Bitva u Domažlic 14. srpna 1431 – Prokop Veliký

                               Fantasy povídka

                                          Derby

                                      Část druhá

Úterý 14. srpna večer   

    Vstoupili do místního hostince unavení, ale spokojení, že splnili zároveň dva úkoly: vyzkoušeli transportér nejen v klidných podmínkách současnosti, ale též v bojové situaci pozdního středověku. Protože často hospody nenavštěvovali, trochu déle se rozhlíželi po místnosti a hledali vhodný stůl, kde by si nerušeně popovídali o událostech právě uplynulého dne.   

    Lokál byl poloprázdný, posedávali zde stálí štamgasti, popíjeli pivo a prokládali je tvrdým alkoholem.   

    U stolu v koutě trávil siestu muž s kapucí na hlavě a tmavým pláštěm. Zamával na oba přátele a gestem je pobídl, aby k němu přišli. Zvědavost jim nedala, a tak přistoupili k neznámému. Pokynul, aby se posadili, což učinili bez váhání. Muž sundal kapuci a Jirka i Pavel úžasem zírali, neboť v něm poznali tajemného cizince, jehož přičiněním zasáhli do průběhu středověké války.   

    „Co si dáte? Já mám objednané pivo,“ promluvil k vojákům.   

    „My si dáme po dnešku taky pivo a nějakého frťana. Myslím, že si to zasloužíme...“   

    „Zcela určitě, víc než kdo jiný,“ prohodil Správce Všehomíra. V tu chvíli mu číšník přinesl pivo, oba přátelé si je též poručili a každý ještě k tomu velký fernet. Než se nadáli, měli objednané na stole a přiťukli si na opětovné setkání.   

    „V jaké úloze vystupujete v současné době?“ osmělil se Pavel.   

    „Žádnou konkrétní postavu neztělesňuji, pouze jsem splnil vám známý úkol a teď si užívám aspoň trochu pozemských požitků,“ odvětil muž.   

    „Á propós, musím vám říci,“ pokračoval Správce, „že jsem si též zahrál francouzského lékaře, astronoma a astrologa u dvora francouzského krále Karla IX. v šestnáctém století, Michela Nostradama. Nikdo z historiků netušil, že toto jméno je vlastně kryptogramem, do něhož jsem zakódoval tajemství existence materiálního světa. Až váš současník, brněnský filozof a spisovatel doktor Emanuel Sedlák je dešifroval ve své populárně naučné publikaci Odhalená tajemství vesmíru, kde píše, cituji:   

    „...pokud jsme u jasnovidcova jména, podle mého názoru dal si je sám jako přezdívku, která má být určitou šifrou, donedávna ještě nevyluštěnou. Troufám si tvrdit, že se mi podařilo objevit její smysl. Při kombinaci písmen čtených normálně zleva doprava nám vychází "nostra damus", tj. "náš chrám". Slovo jsem obrátil tak, aby se dalo přečíst pozpátku, tedy "SUMADARTSON". Rozdělením na tři slova vznikne "suma d´art son", přičemž "suma" znamená "souhrn", výraz "d´art" "z umění" a "son" označuje pravou polovinu mozku člověka, která je odpovědná za fantazii, intuici, umělecké vlohy a také paranormální schopnosti lidí. Postavíme-li nyní vedle výrazu Nostradamus jeho inverzní podobu, dostáváme větu "Nostra damus suma d´art son", což ve volném překladu znamená: "Náš chrám(nebo dům) je souhrnem umění(nebo znalostí) pravé poloviny mozku." Pokud je to pravda, chtěl nám tím Nostradamus říci, že náš chrám, tedy vnímatelný svět, je dílem či výtvorem naší pravé hemisféry, která v sobě obsahuje všechen vesmír, veškeré stvoření? Vzpomeňme nyní v této souvislosti na hypotézy některých vědců - neortodoxních fyziků a filozofů, že všechno to, co vnímáme svými smysly, tedy hmota, energie, čas a prostor, je pouhá iluze, která je trojrozměrně promítána naším mozkem vně nás. Tedy se vlastně jedná o holografickou projekci mikrosvěta zevnitř našeho "já" do makro a megasvěta. Z čehož by vyplývalo, že neiluzorní je pouze duch, jenž si vytváří subjektivní svět. Nárůst vibrací je zřejmě vázán na rozšiřování lidského vědomí, kdy tímto zřeďováním hmoty myšlenky člověka nabudou větší energie konstruktivní a bohužel i destruktivní. Je to možné vysvětlit mocnějším působením elektromagnetické energie na hmotu, prostor a snad i čas. Tato síla se umocní právě zvyšováním svého kmitočtu, frekvence,“ ukončil Správce citací z publikace svou informaci.    

    „Tedy filozof má pravdu, když tyto věci prezentuje ve svém díle?“ zeptal se Jirka.   

