Rozkradli jsme zemi
po kouskách.
Jak vrátit to, čím bývala?
Jen pár teček místo odpovědi…
Vše co řekneme
umazala lež.
Vše je dovoleno,
ale smíš si to jen myslet.

Prosit světce lze jen v kostele.
Ale právě ti před pohledem ikon
uhýbají vyhořelým zrakem,
sinalí a dutí.
Jak jsi, Bože, mohl dovolit
právě tohle?
Místo štěstí jsem si vyprosila
hoře.

Učit se, učit se, učit?
Učení nemá cenu.
Bohatí se neučí,
kradené zlato jim samo
spadne do klína.
Už to začíná –
bez čtení, bez psaní,
bohatnou dutohlávky a dutohlávci,
rozlézají se rychlokvašky.
Mor peněz k nám vtrhl,
ano, právě k nám!
I mrňous umrněný
chce být bohatý!
A mocný,
pozlacený od hlavy až po paty.
Ó krutá tího moci!
A tak málo vlastenců v zemi.
Kam se poděju,
kam před tím uteču,
když snít zadarmo se dá
už jenom v černé noci?