Adam(ov) a milování

Ve spiritu noci

prosvitují měsíce světel 

pobledlým nádražím

a v zákoutích přebývá genius loci

vlaky projíždí na kraji města

a v dálce – voda si pohrává se stíny 

v Adamově – v malém městě ze sna

Děvčata trhají květiny

pro lid spící

dávno pod nimi

v konečném odcizení

na hřbitově Osvobození

Čtvercové fabriky na kraji silnice

okolo divu přírody

po lásce teskníce

-branou ke krasu moravskému

přes brněnskou zádumčivost

skrz roční krásu - něhu

dopadá na mě těžká lehkost

podzimního milovaní

V neznámých měsících 

vyměňujíce dvojí sliny

v polibcích

šeptáš mi něžná slova

Adame – padlý anděle z nebes

na Tvém hříchu teď stojíme

zas a znova