Kdy vlastně začal jsi mé dny prodávat,

aby zbylo víc pro jinou?

Vím jen, světlo dní

že se mnou umíralo, 

když tmu lámala jsem si do čaje,

abych mohla 

zbaběle 

zas o něco dřív.

Tak jako poslední letmý úsměv nevěděl, 

že je poslední,

že se nevrátíš 

pochopila jsem

příliš pozdě.

Když teď dívám se do hloubky

cítím už jen 

pouta

měkké hlíny.

Snad osud

mě dohnal 

i pro sebe 

nějak dřív.