Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Úterý 26.11.
Artur
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Jedno jméno
Autor: Pierre Bosquet (Občasný) - publikováno 14.2.2003 (00:16:43)

Tak a je to ! Vejde do místnosti a zaklapne za sebou. Pokojík je vymalován uklidňující cihlovou barvou. V rohu postel se zmuchlanými pokrývkami a uprostřed místnosti stůl se dvěma židlemi. Na jedné sedí nahá dívka. Dlouhé zdravě lesklé vlasy jí spadají až na ramena. Dívá se na něj a nesměle se usmívá. Rozhlédne se kolem a pak váhavě přisedne ke stolu.

„...mmm...tak...jak se jmenuješ ?“

Je nesmělý. Jeho pohled těká z jednoho koutu místnosti do druhého. Všimne si druhých dveří vedoucích z místnosti naproti těm, kterými přišel.

„Proč ? Copak ti nestačí moje krásná tvář ?“

Je klidná. Naprosto vyrovnaná. S hladce smetanovým usměvem na rtech.

„Já jen...chtěl jsem jen vědět, jak se jmenuješ.“

„Ale copak ti nestačí má pevná ňadra ?“

„Proč mi nechceš říct své jméno ?“

„Nestačí tí snad můj klín, je kyprý a tak úrodný ?“

„Já...vůbec tě neznám !“

„Neznáš mé jméno.“

„Neznám tě, nech si svůj klín, svá ňadra...vůbec nic o tobě nevím...“

Vyskočí a běží ke dveřím za jejími zády. Dívka klidně sedí, ani se nehne. On za sebou zabouchne dveře a přitiskne k nim ucho. Naslouchá. Tlumené hlasy z druhé strany...

„Můžu si sednout ?“

„....“

„...no...tak jak se jmenuješ ?“

„Copak ti nestačí má krásná tvář, má pevná ňadra, můj úrodný klín ?“

„No...stačí, proč ne, jen jsem...“

„Už nemluv a pojď si lehnou.“

„Už jdu...hned tam budu, lásko...“

...

Opře se o dveře zády a oddechne si. Pak se rozhlédne po pokoji. Je prostornější než ten první. Zdi jsou vymalovány hráškově zelenou. Tu a tam se odlepuje omítka, hlavně na stropě a v koutech. Místnost je prázdná, jen uprostřed stojí prostorné lůžko s mnoha polštáři ale bez přikrývek. V posteli leží žena. Je nahá a zkoumavě si ho prohlíží.

„....mmm...ty jsi hezounek...pojď ke mě...“

Žena k němu leze po čtyřech. Její plná ňadra se vábivě komíhají. Posadí se na kraj postele.

„Jak...jak se jmenujete ?“

„Copak na tom záleží, kocourku...pojď ke mě...nelíbím se ti ?“

„Líbíte, jen jsem chtěl znát vaše jm...“

Žena si vyzívavě olízne prst a zajede rukou do klína. Sykne a...

„Jméno...k čemu ti bude, copak ti nestačí můj otevřený klín, má hladová ústa? Tak na co čekáš, necháš mě snad, abych si to dělala sama ?“

„Já...já...nechte si svůj klín, svá ústa, nezajímají mě...“

Proběhne kolem ní. Vrazí do dveří na druhé straně místnosti. Zabouchne za sebou a zvědavě naslouchá. Na druhé straně vrznou dveře.

„No, ty jsi teda pěkně rostlá kočička...pojď k pánovi.“

„...mmm...“

„Tak jo, vezmi si, co chceš...aaach“

...

Zhnuseně se odvrátí. Octl se v další místnosti. Omítka se odlupuje ze zdí a ty jsou na mnoha místech popraskané. Uprostřed místnosti stojí stůl a u něj dvě židle. Jinak je místnost prázdná. Na jedné židli sedí stařena. Její vrásčité prsy zvadlé na pohublé hrudi. Váhavě jde ke stolu. Je prostřeno. Z talíře se kouří. Posadí se a dá se do jídla. Po očku sleduje stařenu. Ta na něj lačně zírá a olizuje si bezzubé dásně.