    „Přesně tak. Nemohl to napsat výstižněji, odpovídá přesně mému tehdejšímu záměru.“   

    „Mám připomínku,“ ozval se Pavel, „jak se trochu vyznám v latině a francouzštině, použité výrazy v šifře neodpovídají autorovu překladu.“   

    „Zcela správně, pokud jde o současnou verzi obou jazyků. Ale nezapomeňte, že ve středověku a počátkem novověku latina pronikala do franštiny, ovlivnila ji, takže byly vzájemně provázané vlivem katolické církve. Dnes vidíte, jak například anglické výrazy pronikají nejen do němčiny, ale také do vaší češtiny. Ale k věci: zajímá vás, co vlastně tyto kryptogramy znamenají z pohledu lidské existence?“   

    „Ovšem. Jsme jedno velké ucho,“ prohlásil Jirka, „můžete se vyjádřit jasněji?“   

    „Je to poněkud složitější, než byste si představovali. Musíte si odmyslet čas, prostor, hmotu a známé formy energie, což lidem pochopitelně dělá potíže. Není vůbec snadné přemýšlet o vám nepředstavitelných a z pozemského hlediska neskutečných věcech a jevech. Spacemaker, tedy Tvůrce vesmíru včetně Země, tak zvané živé a neživé přírody, je pro lidský rozum neuchopitelným pojmem. Nelze si ho nijak představit. Počítačovým jazykem řečeno, ´naprogramoval´ evoluci v materiálním světě včetně člověka. Jak víme, lidský mozek má dvě hemisféry – levou a pravou. Levá slouží jako centrum racionálního myšlení, řeči, logiky, pravá jako oblast kreativity, emocí, fantazie, intuice a představ. Obě polokoule jsou propojeny a vytvářejí rovnováhu.   

    Pravá hemisféra má kromě uvedeného zásadní úlohu, kterou dosud vědci neobjevili. Spočívá v udržování reality materiálního světa - tak ji vnímáte svými smysly. Je to vlastně zhmotnělá holografická projekce veškerenstva, přičemž k jejímu udržení slouží ´bezdrátové´ propojení všech mozků lidstva. Něco podobného znáte v podobě celosvětové internetové sítě. Proto jsem v úloze Nostradama tuto schopnost zašifroval uvedeným způsobem.“   

    Správce umlkl, aby nechal prostor pro oba mladé muže. Ti pozorně vyslechli předestřené argumenty, aniž by jej přerušovali. 

    Poté Pavel komentoval:   

    „Zní to neuvěřitelně, ale protože jste nám dosud předvedl hotové zázraky, nemám důvod pochybovat. Vy tam nahoře zřejmě víte všechno, a jak vidět, my lidé nejsme schopni se vám vyrovnat.“   

    „To také není účelem úlohy, kterou v nynější inkarnaci hrajete,“ pokračoval tajemný společník. „Mimochodem, v lidském těle je zakotvena duchovní entita, jež po ukončení materiálního života odchází z tohoto světa do nehmotných sfér existence. My vyšší duchovní bytosti nepotřebujeme prodělat vývojový proces, počínaje narozením a konče smrtí. Naše určení spočívá v pomoci udržovat dějinnou linii daného programu a korigovat odchylky, jak jste poznali ve vašem případě.“   

    „Takže vy jste si na nás tady počkal, abyste vše vysvětlil?“ vznesl dotaz Pánek.   

    „Ano. Kromě toho nabízím jako odměnu za splnění úkolu ještě jednu exkurzi do minulosti po bitvě u Domažlic. Bude to návštěva obce Koněprusy na Berounsku, kde v dalších srpnových dnech po přesunu správce husitských vojsk Prokop Holý-Veliký s knězem Prokopem Malým-Prokůpkem a dalšími veliteli oslavoval vítězné střetnutí. Pozvali je vojáci, pocházející z této vesnice. Představím se jako posel nebes a vás jako hosty z budoucnosti. Středověká čeština nebude dělat potíže, neboť zařídím, abyste ji vnímali jako současný jazyk. Po ukončení naší návštěvy přenesu kališníky v čase do okamžiku těsně před naším příchodem, čímž si nás nebudou pamatovat. Pochopitelně nesmíme narušit známou historii. A my se vrátíme přesně ve chvíli, kdy jsme zmizeli, takže naše nepřítomnost nebude štamgasty a personálem restaurace nijak zpozorována.“   

    Oba přátelé si vše slyšené těžko srovnávali v hlavě.   

    „Svou nabídku myslíte docela vážně?“ nedůvěřivě pronesl Jirka.   

    „Samozřejmě, v těchto věcech nikdy nežertuji. Záleží jen na vás,   

    jak se rozhodnete."   

    Jirka se obrátil na Pavla: „Co ty na to?“   

    „No co, jsem pro každou legraci.“   

    "Víš," pokračoval Jirka, „jako sranda se mi návštěva v husitském táboře zrovna nejeví. Ačkoliv s naším ochráncem se nám vlastně nemůže nic stát, že?“ obrátil pohled ke Správci.   

    „Nemusíte se ničeho obávat, vše bez problémů zvládneme. Tak připraveni?“   

    Oba přikývli.   

    * * * * *   

(Pokračování příště!)