Přes díry ve tmě míhají se
zrychleně přehrávané sekvence
dlouhých konců a krátkých návratů. Zbytečně.
Kde chybí body protínání
ústa nelíbají,
vdechují i vydechují JEN
přesně mířené bubliny výčitek.
Po všechny večery v nich vytrvale běží němý film.
Studeně cizí sny
teď ve mně spí,
když ždímám naše touhy
do dlaní jiných.
Po
zavírací době
nemůžou mi dát
co chtěla bych.
Prý ani ty UŽ to neumíš.
Nezbývá než sfouknout svícny,
a jakpak to bylo? Ach! Sto roků spát.
Tak tedy uhladit neposlušně červené šaty
a hlavně nezapomenout věřit.
Umím to ještě…?
Jen aby přišel.
Jen aby vůbec byl!
|