Chlupatý ženský Jak člověk stárne, stává se z něj chlupatá ženská a je mu zima. I mě to potkalo. Tak nějak jsem si v klidu stárnul, až jednoho dne, kolem poledne. Je zbytečné volat záchranku nebo policii. Raději bych byl papežem, nebo monsignorem, ale vím, že jsem mohl skončit i hůře: jako jorkširský ratlík, jenž má problém voznačkovat silnější kmen. Pořád jej obíhá, nemůže si vybrat místo a v podstatě mizí ze světa. Dopadl jsem vlastně dobře. Nicméně, hned po snídani jsem odjel do kanceláře, kde na mě již čekal natlakovaný šéf. Z mé proměny měl ohromnou radost. Musel jsem mu slíbit, že s ním o víkendu půjdu do Zoo. Netušil jsem, že zabírá na staré, chlupaté ženské. Jen se nesmějte! I na vás to někde čeká. Začínám mít pocit, že nikdo jiný na světě ani není. Chlupaté ženské ovládají burzu i extraligu. Vyprávěl jsem vám, co se stalo před léty. Dneska jsem normální jako každý bezvýznamný člověk. Je ze mě hladký, žlutě nalakovaný značkovač jízdenek. Tím bych jako jorkšír být nemohl. Cestující mě mají rádi a každou chvíli mi něco podstrkují. Doufám, že mi z toho nevyrostou chlupy a nezačnu štěkat! - Haf! Haf! Haf! |