…jo ono se to řekne, jseš mladej, nadějnej, ochotnej a odvážnej, a navíc hraješ na grumle, tak budeš mít hudebku, ale co pak s tím, to mi tedy byl čert dlužen a teď babo raď, ale musíte se s tím nějak vypořádat, neboť to byste potom za moc nestáli, ale je to vo hubu, to zase jo, a zvlášť taková hudebka, to snad každej má rád, to je vlastně takovej vodpočinkovej předmět že a proč z toho někomu dávat dvojku, když je to vlastně nespravedlivý, neboť někdo umí zpívat tak nějak od Pánaboha a druhej, kdyby na něj pad pivovarskej valach, tak ani voko a ještě ti řekne: Ses posral, ne, a zazpívat si, to vlastně relaxace a velká legrace v jednom, tak proč z toho dělat volbu prezidenta, prostě si s nima něco zazpíváš a je to, protože předci zpívá keždej rád, to je ale dobrej plán tak na jednu dvě hodiny, ale když máte připravit program na celej rok, a to v osmičce, kdy už má každej vytříbenej smysl pro kulturní vyžití a nemůžete se před nima objevit jen tak s něčím, tak to je dost nářez, věnoval jsem tomu asi tři odpoledne, abych si sehnal zajímavý nahrávky, mám docela dobrou sbírku, hlavně blues, klasiku, Cepelíny, Martinůa, chill outy a nějakou tu wertinu, já mám Finy a vůbec seveřany rád, to je takovej zdravej národ, čistý lesy a řeky a hlavy podle všeho taky mají, ono to bude asi tím, že ten ostrej vzduch jim čistí krev asi dvakrát rychleji než nám, to se pak pozná na tom, jak mají rádi svou kulturu, neumím si představit, že by nejpopulárnější česká kapela hrála tradiční folklór, to těžko někdy ty Islanďany doženeme, voni mají ty termální elektrárny a my Temelín, to je pak všechno jasný, alespoň tedy mě, když pak slyšíte o zemětřesení a nebo o bouračce, je to jako blesk z čistýho nebe, jak jsme ze všeho vyšisovaný, to je hrůza, ona někdy stačí taková nevinná hudebka, to by jste se divili, přátelé, když se to sejde, to je někdy neuvěřitelný, ty věci, co se dějou, jako třeba u nás dneska  tradiční chaos,  sportovky jely na soustředění, ale osmička tam zůstala, že se bude normálně učit, ale dnes tam příjdu a tam jsou 4 lidi ze dvanácti, že prej jeli ty ostatní taky a že se teda nebudeme učit, neboť to prý stejně nemá cenu a já na to, že se neučíme nikdy, neboť ono to nikdy nemá cenu, tedy s nima, a tak že si tedy místo dějepisu prý vezmeme hudebku, že si chtějí zazpívat,  a tak jsme šli k piánu a já, co že si chtějí zazpívat, byli tak děti z osmičky a sedmičky, a oni, že prej teda nějaký písničky a já na to, že teda asi sotva něco jinýho, tak jsem začal hrát něco jednoduchýho – pro začátek Skákal pes, to by mohlo zabrat, znáte to, udělá se nějaká legrace, rozpustí se zbytečný ostych, začnou padat návrhy na další písně a tak, nemusím předci hned spadnout ze židle u piána, abych pobavil,  ale oni se začali smát, asi po dvou minutách, když to poznali, že prej to je pro malý děti a tak jsem ji řekl, že to nevadí, že si to klidně zazpívám s nima, že mi je to jedno, že je to dobrá píseň a že tedy :raz, dva... a oni vůbec nezačali a jen se tlemili, že to je trapný, tak jsem jim řekl, co že teda si chtějí zazpívat a oni že nevědí, tak jsem vzal náš zpěvník, který jsme setavili pře dvěma roky, aby děti měli z čeho zpívat, protože jsou to trotli a nepamatují si ani jeden text, to je strašný, když pak jedete na výlet a oni v autobuse jen řvou, až z toho řidič leze po čtyřech místo aby pořádně řídil a kouše do volantu, aby nešel zakousnout je, tak jim člověk třeba řekne, že si radši něco zazpíváme, ale oni, že je to trapný, že se na to vyserou, a nakonec zjištíš, že vlastně ani žádnou písničku neumí, tak maximálně několik hrdelních výkřiků z nějakého radiohitu, co se ti nasírá do uší kdykoliv omylem pustíš rádio, a že je to vlastně trapný něco zpívat, to ti klidně řekne a má přitom walkmana na uších zapnutýho na plný koule, že jsou to spíš repráky a ne sluchátka, tuhle jsem přišel na hodinu a tam nějakej borec sedí a má zapnutýho walkamana, někdo se mě na něco ptal, já mu chtěl pochopitelně odpovědět, ale v tom jsem zaregistroval ten nářez, tak se na něj podívám a on se dívá na mě, celá třída ztichla, já jsem nic neříkal, ostatně jsem nevěděl co, ono se na to mnoho říct ani snad nedá a on se na mě dívá, no držku bys mu rozmlátil v minutě, to si kuř, ale on nic, tak jsme zůstali v napjaté pozici asi pět minut, pak se něco stalo, asi mu to docvaklo, sundal si jedno sluchátko a zeptal se, jestli si může poslouchat, já na to naprosto klidně, že ne a on se zeptal, proč a já mu na to, že mě to ruší, a on že teda to vypne a já na to, že by to bylo super, tak takový hovada, který se tomu ještě zasmějou ti pak řeknou, že zpívat je trapný, tak jsem otočil list  a tam byla nějaká píseň od Nohavici, a já na to, že je to bomba a že to určitě znají, že je to sranda, ale nikdo neznal, tak jsem zkusil další, ale to prej taky néé, tak jsem řekl, že si tedy dáme, když jim ta popina nejde, nějakou národní a bylo z toho děsný haló, jako kdybych řek nějakej fór, a když se všichni uklidnili, tak jsem se jich zeptal naposledy, co by si rádi zazpívali, a oni, že umějí jen národní hymnu, tak jsem ji začal hrát a oni začali do tý tklivý melodie řvát: Nad Tatrú sa blýská, tak jsem to zabalil, s tím že na to tedy opravdu nemám náladu, na to jsem nechodil bůh ví kolik let do hodin klavíru a že przní národní kulturu a celkovým rozhledem jsou na úrovni nejhlubších vrstev prehistorických žabích sraček, což jsem si ovšem pouze myslel, ale dal jsem to najevo nápadným úšklebkem, pročež se všichni znovu začali smát, to si pak připadáš jako dokonalý blb, a na to jsem tak dlouhou dobu studoval a ještě ke všemu historii, takže si pak připadáš jako vůl dvojnásob, nebo´t je známo, že se všechno opakuje a měl bych to teda vědět  a náležitě se z toho poučit, ale to já néé, a dobře mi tak, možná že jednou až se mi vymění krev, tak na to přijdu, a jen doufám, že nebudu mít tu smůlu, že nablízku nebude zrovinka stát někdo, s kým bych si nemohl ani zazpívat…