„Jak...,“ polkne, „jak se jmenujete ?“

„Pročpak tě to zajímá, chlapče,“ zaskřehotá stařena.

„Tak...zajímá mě prostě jak se jmenujete. Sedíme u jednoho stolu, tak...“

„Moje jméno není důležité. Copak ti nestačí můj vývar ? Copak ti nestačí to teplo...cítíš vůbec to teplo ?“

„Já...“

„Necítíš...to jste vy muži !“

„Ale to jo, jen to je takové anonymní, když neznám vaše jmé...“

„Jméno, jméno...je to tak důležité, já jsem já, na co je ti jméno ?“

Babice se zvedne ze židle. Uchopí jedno ze svých povadlých prsou, zvedne si ho k ústům a kousne se do bradavky. On vyprskne hlt polévky. Rychle vstane od stolu. Židle se s rachotem zvrhne. Utírá si bradu do rukávu a přitom obchází stůl.

„Ne, ne...nedělejte to...“

„Kam jdeš, chlapče, neodcházej, ty už mi neutečeš...“

„Neeeeeee !“

Rozrazí dveře a prudce je za sebou zabouchne. Přerývaně dýchá a napjatě poslouchá, co se děje za dveřmi. Na druhé straně kroky. Někdo přisune židli ke stolu.

...

„Už jsi dojedl ?“

„Dojedl, teď bych si dal...“

„Co si dáš teď nech na mě ! Jen klidně seď.“

„Co to...to ne...neeeeeee !“

...

Zdrceně se otočí do další místnosti. Co ho asi čeká tady ? Otočí se do prázdna. Všude tma a ticho. A pod nohami...prázdno. A padá. Dlouho padá, šaty v cárech mizí kdesi za ním v nekonečné temnotě. Pak zahlédne tvář. Je mu povědomá. Bezmasá tvář a zkažený dech. Chuchvalce vlasů na holé lebce. Prázdné oční důlky.

