Jako vánek rozechvívá srdce zvonu,
zvuk písní se vrývá do duše,
duhové barvy v pohádkách...
Země zpívá píseň, vítr nás může odnést
do jiné doby, na jiné místo,
do jiného objetí...
Listy červenají, noci chladnou,
období se mění a čas běží...
Listy se objevují na stromech,
je stále tepleji,
dny se mění v roky a čas běží...
Proč mít strach ze svobody,
když srdce tluče?
Všechno se mění a čas běží,
třeba jen v našich myslích...
Vítr utichl, ale zvony stále znějí,
stromy rostou a ukryjí nás ve stínu.
V zrcadle se odráží upřený pohled
a všechna tajemství se odkrývají...
A i když čas běží do budoucnosti,
nezapomínejme na minulost,
zůstává v našich srdcích a šeptá
"Jednou se vrátím..."
|