Už někdy zapomínám,
co si mám pamatovat.
K životu potřebuju čím dál víc papírů.
Smrtka mi jde po krku
a nemám se zač schovat;
až teď jsem rád, že jsem se dal na víru.

Je to tak jednoduchý,
to snad i křesťan chápe:
nikomu neubližuj; svědomí čistý měj.
Pořád ten stejnej flanďák,
co za štěstím se sápe.
Hřích? Neexistuje. Svět není ošklivej.

Mám pletky s náboženstvím
(a míval jsem je vždycky);
že jsem chtěl znát řešení? Tak prosím, tady je.
Teď je mi jasný jedno -
řeknu to poeticky:
Bůh se mi vždycky chechtal.

A teď mě zabije.