|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Začátkem roku 2025 bude mít Praha už jen asi 80 obyvatel. A kolem roku 2060 zanikne úplně. Postupně zaroste lesem a okolo nebude živé duše. A za dalších sto let už jen pár nadšených dějepisců bude mít ponětí o tom, že takové místo kdysi existovalo. K tomuto pochmurnému zjištění došel Juraj v krátké době mezi štípáním dříví a krmením králíků. Stačilo mu jen použít trochu zdravého rozumu a přijatelnou dávku představivosti. Neměl z toho ale moc dobrý pocit. Ale naproti tomu ho docela těšilo vědomí, že on sám se toho trudného konce už nedočká. Žil stranou všeho dění, ženu neměl, o žádných vlastních dětech netušil a před rokem se z něj stal filozof na volné noze, takže měl spoustu volného času. Mohl si dovolit přemýšlet, počítat a nikam nespěchat. „Vy se máte,“ řekl věčně hladovým králíkům a mimoděk si představil sám sebe na pekáči. „Už asi blbnu,“ pravil, uklidil koš se zbytkem sena a odešel do domu, aby nebyl králíkům pro srandu. Zjistil, že předtím zapomněl vypnout televizi, a opět si uvědomil, že pomalu stárne a blázní. Rozhodl se však, že toho dne o tom nebude sám se sebou polemizovat. A že se bude jen bavit. Vytáhl z knihovny knížku Jiránkových kreslených vtipů a hodinu v ní listoval. Když byl hotov, vyměnil Jiránka za Renčína. Po další hodině přešel ke Kantorkovi. Nakonec zjistil, že je už od smíchu úplně vyčerpaný a že má hlad. Nasedl tedy do auta a odjel do Lučence na oběd a pro větší nákup. Za hodinu a půl už byl zase zpátky v malé slovenské obci Praha, kterou založili husité a jež je poprvé písemně zmíněna roku 1443.
|
|
|