přežili jsme vlastní krev

teď je příliš tiše v bytě

a v srdci se drží hněv.

Vím jen to že bylo naše

a že mělo dlouho žít

neochutnalo ještě kaše

a nemoc mu dala život vzít.

Lásky jsme mu dali

stokrát víc než je možno dát

a přece nám ho vzali

a nenechali ho ani hrát.

Co může být více kruté

než když muž se ženou dítě ztratí

ptám se po stopáté

proč rodiče tak draze platí.

Čas prý léčí všechnu bolest

snad i s velkým smutkem

najdem sílu mít opět ratolest

a všichni šťastni budem.

Nepřeji nikomu, aby se mu tohle stalo.