Jedu kolem kostela

svatého Františka

na chodníku stojí postava

je to jeptiška.

Náhle nastaví palec k stopování

snad mě zrak nemámí

od kdy ženy spřízněné s Bohem

jezdívají stopem.

Říkám si nu co třeba ji pomohu

a už mi jeptiška nastupuje do vozu.

Ptám se jí "kam to bude sestro"

a ona udělá takové zvláštní gesto.

Pochopil jsem dobře co po mě žádá

sama by to auto řídila ráda.

Říkám si co zlého potkat může mě

a už si místa měníme.

Cestou kterou jedem dál

stále šlape na pedál

samozřejmě od plynu

stále rychleji míjíme krajinu.

Já jsem strachy bez sebe

a ona má zase pocit

jako by jela do nebe

a ve tváři má klid.

"Sestro jak daleký je cíl

rád už bych tam byl

a měl tuhle cestu bláznivou

chvála Bohu za sebou."

"Však už brzy docela

vidíte tu věž kostela

jen tady vyřídím co mám

a jedeme zas k nám."

"To snad není pravda

to mám zase jet s Váma

jednou mi to stačilo

podruhé by mě to zabilo."

"To jsou silná slova synu

zpátky zas přidám plynu

času na zbyt není

vrátit se musím do setmění."

Kola prudce zastavily

a mě do auta naložily

představte si zvon

veliký jako hrom.

"Ten náš odpoledne dozvonil

a místní farář nám dovolil

vzít si jejich náhradní

teď rychle ať stihnem večerní modlení."

Jakou já mám naději

že nevezme nás ďas

ona jede stále rychleji

mě selhává hlas.

Konečně je nu svatý František

a už před ním čeká houf jeptišek

síly mají dost to mi věř

nesou ten težký zvon vysoko na věž.

"A hned ho rozzvoňte protože je čas

k večerní modlitbě

ten má ale hlas

bez zvonu se modlit nejde.

Ten musí slyšet okolí

ať se taky modlí

modlitba pomůže ti z nouze

když se myslí vážně pouze.

Vidíš jak jsme ho potřebovali

a ani jsme ti nepoděkovaly.

Děkuji ti synu hlavně ta to

že jsi mě poprvé v životě nachal řídit auto."

Měl jsem co dělat ať se na nohou udržím

vlastním uším nevěřím.

Jsem hloupý jako opičák

copak jeptišky mají řidičák?

Tak se mi to prostě stalo

ze začátku mě to vzalo

taky jsem se autem bál

později jsem se tomu smál.