernou a jinou
a lákám je vůněmi, váhou tvého mládí
vzbudila jsem tě tvrdě, já vím
ale uvidíš, navléknu si věneček dvakrát
kolem hlavy, lano je moje duše a nit je nepořádek ve světě
možná bych si ho měla uplést zase s trny
jinak z toho nikdy neuniknu
nebo najdu způsob, jak je okouzlit a vydržet zkaženost
zahalím stud a krev do květin
seberu chvíle v jejich prázdných srdcích
spojím kouzla života na zemi a to uvidíš!
přání zavoní a hlasy na neděli
které ti osladí hrdlo a srdce smíchem
a díky nim zůstaneš vzhůru za jarních nocí
Legendy zaživa nikdy na sobě nešetří
Emfatická legenda v Lili její čísla vlily v povětří
Náruživá atmosféra z její vlnící se siluety
Kouzelnické triky jejích předků před x lety
Amor vyleští parkety, říká, je grandiózní ploužit s ní balety
Vlčí máky vybarví její letní louku
Líbá se a miluje za úsvitu, Brouku
Autenticky rozdává radost žití
Dárkem pro ní může být voňavoučké kvítí
Eskymák jí láká, má sněhové pečivo i zmrzku
Nikdy neodmítá kulantní návrhy vbrzku
Komu svěří svoje touhy a hlavní roli v domě?
Ať si říká kdo chce co chce, je to výzva pro mě…
VELKÉ PLÁNY
Sinusoida plná zvratů, překvapení střídá náhody
život je film znalců, buďme společná díla přírody
čas posouvá hranice a dny se krátí
v osobním přičinění se povedené dny vrátí
proto skotačící revue i u flegmatika
republika, exotika, ven mi láká turistika
a Ty můžeš tiše sedět a svou mysl pozvednout
cestou ubíhají kilometry, přeješ si zhubnout?
nebo projížďku na kole a usednout do člunu
na řeku se těšit jak na modrou lagunu
a zároveň dát sbohem všedním povinnostem
zmizet venku s batohem a cítit se hostem
na planetě široké od úsvitu do šera
mám ji před očima, vegetace v rose smáčela
boty nebo kola aut, tahle cesta vede v houští
tulák Jirka není sám, chuť poznávat neopouští
Napůl stůně a pak se vybičuje na vysokou horu
udělá si rekord ze zdolání obzoru
udělá si fotky v úhlopříčném prostoru
a zas potáhne zpátky přes pár rigolů
teď potřebuje vzpruhu, jak leze zpátky
s přítelkyní dopřeje si za čas Benátky
a provede jí stranou od mumraje davu
on jí imponuje, že splňuje představu
zaručeně pravé, ne odbité halabala
čáry máry záludně, tomu by odolala
víc ocení slova filantropických básní
a s lehkou hlavou špacírují jako hosté lázní
mají v duši pomněnku, jsou lehké dva gramy
mají vznešené ideály, pánové vítají dámy
jako našinci a cizinci, co platí minci za minci
když máme doma Mona Lisu, tak živost poučného da Vinci
že už prý neexistuje s našinci zabřednout dál do podsvětí
tenhle tah je dospělácká šachovnice, políčko lekce dětí
být hluchým v přání na tahu, a pročpak? samolibí spáči
život je hra na sny a holce se má splnit, co si ráčí
organická Olympie olympijská zlatá alchymie
jak si jednou věří, pod pokličkou mrká magie
na biologická bádání a škádlení každou něžnou užije
předávaj si informace, kde jsou, kde to tlačí
jenom frigidní se mračí a úpí, že to stačí
Velké ideály velké jízdy nejsou rozpory o blbosti
objev srdce v labyrintu Světa, ať zahání bolesti
a objevy a ztráty nejsou známky katastrofy
je perfektní se povzbudit a cítit se jak profi
každé ráno půjdeš zpátky do džungle zvané Svět
když riskuješ, poznáš nepoznané
a večer jde jen málo poznat
co je večer?
na obloze hvězdy
Vznešeného ticha
a Tvůj milý
ve Tvém objetí
řekni mu nějaké dojetí
řekni mu
Sebedál ať půjdeš do kraje, můj milý
budu Ti po boku země lán
i na nejvyšší vrchol vyšplhám
pokud mi budou stačit síly
neoddělí nás ani ten nejhlubší oceán...
Ledová noc nebude mrazivá, můj milý
ani tropický den nás neroztaví
budu stále po Tvém boku
dokud mi budou stačit síly
dokud smrt mé srdce nezastaví
:) |