„Jak...se...jme...nu...je...te ?“

„Chceš znát mé jméno ?“

„A...ano .“

„Říkají mi Smrt.“


Poznámky k tomuto příspěvku
centaur (Občasný) - 15.2.2003 > Acha, jaká škoda s tou Smrtí... do tý doby to bylo zajímavé, ale pak... tohle je ohranější než padesátliteý flašinet, promiň.
<reagovat 
 Pierre Bosquet (Občasný) - 17.2.2003 > centaur> Nojo, já si říkal...neblbni, nedávej to tam, centaur ti to zdrápe!!! :)...a pak jsem si zase řekl...ale co, tak ať, stejně mi trochu narost hřebínek, tak ať mi ho srazí (to samé platí pro Golema v plastiku :) a on se apoň vyřádí a na někoho jinýho bude hodnej :o))) Omlouvat se snad nemusíš...je to jen tvůj názor...je fakt, že když budeš první a napíšeš negativní kritiku, pozitivní se už asi nedočkám, tak už to tady někdy chodí, tak to "promiň" si možná myslel takhle(?) To že smrt(a její personifikace) je ohraná jako padesátiletý flašinet(ba dokonce ohranější!) je tak nějak pochopitelný, provází lidstvo od nepaměti, takže to že se v literatuře(a nejen v ní) objevila už nesčíslněkrát je skoro samozřejmý. A nakonec...ta "Smrt" je jen logickým vyústěním mé počáteční myšlenky(samozřejmě nikterak originální! :)...to že něco(život) končí smrtí, to snad není tak zavrženíhodné...možná jsem ji měl pojmout nějak jinak...třeba tam měla být jen úplně prázdná místnost. Stalo se...normálně bych asi nereagoval, protože v podstatě máš pravdu, ale to "promiň" mě nějak popíchlo :)
<reagovat 
čtenář marcela - 17.2.2003 > ....a me se to libi!! Při popisu starší damy se mi neudělalo nejlépe, asi oběd mírně odložím.
Body: 5
<reagovat 
čtenář Eva - 17.2.2003 > Neboj Peetea, přináším pozitivní kritiku. Moc se mi to líbí (stejně jako Tvoje ostatní povídky). Máš talent! Centaur si holt nedělá vrásky a co na srdci, to bez obalu na klávesnici, že?
Body: 5
<reagovat 
Kimmer (Občasný) - 17.2.2003 > Není to špatné, smrt mám rád
Body: 3
<reagovat 
centaur (Občasný) - 17.2.2003 > to promiň tě popíchnout nemělo, ze začátku se mi to docela líbilo, mohlo se to rozehrát v něco velmi zajímavého - zdálo se mi, když tam ale přišla ta pointa tan natvrdo, tak jasná a určující a navíc ohraná, zklamalo mě to; protože pak bylo zřejmé, že všechno to směřuje k té jedné Velké závěrečné myšlence, a to mi prostě ten text srazilo dolů
<reagovat 
 Pierre Bosquet (Občasný) - 18.2.2003 > centaur> mě by zajímalo, co je podle tebe ta Velká závěrečná myšlenka...v tomhle konkrétním případě...neber to jako popíchnutí, jen mě to zajímá...nešetři mě, prosím, klidně mě sešlehej odborným výrazivem, já už se tím nějak prokopu (nakonec, od čeho máme slovníky cizích slov)
<reagovat 
Kelly (Občasný) - 18.2.2003 > Téma smrti je sice poněkud ohranější, ale dopracoval ses k němu hezky...
Body: 3
<reagovat 
 Pierre Bosquet (Občasný) - 18.2.2003 > Kelly> No to je právě ten můj syndrom poslední věty(sloky, odstavce...) Skoro vždy je to ta nejemotivnější část textu a pak to svádí k domněnce, že je to i hlavní téma...to hlavní bylo to, jak ON hledá cosi, dá se říct, bezvýznamného...hledá jména, snaží se vše pojmenovat (snad hledá pravdu)...za ním jde někdo, kdo se neptá na nic a bere (i to přináší sice svá rizika, viz. znásilnění babicí v třetí cimře ;)...a teď kdo má víc ??? Je to samozřejmě trošičku zextremizovaný, ale to aby to vyznělo, tak jak má, na tak malém prostoru...nevyznělo...:)))...snad příště...
<reagovat 
Kelly (Občasný) - 18.2.2003 > ALe jo, to hledání jmen se mi dost líbilo... i to braní bez ptaní... znám oboje

<reagovat 
centaur (Občasný) - 18.2.2003 > cizích slov nebude třeba, zkrátka to všechno spěje ke smrti, útěk od začátku do konce, jen smrt je definitivní a poskytuje zastavení koloběhu; člověk se dozví, co se dozvědět chtěl, ale už mu to bude k ničemu;
<reagovat 
 Pierre Bosquet (Občasný) - 19.2.2003 > centaur> no tomu se nedá nic vytknout, snad jen to, že to není hlavní motiv této "povídky"...to hlavní, co jsem chtěl říct...viz. odpověď Kelly...prostě se mi to nepodařilo správně vyjádřit, takže kritiku si zasloužím
<reagovat 
Kapucín (Občasný) - 26.2.2003 >

Ale podívejme se, uvozovky! :o)

Musím říct, že ten konec mě taky zklamal. Začátek je parádní, s takovou bizarní atmosférou, až jsem čekala... no, něco jinýho prostě.


<reagovat 
orbil (Občasný) - 15.4.2003 > peetee, když víš, že to tou poslední větou srazíš, tak proč ji tam stejně vždycky napíšeš. hma-aa?
<reagovat 
 Pierre Bosquet (Občasný) - 15.4.2003 > orbil> páč mě osobně to ten text nesráží, píšu nejlíp jak to v ten moment dokážu a věřim tomu co píšu...a někdy to holt přeemotivuju ;o)...i v tomhle se snažím zlepšovat
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je pět + tři ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter